Blog

Konflikt v supermarketu

22.10.2019 19:42

Dnes jsem zažila hodně zvláštní věc. Pracovník ostrahy v supermarketu si vybral starou paní v hodně ošuntělém oblečení a začal na ní křičet, že krade a musí ukázat tašku. Podotýkám, že paní byla ve starém oblečení,ale čistá,a bylo vidět, že se o sebe stará, jen prostě nemá asi peníze na oblečení, nebo má prostě ty svoje věci ráda,tak je nosí do roztrhání. Po útoku pracovníka ostrahy - ano, nebylo to slušné vyzvání ,ale útok- se paní rozklepala a bylo vidět že nemá daleko do pláče. Ochotně ukazovala tašku i stvrzenku, hlídač neustoupil a pokřikoval cosi, že tyhle špinavý zloděje nemá rád. To už jsme se paní zastali všichni kolem. Přišla i vedoucí prodejny a paní se omluvila, nabídla jí slevu na příští nákup a myslím, že onen hlídač bude mít co vysvětlovat. Nemyslím si, že to bylo z přemíry horlivosti vykonávat dobře svou práci.Byl to prostě arogantní hlupák,a zkazil den jedné staré paní i nám všem okolo. Tak si říkám, jak by se asi tvářil, kdyby místo té paní byla na tom místě jeho babička a někdo ji takhle ponižoval...a ještě byl hrubý a arogantní, když jsme se začali paní zastávat. jedna jediná věc na tom všem byla pozitivní a potěšila mne -ještě na tom nejsme tak špatně, jak se tvrdí - na pomoc paní přispěchalo hned několik lidí,a snažili se ji utěšit a ostrahu uklidnit. není tedy pravda, že jsou dnes lidi k sobě lhostejní a to je fajn. A opět se potvrdilo, že není na světě nic horšího, než srážka s blbcem...

—————

"holky" z domova seniorů mají svoje finty.

15.10.2019 12:32
Dneska mám celkem dobrý den. Mám moc ráda tyhle dny, kdy vstanu a všechno jde tak, jak má, všechno je v pohodě. Cesta k lékaři - provoz skoro žádný, místa na parkování dost - to už se rovná přímo zázraku. V čekárně jen dva lidi, paní dokrtorka už v ordinaci - paráda. Tak jsem si sedla vypnula se do "úsporného režimu". Nikdy jsem se nenaučila v čekárnách si číst, nebo se sluchátky poslouchat mobil ( co kdyby mne volali do ordinace,a taky mne ze sluchátek bolí uši). Naučila jsem se sedět "vypnutá", nechat jen tak plynout čas, o ničem nedumat a odpočívat. Vtom mne vyrušil hlas. Už podle hlasu dost stará paní , špatně slyšící se dohadovala se sestřičkou - hned vedle je zubní ordinace.
Paní: "jsem tady objednaná k paní doktorce na vytržení jedového zubu" (smích v celé čekárně)
Sestra: s úsměvem v hlase: "ale vy tu máte být až za hodinu"
Paní:"zavedli nám do domova taxi pro babky a přijel dřív"
Sestra. "to budete muset počkat"
Paní: "no, to ten mladík z taxíku nebude mít radost"
Sestra: "tak já řeknu paní doktorce, třeba vás někam vmáčkne"
sestra zalezla do ordinace a paní si pro sebe povídá (protože je špatně slyšící tak dost nahlas): Měly holky pravdu, ta finta s taxíkem zabírá, najednou mě někam vmáčknou a předtím nebyl čas..."
Paní si tam ještě povídala s ostatními pacienty, byla milá, povídavá a v čekárně ze všech najednou spadl strach,a kdo mohl, ten se usmíval. Škoda, že takových milých bábinek není víc.
Rozesmálo nás to všechny. Holky z domova seniorů měly prostě pravdu. A tak jsem si vzpomněla na Babovřesky a říkám si, že si to musím pamatovat, až za nějaký ch 20 - 30 let půjdu k zubaři, bude třeba finfta se senior taxi ještě fungovat :-)

