Tak jsem si říkala, že nebudu vůbec bilancovat. Že vezmu rok 2020 jak byl a zavřu za ním pomyslně dveře.Ale nedá mi to. Asi to datum 1.1. nás tak trochu svádí k ohlédnutí - abychom měli další rok lepší, musíme vědět v čem chceme být lepší. S radostí zjišťuji, že on ten rok zas tak špatný nebyl. V lecčem ano, ale i ty špatné věci nás posouvají dál, a pokud nezažijeme špatné, nevážíme si toho dobrého. Narodil se mi další vnouček, práce mě bavila, a i na té nemoci a pobytech v nemocnici se něco pozitivního dá najít - tak nějak jsem tam měla spoustu času na přemýšlení a utřídění si myšlenek, a taky jsem si tak trochu začala vážit toho, co doma považuji za samozřejmé. Takže jsem vlastně spokojená. Předsevzetí si už dávno nedávám, žiju tak, že když se k něčemu rozhodnu, začnu s tím hned a nečekám na 1.1. A protože v letošním roce je na konci jednička, přeju si vlastně jen jediné - aby celý tenhle rok byl na jedničku. To samé přeju i vám všem. A co vy? Dáváte si předsevzetí? A upřímně - dodržujete je pak?

Dneska jsem vstala s úplně blbou náladou. Špatně jsem spala, a poslední dny byly pošmourné, já tu celodenní tmu a šero nemám ráda. Když jsem byla malá, strašně se mi líbilo Finsko. Obrázky spousty krásných jezer, nádherná příroda, čistá a svěží zeleň všude. Tam bych chtěla bydlet - to byl takový můj sen. Dnes už vím, že tam bych teda bydlet nemohla. Příroda se mi líbí pořád, ale půl roku polární noci bych prostě nezvládla. Chybělo by mi sluníčko. Funguju na sluneční baterky. proto když jsem se te´d podívala ven, je rázem po špatné náladě. Sluníčko..Jak já ho mám ráda.Sice nehřeje, ale krásně svítí. Tak sedím, koukám na sluncem ozářený vřes a je mi nádherně. jaký máte den dnes vy?

Letos je všechno trochu jinak. Každý rok bývá u nás ve městě pochod čertů. Letos kvůli pandemii nebude. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou si říkám, že možná i dobře. některé masyky jsou opravdu děsivé. Neumím si představit, co se musí odehrávat v těch malých hlavičkách, když před sebou vidí příšeru, ze které mám velký respekt a trochu strach i já, dospělá. Proto se přimlouvám, nestrašte děti víc, než je nezbytně nutné. Ani ty zlobivé děti si nezaslouží být vyděšené. Já třeba si dodnes pamatuji (a že je to už let) na pocit, kdy čert řekl, že odnese maminku a vzal ji za ruku. Byla jsem strachy bez sebe. Pokud tedy potkáte nějakého čerta, držte své děti v náručí, nebo alespoň za ruku, ať se nebojí. Strach není pro ěti nic dobrého. Máte nějakou fotku s čertem? Budu ráda, když se pochlubíte.

Tak už i u nás v Polabí napadl sníh. Sice jen trošku,ale napadl - to tu moc často nebývá. Jen škoda, že tenhle první roztaje dřív, než si děti postaví alespoň malého sněhuláčka. Já mám sníh ráda. Možná proto, že jsem vyrostla na Vysočině, kde bylo sněhu v zimě vždycky dost, a jako malí jsme se na něm vyřádili. O něco méně jsem ho tedy měla ráda, když jsem musela odhazovat závěje u babičky, aby mohla alespoň projít k brance. Přesto něco z té dětské radosti ve mě zůstalo, a ten pocit, kdy mi sníh křupne pod botou mám prostě ráda

Když jsem slyšela, že Česká pošta bude propouštět zaměstnance, protože prý všechno zvládá a jsou nadbyteční, tak nějak jsem se nemohla ubránit údivu a úsměvu. Úsměv ale nebyl veselý, spíš smutný. S poštou neustále řeším nějaké problémy. Naposledy dnes, kdy jsem se snažila dohledat zásilku - má na začátku označení UF - proto tedy nejde vyhledat na internetu a nejde si zažádat o znovudoručení přes internet. 4x jsem volala na placenou linku a vyslechla si dlouhé upozornění, jak si mám žádat přes internet (však to platím já, tak proč by to neopakovali) - dovolat se je někdy problém, takže jsem zaplatila 4 pokusy, abych se zeptala, kde je moje zásilka co jsem žádala doručit už před týdnem. odpověď: Předala jsem ji na listovní zásilky, ale nevím jak pracují,nebo nepracují, vrátili mi ji sem zpět jako nedoručenou... Haha. Fakt vtipný. Paní byla podrážděná, tak jsem ji upozornila, že tuhle situaci jsem nezavinila, a zdravotní stav si taky nevybírám, proto platím celkem vysoké poštovné. Paní se omluvila a stejně jako před týdnem mi slíbila opakované doručení. Kdy ale neví, protože tady u nás v Brandýse je nedostatek doručovatelek - to také vím, protože pošta chodí tak 2x, někdy i jen 1x týdně . Ale pošta má prý nadbytek lidí... Tak doufám, že jim pošlou všem výpověď poštou, pak se zaměstnanci o práci bát nemusí...

