Blog

Jak jsem šla na houby...

09.09.2020 14:46
Tak jsme dnes vyrazili do lesa na houby. Už když jsme projížděli lesem, tak mne trochu překvapilo kolik aut u lesa stojí... Ve všední den jsem to nečekala. My tedy chodíme do lesa i když nerostou houby - já v lese prostě ožívám. Nabíjí mne energií, miluji procházky lesem a koslova se kochám. Les je prostě moje srdcovka. A když jsem na facebooku viděla ty plné koše a přepravky - samé hřiby, tak jsem pod vidinou skvělé bramboračky nebo houbové omáčky vyrazila na procházku tentokrát s košíkem. No, mohla jsem ho klidně nechat doma. Našli jsme asi 4 babky a 5 mini )ale fakt mini) babiček - ani babka se jim říct nedalo. zato mušky a komáři na mne pořádali hon, a jeden velký pavouk na mne doslova skočil. Zamotaný ve vlasech nebyl nic příjemného. A lkdyž na mne podruhé spadl ze stromu žalud, usoudila jsem, že dneska asi v lese úplně vítaná nejsem. Takže abych nebyla naštvaná - pochlubte se, jestli jste lepší sběrači. Našli jste nějaké houby? Ale nešidit, fakt jen to co jste našli teď v tomto období. Ať si prohlédnu houby alespoň na obrázku :-D
Foto hřibu z myko.cz
 

facebooková diskuze po kliknutí zde: jak jsem šla na houby

 

 

—————

Krásný školní rok všem dětem

01.09.2020 12:14

1. září - datum dětmi neoblíbené, rodičům se uleví. Tedy pokud budou moci děti do školy a nebudou se učit doma. Já jsem dnes objevila tenhle vtip, a opravdu mne rozesmál. A hodně. Berte ten obrázek prosím opravdu jako vtip - já sama jsem bývalá učitelka a musím říct, že děti někdy umí lézt na nervy,ale jindy jsou zas par´táci k pohledání. Doba kdy jsem učila patří k těm nejhezčím, na které vzpomínám. I u mých dětí jsem měla celkem štěstí na dobré učitelky. jen u jedné dcery jsem se setkala s takovou neprofesionalitou, že jsem byla z paní učitelky na nervy. Ona totiž opravdu neměla ráda děti.tedy některé a dala jim to pořádně najevo (což mne vytáčelo do běla). Takže přeju všem školákům - ať malým, nebo velkým šťastné vykročení do školního roku a štěstí jen na super učitele.

—————

Jaký jste dnes měli den?

10.08.2020 15:36

Dneska jsem podstoupila jeden menší,ale dost nepříjemný zákrok. Měla jsem štěstí na velmi příjemnou sestřičku a paní doktorku,ale přesto jsem se moc dobře necítila. Zákrok urologický vám nebudu popisovat, jen pocity- ten první byla dezinfekce. Asi dost silná, protože jsem si okamžitě vybavila ten obrázek, co jsem vám tu nedávno dávala - papriky a u nich nápis pálí a "pálí jako kráva". Teda fakt to pálilo jak kráva. Pak už jsem jen koukala na díru, co byla vyříznutá ve strpu - nevím proč, třeba tam na některého pacienta přede mnou spadlo světlo a už tam jiné nestihli namontovat (haha..). Pak už jsem si jen říkala: Tak za tohle si zasloužím dortík..velký..se šlehačkou..tahle vize dortíku mi pomohla přečkat všechno nepříjemné. Teď už je mi líp, i když ještě bolest cítím. Dortík jsem si nedala,ale radost mi dělá pohled na kytku od přítele: je nádherná, nejsou to luční květy ale kytice tak působí. Moc se mi líbí, takže konec dne už je sbnad v pohodě.