foto:moviezone.cz

—————

Když je venku sychravo, čokoláda zlepší náladu

10.10.2019 14:12

Já tyhle podzimní plískanice opravdu nemám ráda. Venku fouká vírt a drobně prší, takže se před tím deštěm neschováte - vítr ho na vás žene ze všech stran,a deštník radši ani nevyndávám, stejně by byl během chvíle obrácený a ještě by mě štvalo, že se musím prát s děštníkem. A tak jsem ráda, když jsem doma,a jdiu di pro čokoládu )a doufám, že mi ji někdo nesnědl, což se často stává). Čokoláda je takový můj "vyprošťovák" ze špatné nálady a splínů. Stačí kousek a je mi lépe. měla jsem ji ráda už jako malá holka. i když je mi jasné, že socialistická čokoláda byla šizena, mě chutnala. Nejradši mám oříškovou, nejlépe s celými oříšky. Na tu úplně hořkou s hodně vysokým procentem kakaa jsem se nikdy nenaučila, nepochutnám si na ní. i když je prava, že dneska už si vybírám z těch lepších čiokolád, a upřednostňuji kvalitu před kvantitou. Což ovšem neznamená, že když mě něco hodně naštve, nesním klidně půlku tabulky. jak to máte vy? Chutná vám čokoláda? nebo máte jiný "vyprošťovák" ze špatné nálady? Jaká čokoláda vám chutná, A věděli jste, že: "že „hořká čokoláda musí obsahovat nejméně 43 % celkové kakaové sušiny a nejméně 26 % kakaového másla a mléčná čokoláda musí obsahovat nejméně 30 % celkové kakaové sušiny a nejméně 18 % mléčné sušiny a nejméně 4,5 % kakaového másla“. - tedy sopiusta čokolád musí být označena jako pochoutka, a nikoliv čokoláda..a že ty nejlepší čokolády mají ve Švýcarsku? čokoládě zdar :-).

obrázek foto zdrojwikipedie

—————

Dáváte děti vždycky do sedačky? Nebo jim někdy povolíte jet na předním sedadle?

07.10.2019 12:57
Od včerejška mi v hlavě vrtá příhoda z parkoviště u supermarketu. Tatínek šel z nákupu se dvěma malými holčičkami. Odhaduji věk cca 2 a 5 let. Tatínek černé brýle, drahé auto Volvo a holky se pošťuchovaly, hádaly a praly. u auta se strkaly a ječely -proto jsem si jich všimla. A pak najednou tatínek něco řekl té starší princezně, tu malou vzal, otevřel zadní dveře a posadil mrně do sedačky. Jen ji tam posadil, nijak nepřipásal, zabouchl dveře. V tu chvíli si starší slečna otevřela přední dveře a řup na sedačku. Začala tam hopsat, ručičkama matlat palubku a tatínek si sedl a rozjel se pryč. Naprosto to nechápu. Už jen výjezd od supermarketu na hlavní je nebezpečný, a o dalších křižovatkách ani nemluvím. Představa, že by do nich někdo ťuknul, co by udělal s tou malou airbag si nechci ani domyslet.To samé ta druhá malá holčička - vyletěla by při nárazu jako torpédo a buď by se polámala o sedačku před sebou, nebo prolétla předním sklem. Bylo vidět, že tak jezdí s tatínkem často. A mě z toho od včerejška mrazí v zádech. Tatínek je přesvědčený o vlastní dokonalosti,a proč by holkám neudělal radost, že? Vždyť se přece nic nestalo. A tak se chci zeptat - poutáte děti do autosedaček, nebo je někdy necháte být,a a nebo je taky vozíte na předním sedadle (airbag neairbag? )
 
 

video zde: nemyslíš, zaplatíš

 