Tak jsem dnes celý den nějaká ospalá. Měla jsem dnes v noci divoké sny. Občas se mi zdají šílenosti. Říká se, že ve snech si řešíme to, co je třeba dořešit ve dne. No nevím teda.. abych utíkala před kancem na hršeň a cpala se tam hruškama -to by nevysvětlil ani Freud, ani nejbláznivější snář. Byla jsem několikrát za noc vzhůru, a co probuzení, to další bláznivý sen. Fakt mazec.. Věříte ve sny? Pamatujete si je, nebo je hned zapomenete? Mluvíte někdy s někým o tom, co se vám zdálo? jaký byl váš nejbláznivější nebo nejhezčí sen? Budu ráda, když dáte vědět do diskuze. U mne dnešní snění mělo za následek asi jen to, že jsem celý den jak lenochod :-D.

Facebooková diskuze po kliknutí zde: sny a jejich význam

Tak jsem zase nemocná. Nebojte, žádná korona, jen se ke slovu přihlásily moje vleklé zdravotní problémy, takže budu muset zvolnit a chvilku jet zase jen "na půl plynu". A jak jsem tak v noci ležele, nemohla jsem spát, protože mě všechno bolelo, začala jsem hledat, na co bych se podívala, aby mi čas trochu utekl. Něco nekomplikovaného, jemnémho, milého a přitom humorného - prostě něco na zlepšení nálady. A najednou mi v hlavě zazněla písnička My jsme dva tuláci. Je to písnička z Pana Tau. Z nějakého důvodu tuhle řadu když jsem byla malá v televizi nedávali. Dávali spoustu příběhů pana Tau, ale tenhle s panem Werichem ne. Viděla jsem ho poprvé až na prahu dospělosti po revoluci,a byla jsem z něj nadšená. Znáte ty příběhy? Bohatý továrník (pan Werich) chce strávit prázdniny se svou vnučkou a zaplatí si luxusní cestu kolem světa. Ale všechno se zašmodrchá, a objeví se pan Tau, který pomůže a zařídí dědečkovi s vnučkou parádní prázdniny, kdy k sobě mají oba velmi blízko. Ten seriál si určitě pustím. Mám ráda humor pana Wericha a mám ráda i Pana Tau. Všichni jsme jako malí uměli napodobit ten pohyb, kdy čaroval buřinkou. Asi abychom byli připravení, kdyby se náhodou objevil, a buřinku nám půjčil. Hned po Arabelině prstenu to byla věc, co jsem jako malá toužila mít. měli jste rádi příběhy o Panu Tau?

video s písničkou po kliknutí zde: My jsme dva tuláci

Taky si to pamatujete? Tu dobu, kdy jsme byli šťastní, když nám někdo sehnal kazetu? (v začátku kazeťáků nebyly vůbec k dostání). A pak si buď od někoho přehrát, nebo sedět u rádia dlouhé hodiny a čekat, až začne nějaká oblíbená a hezká písnička..A když jsem se zrovna netrefila, tak pěkně tužkou otočit kazetu o kousek zpátky... Největší zděšení když to v kazeťáku zakvíllelo a vy jste věděli, že je to ztracené, protože kazeta se právě namotává - tedy spíš rozmotává..I tady se pak občas dalo ještě něco zachránit tím, že se kazeta namotávala pomocí tužky zpátky. A byli i frajeři, co ji dokázali slepit, když se přetrhla - to mě se tedy nikdy nepovedlo. Prošli jste také érou kazeťáků? Nahrávali jste si písničky z rádia?

facebooková diskuze zde: kazeťáky a nahrávání

Miluji květiny a všechny rostliny. Když mi někdo chce udělat radost, a přinese mi kytičku, ví, že budu nadšená. Můj muž mne zná a kytky mi nosí rád. Pokaždé jinou, abych byla překvapená. Tentokrát zvolil kytku, jakou jsem ještě nikdy nedostala. Je to podzimní vazba s vřesem a vypadá nádherně. Přestože kytky miluji, spoustu z nich neznám. I když mi někdo řekne, co je to za druh květinky, já to stejně zapomenu. Takže je všechny pojmenovávám podle barev - ta krásná bílá, ta nádherná fialová a podobně. Poznám jen takové ty hodně známé květiny, proto mi dělá radost, když dostanu kytičku, kterou neznám, nebo je něčím nobvyklá. Mám radost. Velkou radost. Tak se vám musím pochlubit. A co vy? Dostáváte květiny? Máte rády řezané, nebo upřednostňujete ty pokojové v květináči? Já mám ráda oboje. Budu ráda, když se v komentáři pochlubíte, jakou krásnou kytičku jste dostali, nebo jakou máte doma. Uděláme si milé, květinové úterý.

Diskuzi najdete na facebooku zde: květinové úterý