—————

Dobíjím si baterky v lese

20.07.2020 13:25

Dnešek mi začal úplně skvěle. nějak jsem se poslední dobou necítila ve své kůži. Práce mi nešla od ruky, nápady na články skoro žádné a tak nějak jsem byla bez nálady. Asi k tomu přispívá i to divné letošní počasí - buď je vedro k padnutí, nebo je zima a leje a leje..nic mezi. Představa o ideálním létě letos vzala za své. Ono známé pořekadlo - tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastným letos platí opravdu na sto procent. A tak jsem se dneska dopoledne vydala do lesa. Ani tak ne na houby, jako dobít si energii. I když donést houby by bylo fajn, protože houbová jídla miluji, tak tentokrát to bylo opravdu spíš pro energii. Les miluji. Už když do něj vkročím, tak se cítím jako znovuzrozená, všechno ze mne spadne a vnímám jen tu pohodu kolem. Jako mladá holka jsem to tak nevnímala. V lese jsem byla hodně často, měla jsem ho vždycky ráda - dokonce jsem jako malá holka tvrdila, že budu hajný jako děda a strejda, ale to mi rozmluvili, že to není pro holky. Dnes toho trochu lituji. Čím jsem starší, tím víc les miluju. A opět slovy klasikovými: "Příroda, to je chrám"... prostě si tam chodím dobíjet baterky. Co pomáhá dobít baterky vám? Budu ráda, když se pochlubíte v komentáři - je to příroda, děti, nebo zvířátka? Klidně dejte i fotku, ať jsme všichni nabití energií hned od pondělí.

Komentáře k článku na facebooku zde: facebook příspěvek o lese

 

video Příroda, to je chrám z filmu Ecce homo Homolka najdete zde: Příroda, to je chrám...

—————

Den hlavolamů

13.07.2020 10:53

Dnes je den hlavolamů. Slaví se na počest Ernő Rubika. Pamatuji se jako by to bylo včera na to šílenství kolem Rubikovy kostky. Nejdřív ji mělo jen pár z dětí, které měly rodiče, co jezdili do ciziny, a my ostatní děti jsme čekaly až nám ji půjčí. To bylo štěstí. Ale málokdo ji uměl složit, a tak jsme seděli a vymýšleli. Pak už byla na trhu kostka dostupnější, tak jsme si ji vyprosili od rodičů skoro všichni. A všichni jsme seděli venku před panelákem a točili, a kombinovali. Až pak někdo přišel s tím, že už ví, jak ji složit. Bylo několik postupů, které musely následovat po sobě. Naučili jsme se je celkem rychle, a pak už šlo jen o to, kdo ji složí rychleji. Rubikova kostka nás bavila celkem dlouho, byla to v té době nevídaná věc, byli jsme nadšení. Je ale fakt, že žádný další hlavolam už nás tolik nechytil. Rubikova kostka byla nová a originální. Nedávno se mi dostala do ruky znovu, když ji přinesl domů vnuk. A musím přiznat, že jsem ji nesložila, už jsem prostě ty postupy zapomněla. Máte rádi hlavolamy? Umíte, nebo uměli jste složit Rubikovu kostku? Baví vás logické hry a hlavolamy? Pak si tenhle den určitě užijete :-)

—————

Tutanchamonovy sandály - vypadají lépe než ty současné, nemyslíte?

25.06.2020 11:38

Na internetu jsem našla obrázek, který mne zaujal na první pohled. Jsou na něm 3300 let staré sandály Egyptského faraona Tutanchamona. Vypadají tak báječně, že bych si je klidně koupila i dnes, a odchodila v nich pohodlně celou dovolenou. Smutně se dívám do botníku, kde jsou moje sandály z loňského roku. Střídala jsem se s pantoflemi, přesto vypadají, jako staré alespoň 4 000 let. Ty Tutanchamonovy vypadají rozhodně lépe. materiálem, tvarem, vzorem a hlavně kvalitou. Docela bych byla ráda, kdybycho se zase naučili vyrábět boty, které nám vydrží. A stačí mi klidně i kratší dobu. Takové moje povzdechnutí před cestou do obchodu - jdu si totiž koupit sandály :-D

 

—————

Šneci a slimáci...