—————

O dětských knížkách

28.09.2019 11:37

Narazila jsem při brouzdání po internetu na ofocený obrázek stránky z knížky. A tak nějak mi vyrazil dech. Myslela jsem že po knážce O krtkovi, který chtěl vědět,kdo se mu vykakal na hlavu už mne nepřekvapí nic. Překvapilo.A pořádně. nejsem žádný poritámn,a s dětmi jsem i o sexu mluvila otevřeně,ale podávala jsem jim jen informace, které jsem předpokládala, že v jejich věku stačí. A bylo to vždyckly v pohodě. Když jsem viděla ale list z knížky, tak si říkám - je tohle fakt potřeba: nestačí info od maminky? Musí děti mít na takovéhle věci knížky: Ano, vždycky byly knihy pro pubertální děti, jak se vyznat ve vlastním těle a asexualitě.Ale puberťáci se prostě stydí. Nějak si neumím představit, že bych tuhle knížku šla číst dětem na dobrou noc. Zlatý Kája Mařík, a Honzíkova cesta..Koupili byste tuhle knížku svým dětem?: jaký na tohle téma knih pro děti máte názor (myslím tuhle erotickou, nebo O krtkovi a hovínkách, případně o prdění kdo si prdnul u dvora a podobné...)

—————

Dnes mám od rána pocit, že jsem na něco zapomněla.Snad ne na Kevina :-D

24.09.2019 10:44

Taky někdy míváte pocit, že jste na něco zapomněli? Občas mám den, kdy se vzbudím,a od rána mne pronásleduje myšlenka, že jsem někde měla být, nebo něco udělat - prostě , že jsem na něco důležitého zapomněla. A tak chodím,a dumám, kontroluju kalendář (kam jsem si to určitě zapomněla napsat), nenápadně se ptám dětí a kamarádek, jestli jsme neměli něco domluveného...a nic.Zatím jsem na nic nepřišla, tak doufám, že je to opravdu jen pocit.I když minule, když jsem měla tenhle zvláštní pocit jsem si pak vzpomněla, že jsem měla být na očním :-D. Taky se vám někdy stává, že máte pocit, že jste měli něco udělat, nebo někde být a vzpomenout si prostě nejde? Prostě že jste jako ve filmu Sám doma "zapomněli na Kevina" ? :-D

 

—————

Já chci zpátky vlaštovky !!

21.09.2019 10:05

Sotva odletěly vlaštovky, objevil se problém - moucha. I když na internetu říkají, že much je mnohem méně, než tomu bývalo kdysi, mám někdy dojem, že tedy ty zbývající jsou u nás. Jasně, dřív bylo víc domácích zvířat - ráj pro mouchy.Pamatuji se dobře, že u babičky vždycky visela mucholapka plná much, a jen byla vyměněna, hned se chytaly další a další. Vždycky jsem je nesnášela. Nejen bzučení,ale i ten pocit, že lezly po výkalech a pak šup na mne. A dnes jsem si připomněla, proč mi tak hrozně vadí. Už druhý den , sotva se rozední, mi kolem hlavy začne bzučet moucha.A kdyby jen bzučela - sedá mi na oko, na ucho, na nos, na rty a nejde ji odehnat, stále se vrací. Snažím se tedy schovat obličej pod peřinu - stejně si mě najde. někdy si říkám, že mají ty potvory snad nějaké čidlo,aby věděly, kam mají sednout. Na peřinu nejde, na obličej vždycky. Po chvíli boje a schovávání jsem to vzdala,a zvedla se z teplé postele a došla pro plácačku. V tu chvíli byla moucha pryč.Prostě jsem ji nenašla.prima.konečně odletěla do jiné části bytu a já se dospím. Spokojeně jsem odložila plácačku lehla si do postele a ...bzzzzzz... Já chci zpátky vlaštovky !! :-D

—————

Drbu, drbeš,drbeme

17.09.2019 10:35
Právě jsem si přečetla článek, že "drbání" nám , lidem, dělá dobře. Řešením problémů ostatních se prý dostáváme mimo své vlastní potíže a problémy, a tak se nám paradoxně uleví. Podle výzkumů pomluvy a drby prý tvoří až 80 % konverzace. Nemusí se vždycky jednat jen o pomluvy, prostě jen mluvíme o někom, kdo momentálně s námi není - i když leckdy v dobrém. je fakt, že jsem se velmi často setkala s tím, že "cizí dítě se vychovává mnohem lépe". Hlavně v internetových diiskuzích se spousta maminek pouští do diskuzí, kde ostatním zasvěceně radí, jak vychovat dítě, jak ho naučit na nočník, jak ho odnaučit vztekání a podobně. A přitom samy často svoje děti nezvládají, protože sedí u počítače a diskutují, dítěti se nemají čas věnovat.Přitom jsou to odbornice na všechno. A tak to je nejen u maminek, děláme to asi někdy všichni.Ruku na srdce, kdo z nás někdy někoho "nezdrbnul" ? :-D. I když mít ve svém okolí drbnu není zrovna příjemné. Máte ve svém okolí někoho takového? Takovou tu typickou drbnu, která každý rozhovor začíná: hele, a už jsi slyšela o... ? :-)
 
zdrojj obrázkuhttps://tv.nova.cz/novinky/clanek/58650-foto-drbny-z-filmu-babovresky-byste-v-realu-nepoznali-podivejte-se-co-dnes-delaji
 

 

—————

Začal podzim a s ním sezóna věčně studených nohou

10.09.2019 12:28

Tak tohle mám po dnešní noci taky zahájeno. Nevím jak je to možné,ale jakmile není venku alespoň 25 stupňů, mám nohy jako kus ledu i když jsem pod peřinou. A protože ponožky na spaní mi prostě hrozně vadí, odnáší to můj skvělý muž. I když mu určitě není příjemné, že se o něj každou chvíly opřou dva kusy ledu, ohřívá mi nohy s láskou. A já jsem za to ráda. I když nechápu, jak je možné, že on nohy studené nikdy nemá, musí se to prostě nějak doplňovat, že? Já chladím, on hřeje. Úlohy jsou jasně rozdělené  a jak je to u vás?

—————

Na houby chodím moc ráda...i když jich moc nenacházím..

07.09.2019 15:39

Předpověď počasí meteorologům tentokrát vyšla a z plného léta jsme skočili do podzimu. Já tyhle rychlé přechody počasí nemám vůbec ráda, jsem radši, když se teploty pozvolna snižují,ale s tím nic nenadělám. Jsem ale ráda, že je čas houbaření. Tedy houbaření - já hub většinou moc nenajdu. Občas si stěžuju, že bych potřebovala,aby na mě houba zakukala a pak ji najdu.nebo chodím do špatného lesa. Občas v legraci vzpomínám na povídku o dědečkovi, co šel do lesa na houby,ale žádné nemohl najít.Tak si začal pozpěvovat, že jde na maliny, houby se přestaly schovávat a dědeček si je nasbíral. No, já bych asi mohla zpívat na celý les,a houby prostě nikde. I když dcera jich pár našla, houby z obrázku tedy nejsou můj úlovek.Přesto procházky po lese miluji, takže se vracím bez hub,ale krásně uklidněná. Máte rádi houbaření? Pokud ano, je to fajn,a pokud houby nemusíte - ta procházka po lese je super.

—————


Střelba na sídlišti

Bydlím v klidné části na okraji města. Tedy doposud celkem klidné- konec města a rovná silnice svádí některé řidiče k rychlé jízdě,a kdo to tu nezná, a nečeká křižovatku, je občas nemile překvapen a bourá. Ale převážně BUM!, rána a pomačkané plechy, nic víc. Také na sousedství nemocnice jsem si zvykla. Houkání sanitek nás tak už neruší, je to zvuk, který čekáme. A tak si tu v poklidu žiju už skoro 30 let. Jenže blízkost Prahy a pole, které asi připadalo devenloperům nevyužité i sem přivedly stavaře a vyrostlo tu o pár paneláků navíc. A tím i spousta nových lidí. A tak se v naší bezpečné klidné čtvrti včera střílelo, pár ran z pistole, houkačky, sanitky, hasiči, policie a...koroner.. A tak mám pocit, že s nově přistěhovavšími se lidmi klid skončil. Přiznám se, že jsem pak večer měla strach jít po tmě vynést koš a dnes jsem objednala pro dcery baterky s paralyzérem, abych neměla takový strach, až se po tmě budou vracet z práce domů. Bezpečně se ale asi dlouho cítit nebudu.Jak to je s bezpečností ve vašem městě?


Požár

Život není vždycky fér, a ve vteřině se může změnit úplně všechno. Myslela jsem když jsem vstávala, jaký je dnešek krásný den,a těšila jsem se, jak vám tu napíšu něco krásného, nebo pozitivního. Ve vteřině jsem ale byla úplně jinde - v noci, nebo tedy spíš k ránu mé dceři a její kamarádce vyhořel byt. Shořelo úplně všechno - vlastně stihly holky z bytu vynést jen to co měly na sobě a psa. Zatím nevíme, proč hořelo - jestli od závady na elektrice,nebo jestli kamna, komín - byl to takový fofr, že musíme počkat na zprávu od hasičů. A já jako máma jsem z toho možná v ještě větším šoku než dcera. A tak pokud máte pocit, že se vám nedaří všechno jak si představujete, rozhlédněte se kolem sebe - vždyť ono to zas tak špatné není, že? Přeju vám všem krásný den. Já doufám, že i u nás bude líp. Po odražení ze dna se dá totiž jít jen nahoru..


První jarní den,a den štěstí

Tak jsem se dočkala, je první jarní den. A taky je dnes mezinárodní den štěstí. Takže jdo chce začít nějakou novou životní etapu, nebo se k něčemu rozhodnout, zkuste to. Na jaro se těším vždycky opravdu moc. Zima je pro mě jen nutné zlo a taková čekárna na jaro. Miluji když se začne zelenat jarní tráva . je tak svěží a krásná. Mám strašně ráda i pampelišky. Zahrádkáři mi asi moc za pravdu nedají,ale z mého pohledu jsou nádherné. Jako malá sluníčka, co popadala do trávy. A já nikdy neodolám a alespoň malý věneček si z nich udělám. V tu chvíli jsem jako malá holka a vůbec mi nevadí, že od pampelišek budu mít špinavé prsty. Taky začínají kvést stromy - to je nádhera, nad kterou se tají dech. Vždycky si říkám, že tu nádheru mohla příroda nechat na trochu delší dobu. A tak se procházím a nasávám tu krásu a ty vůně kolem a jsem opravdu šťastná. Užijte si dnešní jarní -šťastný den co nejlépe. Ať se vám všechno daří podle vašich představ -prostě -buďte v pohodě ..

Foto zdroj: pexels.com Tomáš Kouba


O dětských knížkách

Narazila jsem při brouzdání po internetu na ofocený obrázek stránky z knížky. A tak nějak mi vyrazil dech. Myslela jsem že po knážce O krtkovi, který chtěl vědět,kdo se mu vykakal na hlavu už mne nepřekvapí nic. Překvapilo.A pořádně. nejsem žádný poritámn,a s dětmi jsem i o sexu mluvila otevřeně,ale podávala jsem jim jen informace, které jsem předpokládala, že v jejich věku stačí. A bylo to vždyckly v pohodě. Když jsem viděla ale list z knížky, tak si říkám - je tohle fakt potřeba: nestačí info od maminky? Musí děti mít na takovéhle věci knížky: Ano, vždycky byly knihy pro pubertální děti, jak se vyznat ve vlastním těle a asexualitě.Ale puberťáci se prostě stydí. Nějak si neumím představit, že bych tuhle knížku šla číst dětem na dobrou noc. Zlatý Kája Mařík, a Honzíkova cesta..Koupili byste tuhle knížku svým dětem?: jaký na tohle téma knih pro děti máte názor (myslím tuhle erotickou, nebo O krtkovi a hovínkách, případně o prdění kdo si prdnul u dvora a podobné...)


Kontakt

Jana v pohodě


Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: