Mně to prostě nedá. Já si tu musím postesknout. Obvykle se snažím být pozitivní, ale u některých věcí to prostě nejde. Mám ráda češtinu. je to jazyk krásný a bohatý. Často mne udiví a překvapí, kolik máme významů -různě citově zabarvených pro jednu vec. Cizinci mají pro spoustu věcí jen jedno slovo, my máme pro jednu věc slov třeba deset -někdy i víc. Pro cizince je asi těžké naše výrazy používat, mně se to ale moc líbí. Co se mi ale moc nelíbí je, jak v poslední době je všude spousta neslušných, sprostých výrazů. Já taky někdy nemůluvím úplně slušně. Občas, když jsem naštvaná, někoho odkážu do patřičných mezí (slovy Helenky Růžičkové -hned vedle paprik za 150...), jindy když se kopnu si ulevím. Ale to jsou výjimky. Bohužel mne v poslední době naprosto znechucuje, kolik sprostých slov se používá mezi lidmi už i v běžném hovoru, a všimla jsem si, že i na internetu v různých diskuzích je pojmenování p*ca a k*nda použito jako běžné slovo. A často ženami, od kterých bych čekala slušné vyjadřování. Když jsem byla malá, používalo se: je sprostý jak dlaždič. Myslím, že dlaždič by se styděl, kdyby slyšel mluvit dnešní ženy a dívky... Je mi z toho někdy smutno. Žena, která chce, aby se k ní muži chovali jako k princezně, by neměla mít slovník podkoního. Uf.. To se mi ulevilo :-D . jen tak pro odlehčení - je mi jasné, že sprostě mluvíme občas všichni, všimli jste si ale, jak se některá slovíčka dostala do běžné mluvy? Co si o tom myslíte?

Dneska jsem si šla pustit nějakou fajn písničku na zlepšení nálady, a úplně náhodou na mě vykoukla písnička Kdyby se vrátil čas od Hany Zagorové. Kromě toho, že jsem si ji ráda pustila, mi hlavou dlouho zněl i text.. Co by bylo kdyby se vrátil čas.. Chtěla bych něco změnit? Je fakt, že byly dny, kdy jsem byla úplně na dně, a zoufalá - chtěla bych vrátit čas a změnit to? nevím.. Několikrát jsem si říkala, kdybych nepotkala svého exmanžela, jak bych se mohla mít skvěle. Ale zas by to mělo jiný důsledek - neměla bych svoje 4 báječné děti. Nebydlela bych s ním v domě ve městě, kam jsem jen dojížděla do školy a nepotkala bych svého úžasného současného partnera. Takže ono opravdu všechno špatné bylo pro něco dobré. Vůbec nevím jestli bych něco chtěla měnit. Možná bych říkala lidem, které jsem tehdy brala jako samozřejmost, že je mám ráda. I když doufám, že to věděli. Volila bych jiné partnery? Jinou školu? Co bych dělala jinak? Jak to vidíte vy? Kdyby se vrátil čas - chtěli byste něco změnit? Chtěli byste vrátit čas?

písnička je po kliknutí zde: Hana Zagorová Kdyby se vrátil čas

Tak jen jsem vyšla dnes na balkon, potkala jsem sousedku. Tedy potkala -ona šla kolem. Tahle sousedka si moc ráda povídá a někdy je těžké ji zastavit a odejít. A tak stojíte a posloucháte a posloucháte... Takže už vím, komu se zaběhl pes, kdo má dítě, nebo vnouče, kdo chlastá a kdo nechlastá, kdo kovid měl a kdo neměl - prostě spousta informací, ze kterých mi pak celkem hučí v hlavě. nakonec jśe mi povedlo zmizet - řekla jsem že je mi hrozná zima (to mi teda taky byla..) Jen ještě dodám - nejvíc miluju věty začínající: Hele, a nikomu to ale neříkej... taky máte někde kolem sebe takovou zpravodajku? :-D

Kdo pamatuje? měli jste to taky tak? Moje děti když šly domů, tak jsem je občas přenášela od dveří rřovnou do vany aby se svlékly až ve vaně a nepadala z nich špína. Hlavně když chodily hrát si na fotbalové hřiště, kde vedle toho travnatého, kam se moc nesmělo bylo hřiště škvárové. Tam se děti vyřádily ale také pěkně zašpinily. Odřená kolena plná štěrku a kamínků byla běžná, a brek když jsem jim je vymývala jako bych slyšela i teď jen když si na to vzpomenu... Myslím, že dnešní internetové děti jsou o tohle hodně ochuzené, a hlavně pak neumí moc mezi sebou komunikovat. Takhle stačilo podívat se na toho druhého a hned jsme viděli, kdo má dobrou náladu, kdo je naštvaný, kdo je pohodář a kdo je rváč, kdo půjčí kolo, nebo dá bonbon. Přála bych všem dětem dětství neovlivněné internetem.

Tenhle obrázek mne moc pobavil. pro ty, co si myslí, že je to nereálné, tak například moje dcera se těch osminohých potvůrek tak bojí, že budila syna když přišla v 1 hodinu v noci z práce, aby jí šel vyhnat pavouka z pokoje ze zdi, protože jinak tam nemůže spát. My si z ní děláme legraci, že problém není pavouka vidět, problém začne, když najednou zmizí... :-D .. Ale upřímně přiznávám, že tarantuli teda ani v televizi moc vidět nemusím, natož abych na ni musela sáhnout. Ale spíš je to dané tím, že vím, že jsou tarantule jedovaté a koušou. Jako malá jsem si užila pavouků spoustu - u babičky na vesnici na suchém záchodě. nevím jak je to možné, ale stahovali se tam opravdu hodně. Možná kvůli mouchám. Já jsem je jen s respektem pozorovala, ale ségra vždycky posílala někoho, aby je sundal (haha, jestli to čteš, tak to přiznej :-D ) . Já jsem tak nějak jejich existenci vzala na milost, když mi strejda řekl, že opravdu pavouk lidi nežere, že jde jen po mouchách. Jak to máte vy se strachem z pavouků? Bojíte se jich? Nebo jsou vám fuk?

Nevím jak vy, ale já nějak nemůžu přepnout z toho relaxačního vánočního režimu na standart :-D. Dnes jsem jen došla k zubaři, kam jsem byla objednaná a jinak se nemůžu k ničemu dokopat. Tak strašně se mi nic nechce.. Venku je lezavo, zima, a když se podívám, jak skvělý koutek mi ten můj báječný chlap doma v paneláku udělal, jen bych seděla a koukala, nechala na sebe jít teplo a četla knížku, nebo koukala na pohádku. Vánoce jsou na relax skvělé. Jakmile je po Štědrém dnu, nikdo najednou nikam nespěchá, v podstatě nikdo neví, kolikátého je a jaký je den. je to pohodička. Vůbec se mi nechce zanoput se do lednového provozu. Jsem ještě v prosincovém. Jak jste na tom vy?