11.06.2020 17:39

Tak se k nám na balkon dnes přišel podívat šneček. Takové milé tiché stvoření by člověk řekl. Jako děti jsme je na louce před panelákem sbírali a pak s nimi pořádali šnečí závody, svoje favority jsme měli v krabici od bot vystlané trávou. Bavilo nás to dost dlouho. Teď jako dospělá už z nich tak nadšená nejsem. Trendu francouzské kuchyně a jezení šneků jsem nikdy nepropadla (ani jsem je neochutnala, nějak mi ta představa nedělá dobře), závody už nepořádám, beru je tedy jen jako škůdce, co dokáží na zahrádce sežrat na co přijdou. naposledy to byly komplet všechny afrikány. A protože je nějak neumím zničit - jsem asi příliš velký dobrák na to, abych zabila šneka, ptám se vás na radu. Máte prosím někdo nějaký osvědčený prostředek proti šnekům, slimákům a jim podobným škůdcům (kromě těch kachen, co je žerou, na ty nemáme prostor a možnost se o ně starat). Dejte prosím vědět na facebooku

příspěvek k diskuzi je zde: šneci a slimáci diskuze

 

—————

Šťastný konec...

04.06.2020 09:57

Každé ráno vídám v naší ulici starého dědečka s babičkou. Chodí pomalu, protože dědeček má zjevné potíže s chůzí, a opírá se o hůlku. Že na tom není nic divného? Ale je..oni se totiž vždycky drží za ruce, vždycky se usmívají na sebe i na okolí a vždycky si spolu povídají - a někdy je slyšet jak se babička směje. Je to strašně moc příjemné, a krásně se na ně dívá. Je v tom tolik lásly, štěstí, pohody a pozitivní energie, že je tak trochu i vyhlížím. Dnes už si lidi moc najevo city nedávají..natož takhle kouzelně. Jsem moc ráda, že vím, že takoví lidé existují. A tak nějak ve skrytu duše doufám, že jednou až budu tak stará, budu tenhle pocit taky zažívat :-) .

—————

Někdy se daří, někdy se nedaří...

03.06.2020 14:44

Někdy se daří, někdy se nedaří. Přestože nejsem žádná nešika, občas se mi "povede" nějaký úraz. Naštěstí všechny celkem v pohodě. Pamatuju si například dodnes odřená kolena po pádu z kola, naneštěstí na cestě plné malých kamínků, které mi maminka vymývala kartáčkem. Au. Dodnes si to pamatuji. Větší úraz jsem měla když do mne narazila v 9 letech krosová motorka - naštěstí nejela moc rychle,ale byla v místech kde neměla co dělat. Řídil ji mladý kluk, co s ní chtěl jet závody. Nejel. Dostal pár facek od mé maminky a ta jeho mu motorku sebrala. Já měla štěstí, protože mi hlava skončila těsně vedle kola, mohlo to dopadnout hodně špatně, naštěstí z toho tehdy byla jen sádra na noze na měsíc. Připadala mi ta doba doma na posteli bez pohybu tehdy jako věčnost. Jako jediné rozptýlení (kromě knížek) jsem si pouštěla celou dobu písničky Ivana Mládka na kazeťáku - jediná kazeta co jsme tehdy měli. Texty všech těch písniček si pamatuji nazpaměť dodnes :-D. V televizi běžně ve všední den pohádky nebyly - v dnešní době internetu bych se zabavila určitě lépe. No a pak už jen drobné úrazy, jako dnes (Naštěstí!) . Nešikovností. Chtěla jsem umýt škrabku na sýr a jak byla mokrá , sjela mi přes dlaň. Pořádné řízutí. Už je to dobré, jen to cuká. A článek, co jsem chtěla pro vás psát odložím o pár dní. A co vy? Jste šikovní, nebo vás také provázení drobné nehody?

—————

Mám ráda filmy pro pamětníky..

25.05.2020 13:48

Konečně trošku povolují opatření,která nás kvůli koronaviru omezovala. Všichni ale buďme opatrní, ještě není úplně vyhráno. V něčem nám karanténa udělala dost nepříjemností, v něčem byla někdy i fajn. Já jsem se třeba tak trochu zastavila, mnohem častěji jsme si volali s rodiči, konečně jsem přečetla některé z hory knížek, které jsem měla připravené na "až jednou bude čas", a taky jsem viděla spoustu filmů. Jsem ráda, že žijeme v době, kdy už si na internetu můžeme najít film podle nálady a pustit si ho kdykoliv, kdy máme chuť, čas a náladu. Protože násilí, chaosu a rychlosti je kolem nás pořád hodně, tak nějak jsem potřebovala přibrzdit, zastavit se, popřemýšlet a odpočinout si. Takže žádné akční filmy, pěkně jsem si udělala pár dní s filmy pro pamětníky. A to vám byla paráda a pohodička. Ta doba, kdy nebylo všechno přetechnizované, lidé se setkávali, měli na sebe čas a byli tak nějak víc spolu. A muži byli gentlemani a ženy dámy. Pohoda, smích a odpočinek. Nevím, které filmy mám radši, jestli ty s Hugo Haasem, nebo s Adinou Mandlovou, mojí oblíbenkyní natašou Gollovou ( tak jsem si vždycky přála vypadat, krásná, laskavá a oči se jí smějí, je v nich tisíc jiskřiček), nebo s Vlastou Burianem. A kromě filmů jsem si sem tam o těch prvorepublikových hercích něco přečetla. Třeba právě Vlasta Burian, u jehož filmů se tak smějeme to ke konci života neměl vůbec lehké - ač se snažil pomáhat v boji proti fašistům, musel v jejich filmech hrát, chtěl-li přežít,a nakonec byl prohlášen za kolaboranta a vězněn. A nebyl jediný. Z některých osudů prvorepublikových herců docela mrazí. Ale nedočetla jsem se jen špatné věci. Překvapilo mne například, když jsem zjistila, že jeden z mých oblíbených herců je tatínek herečky Jany Paulové, na jejíž divadelní představení s Pepou Dvořákem S Pydlou v zádech jsem šla snad 5x. Máte rádi filmy pro pamětníky, nebo nějaké herce z té donby? Budu ráda, když se o oblíbeného herce, nebo film s námi podělíte. nebo ty filmy nesnášíte-a proč?

foto zdroj:FDb.cz

diskuze na facebooku po kliknutí zde: filmy pro pamětníky

—————


Střelba na sídlišti

Bydlím v klidné části na okraji města. Tedy doposud celkem klidné- konec města a rovná silnice svádí některé řidiče k rychlé jízdě,a kdo to tu nezná, a nečeká křižovatku, je občas nemile překvapen a bourá. Ale převážně BUM!, rána a pomačkané plechy, nic víc. Také na sousedství nemocnice jsem si zvykla. Houkání sanitek nás tak už neruší, je to zvuk, který čekáme. A tak si tu v poklidu žiju už skoro 30 let. Jenže blízkost Prahy a pole, které asi připadalo devenloperům nevyužité i sem přivedly stavaře a vyrostlo tu o pár paneláků navíc. A tím i spousta nových lidí. A tak se v naší bezpečné klidné čtvrti včera střílelo, pár ran z pistole, houkačky, sanitky, hasiči, policie a...koroner.. A tak mám pocit, že s nově přistěhovavšími se lidmi klid skončil. Přiznám se, že jsem pak večer měla strach jít po tmě vynést koš a dnes jsem objednala pro dcery baterky s paralyzérem, abych neměla takový strach, až se po tmě budou vracet z práce domů. Bezpečně se ale asi dlouho cítit nebudu.Jak to je s bezpečností ve vašem městě?


Požár

Život není vždycky fér, a ve vteřině se může změnit úplně všechno. Myslela jsem když jsem vstávala, jaký je dnešek krásný den,a těšila jsem se, jak vám tu napíšu něco krásného, nebo pozitivního. Ve vteřině jsem ale byla úplně jinde - v noci, nebo tedy spíš k ránu mé dceři a její kamarádce vyhořel byt. Shořelo úplně všechno - vlastně stihly holky z bytu vynést jen to co měly na sobě a psa. Zatím nevíme, proč hořelo - jestli od závady na elektrice,nebo jestli kamna, komín - byl to takový fofr, že musíme počkat na zprávu od hasičů. A já jako máma jsem z toho možná v ještě větším šoku než dcera. A tak pokud máte pocit, že se vám nedaří všechno jak si představujete, rozhlédněte se kolem sebe - vždyť ono to zas tak špatné není, že? Přeju vám všem krásný den. Já doufám, že i u nás bude líp. Po odražení ze dna se dá totiž jít jen nahoru..


První jarní den,a den štěstí

Tak jsem se dočkala, je první jarní den. A taky je dnes mezinárodní den štěstí. Takže jdo chce začít nějakou novou životní etapu, nebo se k něčemu rozhodnout, zkuste to. Na jaro se těším vždycky opravdu moc. Zima je pro mě jen nutné zlo a taková čekárna na jaro. Miluji když se začne zelenat jarní tráva . je tak svěží a krásná. Mám strašně ráda i pampelišky. Zahrádkáři mi asi moc za pravdu nedají,ale z mého pohledu jsou nádherné. Jako malá sluníčka, co popadala do trávy. A já nikdy neodolám a alespoň malý věneček si z nich udělám. V tu chvíli jsem jako malá holka a vůbec mi nevadí, že od pampelišek budu mít špinavé prsty. Taky začínají kvést stromy - to je nádhera, nad kterou se tají dech. Vždycky si říkám, že tu nádheru mohla příroda nechat na trochu delší dobu. A tak se procházím a nasávám tu krásu a ty vůně kolem a jsem opravdu šťastná. Užijte si dnešní jarní -šťastný den co nejlépe. Ať se vám všechno daří podle vašich představ -prostě -buďte v pohodě ..

Foto zdroj: pexels.com Tomáš Kouba


O dětských knížkách

Narazila jsem při brouzdání po internetu na ofocený obrázek stránky z knížky. A tak nějak mi vyrazil dech. Myslela jsem že po knážce O krtkovi, který chtěl vědět,kdo se mu vykakal na hlavu už mne nepřekvapí nic. Překvapilo.A pořádně. nejsem žádný poritámn,a s dětmi jsem i o sexu mluvila otevřeně,ale podávala jsem jim jen informace, které jsem předpokládala, že v jejich věku stačí. A bylo to vždyckly v pohodě. Když jsem viděla ale list z knížky, tak si říkám - je tohle fakt potřeba: nestačí info od maminky? Musí děti mít na takovéhle věci knížky: Ano, vždycky byly knihy pro pubertální děti, jak se vyznat ve vlastním těle a asexualitě.Ale puberťáci se prostě stydí. Nějak si neumím představit, že bych tuhle knížku šla číst dětem na dobrou noc. Zlatý Kája Mařík, a Honzíkova cesta..Koupili byste tuhle knížku svým dětem?: jaký na tohle téma knih pro děti máte názor (myslím tuhle erotickou, nebo O krtkovi a hovínkách, případně o prdění kdo si prdnul u dvora a podobné...)


Oslavy Sametové revoluce

Oslavy Sametové revoluce jsou za námi. Byla jsem v Praze a ta atmosféra byla báječná. I když přiznávám, že z toho velikého davu jsem byla trošku unavená. Přesto když slyšíte zpívat hymnu a Motlitbu pro Martu tolik lidí, až vás z toho zamrazí. je to nádhera. Když jsem před 30 lety studovala 2. ročník VŠ, vůbec mne nenapadlo, čeho budu svědkem. Tehdy jsem měla malinkou dcerku,takže jsem na demonstraci nejela, i když mne spolužáci zvali. Bylo mi úzko, když jsem zjistila co se na Národní třídě stalo - mezi zmlácenými bylo i spousta mých spolužáků. Jsem ráda, že tehdy se povedlo to, co nikdo netušil a čemu se nám ani nechtělo věřit - padl režim. jestli je to dnes lepší, nebo horší nebudu polemizovat, ani se mi nechce zaplétat se do nějakých politických diskuzí. Jsem ráda, že jsme se mohli včera demokraticky sejít a zavzpomínat, co bylo kdysi.A doufat, že bude líp ... (obrázek zdroj : megapixel.cz)



Kontakt

Jana v pohodě


Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: