Blog

O jarním hubnutí

07.03.2020 19:17

Zima končí a já čekám, kdy začne na internetu a na všech titulkách časopisů mediální masáž typu :Zhubněte do plavek, Jarní hubnutí, Ztloustly jste přes zimu, Hubněte, Změňte jídelníček, Jezte jen papír, po něm se nepřibírá -a to skloňované ve všech pádech. Nesnáším to skoro stejně, jako články o virech, koronavirech a pandemiích..No, je fakt, že někdy přes zimu trošku naberu,ale ne moc. Přeci jen vánoce a méně pohybu dělají své. Ale ja jaře to v pohodě jde dolů, protože chodím na delší procházky a kochám se tím, jak všechno kvete. Pokud jste ale trochu přibraly po zimě a chcete s tím něco dělat, nepodléhejte tomu co teď letí po internetu: Zhubněte pitím kávy a zázračných nápojů na bázi kofeinu, není třeba měnit jídelníček a cvičit. Je to drahé a účinek? Fakt moc ne. Ono hubnutí bez cvičení a úpravy jídelníčku fakt nejde.Pokud by to fungovalo, už dávno by na světě byli jen samí štíhlí a krásní lidé. Takže neblázněte, ženy..a pokud jste trochu přibraly- tak si prostě udělejte radost něčím novým, hezkým na sebe -a je po problému :-)

—————

Jak se mi rozbila pračka

21.02.2020 14:03

Pračka. V dnešní době už tu automatickou považujeme za samozřejmost. Já jsem ale jako malá holka zažila praní na celé dopoledne - večer se "velké prádlo" došlo namočit do takových kovových vozíků na kolech, a z těch se pak přemístilo druhý den do ohromných praček v prádelně v paneláku. Po vyprání prádlo maminka vytahovala do velkých kamenných umyvadel, tam máchala a nakonec přemístila do ždímačky. Prádelna voněla mydlinami z vypouštěné vody - to jsme milovaly my, děti.Dostali jsme rýžové koště a vypouštěnou vodu naháněli z betonu do odtokových kanálků. Praní byla dřina. A do malé vířivé pračky by se tolik povlečení, prostěradel a ručníků nevešlo. Takže jsem byla za automatickou pračku vděčná.Moje první byla takzvaná "Tanečnice" Prádlo se v ní občqas nahrnulo na jednu stranu a pak při ždímání skákala po celé koupelně - jednou mi dokonce uštípla i kus umyvadla. Druhá moje pračka byla Whirpool. Vrchem plněná. Ta mi sloužila skvěle a dlouho - vyprala prádlo velké rodiny se 4 dětmi a psem opravdu báječně, a sloužila dlouhých 19 let. Je dobu odchodu si nevybrala nejlépe. Přesně když jsem dostala chřipku a horečky se záchvaty kašle se rozhodla, že už vyprala dost a prát už nechce. Dala jsem si vyprat prádlo,a nějak se mi nezdál zvuk vycházející z koupelny - divné bručení. Tak jsem pračku vypla, otevřela a zůstala zírat.Byla úplně plná vody a pěny. Vůbec nevypouštěla, jen přidávala další vodu. A tak po několika marných pokusech o vypuštění jsem musela vodu vybírat miskou do kbelíku a vylévat.Nevěřili byste, kolik vody se do pračky vejde. A protože každé ohnutí vyvolalo záchvat kašle, vybírala jsem vodu s přestávkami celý večer.Zákon schválnosti - všichni byli v práci. A v pračce jsem vodu nechtěla nechávat - co kdyby se v noci rozhodla někudy vytéct. Takže tahle činnost s vodou mne úplně odrovnala. A protože vybírat pračku s horečkou nejde, musel nákup počkat skoro týden. Naštěstí už mám pračku novou. Prádla se za tu dobu nakupilo spopusta,ale alespoň pračka projde zatěžkávací zkouškou. Tentokrát jsem si vybrala pračku s předním plněním.Vždycky jsem se ráda dívala jak se prádlo v pračce točí, tak konečně budu moct i já koukat doma. Tak doufám, že mi bude pračka sloužit stejně dobře jako ta předchozí. A co vy? měli jste nějaký zážitek s pračkou nebo praním?

obrázek:bejvavalo.cz

—————

Jsem ráda, že jsem nevyrostla v éře mobilů

17.02.2020 19:54

Dnes jsem byla opět na kontrole u doktora.Antibiotika moc nezabírají, takže jsem fakt unavená a necítím se v pohodě. proto jsem vždycky v čekárně jako na trní a doufám, že přijdu brzy na řadu. Proto mne překvapilo, kolika mladým lidem je to jedno.Přijdou, sednou si, skloní hlavu k telefionu a nic nevnímají. Jestli tam sedí hodinu, nebo dvě - to je pro ně šumák, hlavně když mají wi-fi nebo dostatek dat na internet. Chápu, je to dobou. Já, když mi není dobře nemám chuť mobil ani vytahovat, unavuije mne i koukání do něho.Radši jsem vždycky pozorovala lidi - pána, co sedí a má hezký vzor na svetru, tak si hned představím, jak mu ho s láskou manželka nebo babička pletly, nebo paní, co mi připadá povědomá,tak přemýšlím, kde jsme se už potkaly a podobně. A nebo jsme si v čekárně povídali- třeba o počasí, nebo o čemkoliv jiném. Asi se nám bez těch mobilů žilo lépe, zažila jsem to nedávno právě v jedné čekárně, kde vypadla wifina a někteří neměli data. Tak trošku je mi jich líto.Když jim řeknete, že už kvetou sněženky, nejdou se podívat - oni si tu sněženku "vygooglí". A běda, když jim partner neodpoví na zprávu do pár vteřin - to jsou nervy na pochodu.Neustále kontrolují mobily a zprávy a jsou tak trochu otroky těch svých černých placek. Za nás jsme jako mesenger na sebe volali z okna - "Pepoooo, jdeš ven?" ..."Jen co dopíšu úkol..." a bylo to fajn.

—————

Hezký den sv. Valentýna

14.02.2020 12:17
Přeji vám všem krásného Valentýna.
I když já sama nemám vůbec ráda tu mediální masáž vnucující mi, že musím připravit dokonalý večer s dary za spoustu peněz. Já to vnímám úplně jinak - jako den, kdy si prostě uděláme hezký večer, který je něčím výjimečný.Čímkoliv, třeba upečenou bábovkou, kterou má můj muž rád. Není třeba velká gesta. Prostě jen dát najevo svou lásku. Láska je totiž něco, co bychom měli oslavovat každý den. Obzvláště, pokud potkáme tu pravou. Mě se to povedlo až na druhý pokus,a jsem ráda, že jsem poznala jaké to je milovat,a být miloován. Takže hodně lásky přeju všem , a hlavně - nenechte se manipulovat a buďte v pohodě. Krásný večer si představuje každý jinak, a je jen na vás, jaký je ten váš

 

—————

Tlakový hrnec

12.02.2020 15:14

Být nemocná má jednu jedinou výhodu - máte spoustu času na brouzdání internetem a sledování filmů a seriálů. Tak jsem si znova pustila můj oblíbený film Zápisník jedné láísky. A jako vždy mne dojal a poplakala jsem si. A tak jsem hledala něco, co by mne rozesmálo, a projížděla vtipné obrázky. A docela se fakt bavím. Nejvíc mne rozesmál tenhle. Jooo, tlakový hrnec, to je věc. Moje babička se ho bála používat, a nevařila v něm nikdy.mamka ano, ale měla taky strach a kontrolovala. Tenkrát se objevily maďarské tlakové hrnce jako novinka, a s nimi samozřejmě i děsivé story a roztrhaných hrncích, pístem zabitých kuchařkách a podobně. Takže spousta žen tlakové hrnce radši nepoužívala, aby náhodou... Já "papiňák" používám ráda, na každé hovězí, nebo když chci mít maso uvařené rychle a doměkka. I když se mi taky stalo, že píst byl špatně nasazený, pára vyrazila pojistný ventil a po celé kuchyni a sporáku byla spousta horké vývarové vody. Řekla bych, že jsem do hrnce dala asi 2 litry vody, a vyteklo jich snad šest. Stalo se mi to za celou dobu používání tak třikrát, a je fakt, že už si na to dávám bacha. A co vy? používáte tlakové hrnce? Staklo se vám někdy, že vám vytekl? Nebo jste se setkali s nějakou vtipnou "papiňákovou" historkou?

Diskuze na facebooku po kliknutí zde: článek o tlakovém hrnci

—————

Pro lepší náladu si přečtěte příběhy malé Viki.

09.02.2020 14:24
Znáte knížky Martina Cabicara - Dítě školkou povinné, s různými podtituly? Pokud ne, tak si nějakou určitě přečtěte. Já jsem od pana Cabicara poprvé četla úryvky z knížek na facebooku, a musím říct, že jsem často slzela smíchy. Mám 4 děti, takže vím do jak trapných situací dokáží děti dostat.A on to popisuje s takovým nadhledem a pohodou, že i kdybych měla sebehorší náladu, při četbě knížek o malé Viki se začnu vždycky smát. Jen bacha na čtení v MHD - ono totiž občas při čtení nahlas vyprsknete, nebo se rozesmějete a ostatní pak na vás koukají jako na blázna. A nebo se začnou smát taky. Já jsem si nosila kníku do autobusu a občas jsem se rozesmála, takže po pár dnech jsem zaregistrovala, že pár lidí čte stejnou knihu. Super pocit. Díky autorovi za super příběhy. No, posuďte sami:
 
Pondělí. Začal třetí týden školky. Musel jsem v sedm ráno přesvědčovat tříletou dceru, že si nemůže vzít do školky meč, který zrovna vyhrála, i když je roztomile dívčí a růžový. Už moje maminka zastávala názor, že když se děti mají vzájemně pozabíjet, tak ať je to potichu a bez bordelu a takový meč toho nadělá, kdo to pak má uklízet? Úspěch je, že se oblékla sama a včas. Drobná skvrna na kráse byla, že si vzala tričko na mikinku, ale pořád lepší než bombarďáky na kalhoty, abych zase nemusel vysvětlovat, že dneska jde za Madonnu. Jako posledně u doktorky. Nechal jsem to tak, nakonec jí to slušelo, to je výhoda holek. Můžou si na hlavu narazit kýbl pomejí a stejně pořád vypadají krásně.
Pro Viki jsme přišli tentokrát i s babičkou, což učitelku vyděsilo, až se zeptala, kolik dětí chceme. Obvykle je povoleno jedno dítě na osobu a den. Ale babička jen zamávala a frčela dál.
My jsme vyrazili do prodejny luxusního nábytku, kde jsme se původně chtěli jen podívat na jednu skvělou pračku. Možná znáte takové prodejny, které jsou tak luxusní, až máte pocit, že se tam nehodíte. Zde byl pocit umocněn paní v drahém kostýmku a vlasech v pevném drdolu se zlatými jehlicemi s neuvěřitelnou vrstvou make-upu, které zmrzl úsměv na rtech, jak viděla dítě. A nás. Neustále Viki sledovala, sykala, přivírala oči při každém jejím pohybu, až to nevydržela a sdělila Kátě, že toto místo není vhodné pro tak malé děti, že je tu mnoho velmi drahých věcí… Manželka se zeptala, jestli tu mají nějaký dětský koutek, ale paní odtušila zavrtěním hlavy. “No, co se dá dělat.” - řekla Káťa a vzala malou do náruče, což paní trochu uklidnilo.
Náruč nebo vodítko. Vážně tam byly drahé věci, jen gauč tam stál přes 800 000,-. Ale některé kuchyně a ložnice byly úchvatné. Naprosto úchvatné. A ty koupelny! Masážní designové sprchy a vany s magickým osvětlením, ze kterých bych se ani nehnul. Úplně jsme se v nich ztratili. Bloudil jsem místnostmi, když jsem narazil na manželku, ke která přiběhla Viki. Byli jsme v patře, na galerii, kde nikdo nebyl, tak jsme si ji dovolili pustit. Viděl jsem, jak tříletá Viki přiběhla k mamince, něco jí řekla, Káťa úplně zbledla, rychle nakoukla do koupelny, pak popadla dítě, prohnala se kolem mě a jen sykla: “ZDRHEJ!”
Seběhli jsme po točitém schodišti a ukryli se v chodbičce za jednou z kuchyní, když zrovna po druhém schodišti šla nahoru ona paní.
“Rozbila něco?” - zeptal jsem se nervózně. Tady cokoli budeme splácet do konce života.
Káťa zavrtěla hlavou. Byla bledá. “Přiběhla, že jí to nejde spláchnout. Ona se jim tam vykadila! No fakt! Normálně jim tam hodila čokoládovou anakondu, takovouhle!” A roztáhla ruce jak prolhaný rybář. Jenže doplnila: “Víš, že včera nebyla.” Viki vypadala spokojeně. Co teď? Dilema rodičů. Přiznat se? Nenápadně to uklidit? Než jsme se stačili rozhodnout, ozval se z galerie výkřik oné paní na celou prodejnu:
“PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!”
Pak zvuk dusajících nohou běžících nahoru. Pohledem jsme se s mou drahou polovičkou dohodli, že se nepřiznáme, ale zkusíme zmizet.
Znovu ječení: “Kdo tohle mohl udělat? Vždyť to ani není lidské, to je jak od gorily!”
Zase jsme se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ano, také nás to vždy překvapí. Ono se řekne “děťátko”, ale než jsme měli dítě, netušili jsme, co takoví prckové dokážou. Paní zjevně žádnou zkušenost neměla. Pak se ozval mužský hlas:
“Byla tu taková malá holčička…”
Ale ten ječák ho hned přerušil: “Tohle není od malé holčičky, vždyť se na to podívejte! To je hovno jak cep!” Ticho, zřejmě se všichni dívali. Ani očima obsáhnout nemohli… Potom mrmlání: “Chm, holčička. Holčička. Tohle je veliký jak holčička!”
Nesmáli jsme se, byli jsme úplně zkamenělí, přesto nám nějak začaly slzet oči. Měl jsem deja-vu. Naposledy jsem hledání původce hovna zažil s mým psem. To byla tak nešťastná náhoda! Venčil jsem těsně před bouří, pes se snažil, jak mohl, aby to měl za sebou a dostal ze sebe všechno, i to, co si schovával až na zítřek. A když jsem to sbíral, tak mi pytlík i s hovnem vzala vichřice a vynesla obé až do druhého patra protějšího domu, kde s tím vítr flákl o jedno okno. Ten vítr měl sílu 90km/h. Pytlík to kamsi odválo, ale hovno zůstalo. I tehdá jsem se stačil schovat a byl tak neviděným svědkem pátrání jednoho starého páru, kdo jim umístil exkerment na okení tabulku. Pokud se nad tím zamyslíte, působí to jako opravdová záhada, protože vykálet se na parapetu v druhém patře, není nic snadného. Díky tomu vznikla divoká teorie o mužích na lanech, kterým se nechtělo slaňovat až dolů nebo nepřejících sousedech, co se vytento do ruky a hodili nim to do okna. Ještě dnes mne budí ve strašlivých snech podobné ječení: "PROBOHA RUDOLFE TO JE HOVNO!! JAK SE SEM PROBOHA DOSTALO?!" Něco je špatně s mou karmou, přece něco takového se nemůže stát člověku v životě dvakrát.
Ječák prořízl prodejnu: “Proč koukáte nahoru? Myslíte, že něco takového udělá pták?!”
“Já hledám ventilaci.” - odpověděl mužský hlas a pak se ozval i další.
“Možná pštros, myslím, že v tom vidím ještěrku.”
Znovu jsme se s manželkou setkali očima a pak se podívali na dceru. Byla spokojená, coby ne, když se nám tak krásně vykakinkala.
“Já mám hlad.” - zakňučela Viki. Maminka jí ucpala ústa a zašeptala: “Právě jsme se přesvědčili, že jíš až moc.”
Že by Viki zbaštila ještěrku? Nebo si dělal legraci. Nejhorší je, že u tříletého dítěte to nemůžete nikdy vyloučit, ať ho hlídáte jak chcete.
“Já vám řeknu, co to je!” - slyšeli jsme ten ženský hlas, už tolik neječel, zněl spíš nasupeně. “Konkurenční boj! To je to!” - vyštěkla.
“Ale Agnes.” - ozval se mužský hlas, chlácholivý. “Kdo by sem nosil hovno…” - chvíle ticha, cítili jsme, že si to stále všichni prohlíží. “...z mastodonta.” - dokončil mdle, jako by se mu dělalo nevolno.
Sevřeli jsme s manželkou rty. Teď nesmíme vyprsknout. Nesmíme se smát! NE!!
“A kdo myslíte, že nám na výstavě rozbil to umyvadlo?”
“Co s tím budeme dělat?” - zazněl mužský hlas.
A druhý hned odpověděl: “Musí se to vyčistit, samo to asi neodejde. I když… Jestli ta ještěrka žije...”
Ženský hlas: “Kdepak, to nestačí vyčistit, to se musí vyměnit.”
“Proč vyměnit, vždyť to zařízení je určené právě na tohle.”
Zase chvíle ticha. Prohlížení. Národní muzeum muselo pukat závistí, protože žádnému exponátu se nevěnovala taková pozornost, jako tady… Tomu.
Vyplížili jsme se ven a podařilo se nám nenápadně vypadnout bočním vchodem. Běželi jsme až za roh a pak ještě dál. Až o dvě ulice jsme se vydýchali.
“Já mám hlad.” - zakňučela Viki znovu.
“Ty máš s jídlem utrum, mastodonte.” - prohlásila maminka.
Šli jsme dál. “Vědělas, že Swarovski dělá záchody?” - zeptal jsem se konverzačně.
“Ne. A už si od něj nic nekoupím, když teď vím, na co to je.”
Ano. To už víme. V hlavě mi zněla jedna věta:
“PROBOHA, NĚKDO NÁM NASRAL DO SWAROVSKIHO!

—————

Jak jsem onemocněla chřipkou

03.02.2020 17:57

Média informují neustále o koronaviru.Chápu, že je to nebezpečné,a informovat je třeba, tady už je ale trochu vyvolávána panika. mnohem víc lidí, které znám ale teď řeší virus chřipky. A já taky. Na chřipku a její komplikace umírá u nás i celosvětově každý rok velké množství lidí. Téhle zprávy si obvykle nevšímám až do chvíle, než se začne týkat mne. Já moc často na respirační choroby nestůňu. Ale když už se mne nemoc chytí, stojí to za to. Horečky mi vylétly opravdu vysoké,. nos mám odřený a celý oteklý a od kašle už mne bolí všechny možné svaly ( o některých jsem ani netušila, že se kašle účastní). A tak se ploužím bytem, a doufám že mne nemoc opustí.zatím se nabalily jako komplikace trávicí potíže. je mi špatně z jídla, a na záchodě snad budu i spát. No a zkuste si v téhle situaci kýchnout.. :-D V tu chvíli mám vždycky v očích děs, a čekám, jaká pohroma přijde. Pro dnešek a následujících pár dní si přestávám dělat legraci z mužské smrtelné nemoci na 7 (z rýmičky). Ano, pánové, soucítím s vámi. na pár dní jsem se stala chlapem a umírám.nenávisstně probodávám pohledem maroda v televizní reklamě, který si stříkne kapky do nosu a tančí rázem zdráv kolem gauče. Ne, fakt to na mě takhle nefunguje. Mám chuť si lehnout na gauč a sténat.Ale sténání je vysilující. A stejně by ho nikdo neslyšel.Ještě štěstí, že o víkendu se o mne staral můj báječný muž - tedy alespoň o přísun dietní potravy. Takže jsem si povzdechla, postěžovala si a plížím se zpět do postele. I když nerada, protože mne z ležení už bolí záda.A jen co se dám ještě trochu dokupy, tak vám napíšu, jak se mi během nemoci když jsem si prala noční košile (měla jsem všechny propocené), rozbila pračka - aneb slovy klasika:Když se daří, tak se daří. Držte se a buďte zdraví- nemoci jsou protivné. Jana

—————

Nejdepresivnější den v roce

20.01.2020 13:42

Dnes je údajně nejdepresivnější den v roce - Modré pondělí. S depresemi mám své zkušenosti. Není to o smutku a špatné náladě, jak si někteří představují, a špatnou náladu obecně nazývají ůdepkou". Deprese vás úplně "vypne", nejste schopni nic - ani základní činnosti, všechno dělátte jen ze setrvačnosti a s velkým vypětím sil, a z vlastní zkušenosti mohu říct, že deprese i bolí - bolely mne svaly, klouby, celé tělo. I vstát z postele byl problém. Jela jsem dlouho nad svůj limit, a tělo mi vypovědělo službu. Spouštěč byl velmi drsný rozvod a to, že jsem se sama starala o 4 děti. To bych bývala ještě zvládla - na to jsem byla zvyklá, ale když na mne padly ještě dluhy, co bývalý manžel nadělal, už toho prostě bylo moc. Chodila jsem dlouho k lékařům s fyzickými projevy - bolest, únava a podobně. Až po celkem dlouhé době, kdy jsem si připadala jako hypochondr, kterému nemohou nic najít a já hubla, nemohla jsem jíst, spát, chodit, někoho napadla deprese. A bingo. S antidepresivy se začalo vše měnit. Proto vím, že deprese se nemá podceňovat. Je to potvora, co dokáže pořádně otrávit život. Setkali jste se vy, nebo někdo z vašich blízkých s depresí? pokud ne, buďte šťastní. Jak jste na tom v tenhle den vy? Jste v pohodě, nebo tam nějaká ta "depka" je?

diskuze na fb po kliknutí zde: diskuze nejdepresivnější den

foto:istock

—————

Matika na základních školách

13.01.2020 14:39

Tenhle obrázek mne opravdu pobavil.  Možná i proto, že jsem jako učitelka pracovala. Nechci samozřejmě srovnávat s dobou, kdy jsem chodila do školy já -v socialismu byla úplně jiná pravidla, seděli jsme v tichosti a neustále v hodinách pracovali. pokud byl státní svátek, nahradil se pracovní sobotou - a pokud jsme měli výlet, většinou bylo domů víc úkolů- Učitelé se každého volna báli, měli strach, že nebudou stíhat vysvětlit a procvičit látku. A troufám si říct, že i velmi průměrný žák svými vědomostmi díky procvičování v pohodě stačil dnešním premiantům. V podstatě nechápu, jak dnes mohou učitělky stíhat učit - je s dětmi spousta výletů, sportovních a jiných aktivit, projektů a různých dalších aktivit, které děti možná hravou formou upozorní na nějakou věc, látku je ale nenaučí. Chápu, že si spoustu věcí najdou na internetu - ony je ale následně neumí použít a to je problém. A o chování nemluvě - učitelky se leckdy bojí napomínat zlobivce, protože tomu stojí za zády rodič, který útočně půjde vysvětlit do školy, že jeho dítě potřebuje volnou výchovu aby z něj byla osobnost. Tahle tabulka - obrázek byla na internet dána jako vtip, je v ní ale spousta hořké pravdy. Samozřejmě bych nechtěla,aby děti byly vyučovány socialistickými metodami.Ale určité mantinely a pravidla chování by pro děti měly platit. A o nutnosti naučit znova děti pořádně číst, psát a počítat ani nemluvím. Je to samozřejmě jen můj subjektivní názor. nechci se nikoho dotknout, ani nikoho naštvat - jen si prostě myslím, že je škoda, že děti umí dnes opravdu málo - najdou na netu,ale neumí použít.

pokud chcete, napište svůj názor k diskuzi na facebooku zde: matika na ZŠ 

 

—————

Dáváte si Novoroční předsevzetí?

06.01.2020 13:44

Po oslavách nového roku se všichni ptají, jestli si dávám nějaké předsevzetí. No, upřímně - přímo předsevzetí si nedávám. Spíš si tak nějak rovnám v hlavě, co bych chtěla, nebo nechtěla. Ona všechna naše předsevzetí jsou právě o tom, co máme v hlavě - jestli to opravdu chceme, nebo jen prostě vyslovíme nahlas něco, co bychom jindy neřekli. Já například když jsem byla mladá - tedy mladší (abych si nepřipadala jakoé stařena), jsem si dávala předsevzetí časi -každý rok. Třeba kouřit jsem přestávala pokaždé po Silvestru. Říkali to všichni, tak já taky..Ale nikdy jsem nepřestala. Týrala jsem se, a měla strašnou chuť na cigaretu. nebyla jsem o tom totiž pevně přesvědčená. Kouřit jsem přestala před 13 lety, prostě jsem k tomu dozrála a došla.A pak to šlo - bez potíží, a bez absťáku. Ne naráz, ale postupně a nenásilně. A tak by to mělo být se vším. Postupně a nenásilně. Ta mediální masáž, a motivační knihy, citáty a statusy mne vůbec neberou, naopak mne trochu štvou. Vnucují mi totiž, že něco dělám špatně. A to se mi nelíbí - všechno co dělám, se přece snažím dělat dobře. A co vy? Dáváte si předsevzetí? Podléháte tomu novoročnímu tlaku, že je třeba začít s novým rokem vše nově, a to staré je úplně špatně?

—————


Střelba na sídlišti

Bydlím v klidné části na okraji města. Tedy doposud celkem klidné- konec města a rovná silnice svádí některé řidiče k rychlé jízdě,a kdo to tu nezná, a nečeká křižovatku, je občas nemile překvapen a bourá. Ale převážně BUM!, rána a pomačkané plechy, nic víc. Také na sousedství nemocnice jsem si zvykla. Houkání sanitek nás tak už neruší, je to zvuk, který čekáme. A tak si tu v poklidu žiju už skoro 30 let. Jenže blízkost Prahy a pole, které asi připadalo devenloperům nevyužité i sem přivedly stavaře a vyrostlo tu o pár paneláků navíc. A tím i spousta nových lidí. A tak se v naší bezpečné klidné čtvrti včera střílelo, pár ran z pistole, houkačky, sanitky, hasiči, policie a...koroner.. A tak mám pocit, že s nově přistěhovavšími se lidmi klid skončil. Přiznám se, že jsem pak večer měla strach jít po tmě vynést koš a dnes jsem objednala pro dcery baterky s paralyzérem, abych neměla takový strach, až se po tmě budou vracet z práce domů. Bezpečně se ale asi dlouho cítit nebudu.Jak to je s bezpečností ve vašem městě?


Požár

Život není vždycky fér, a ve vteřině se může změnit úplně všechno. Myslela jsem když jsem vstávala, jaký je dnešek krásný den,a těšila jsem se, jak vám tu napíšu něco krásného, nebo pozitivního. Ve vteřině jsem ale byla úplně jinde - v noci, nebo tedy spíš k ránu mé dceři a její kamarádce vyhořel byt. Shořelo úplně všechno - vlastně stihly holky z bytu vynést jen to co měly na sobě a psa. Zatím nevíme, proč hořelo - jestli od závady na elektrice,nebo jestli kamna, komín - byl to takový fofr, že musíme počkat na zprávu od hasičů. A já jako máma jsem z toho možná v ještě větším šoku než dcera. A tak pokud máte pocit, že se vám nedaří všechno jak si představujete, rozhlédněte se kolem sebe - vždyť ono to zas tak špatné není, že? Přeju vám všem krásný den. Já doufám, že i u nás bude líp. Po odražení ze dna se dá totiž jít jen nahoru..


První jarní den,a den štěstí

Tak jsem se dočkala, je první jarní den. A taky je dnes mezinárodní den štěstí. Takže jdo chce začít nějakou novou životní etapu, nebo se k něčemu rozhodnout, zkuste to. Na jaro se těším vždycky opravdu moc. Zima je pro mě jen nutné zlo a taková čekárna na jaro. Miluji když se začne zelenat jarní tráva . je tak svěží a krásná. Mám strašně ráda i pampelišky. Zahrádkáři mi asi moc za pravdu nedají,ale z mého pohledu jsou nádherné. Jako malá sluníčka, co popadala do trávy. A já nikdy neodolám a alespoň malý věneček si z nich udělám. V tu chvíli jsem jako malá holka a vůbec mi nevadí, že od pampelišek budu mít špinavé prsty. Taky začínají kvést stromy - to je nádhera, nad kterou se tají dech. Vždycky si říkám, že tu nádheru mohla příroda nechat na trochu delší dobu. A tak se procházím a nasávám tu krásu a ty vůně kolem a jsem opravdu šťastná. Užijte si dnešní jarní -šťastný den co nejlépe. Ať se vám všechno daří podle vašich představ -prostě -buďte v pohodě ..

Foto zdroj: pexels.com Tomáš Kouba


O dětských knížkách

Narazila jsem při brouzdání po internetu na ofocený obrázek stránky z knížky. A tak nějak mi vyrazil dech. Myslela jsem že po knážce O krtkovi, který chtěl vědět,kdo se mu vykakal na hlavu už mne nepřekvapí nic. Překvapilo.A pořádně. nejsem žádný poritámn,a s dětmi jsem i o sexu mluvila otevřeně,ale podávala jsem jim jen informace, které jsem předpokládala, že v jejich věku stačí. A bylo to vždyckly v pohodě. Když jsem viděla ale list z knížky, tak si říkám - je tohle fakt potřeba: nestačí info od maminky? Musí děti mít na takovéhle věci knížky: Ano, vždycky byly knihy pro pubertální děti, jak se vyznat ve vlastním těle a asexualitě.Ale puberťáci se prostě stydí. Nějak si neumím představit, že bych tuhle knížku šla číst dětem na dobrou noc. Zlatý Kája Mařík, a Honzíkova cesta..Koupili byste tuhle knížku svým dětem?: jaký na tohle téma knih pro děti máte názor (myslím tuhle erotickou, nebo O krtkovi a hovínkách, případně o prdění kdo si prdnul u dvora a podobné...)


Oslavy Sametové revoluce

Oslavy Sametové revoluce jsou za námi. Byla jsem v Praze a ta atmosféra byla báječná. I když přiznávám, že z toho velikého davu jsem byla trošku unavená. Přesto když slyšíte zpívat hymnu a Motlitbu pro Martu tolik lidí, až vás z toho zamrazí. je to nádhera. Když jsem před 30 lety studovala 2. ročník VŠ, vůbec mne nenapadlo, čeho budu svědkem. Tehdy jsem měla malinkou dcerku,takže jsem na demonstraci nejela, i když mne spolužáci zvali. Bylo mi úzko, když jsem zjistila co se na Národní třídě stalo - mezi zmlácenými bylo i spousta mých spolužáků. Jsem ráda, že tehdy se povedlo to, co nikdo netušil a čemu se nám ani nechtělo věřit - padl režim. jestli je to dnes lepší, nebo horší nebudu polemizovat, ani se mi nechce zaplétat se do nějakých politických diskuzí. Jsem ráda, že jsme se mohli včera demokraticky sejít a zavzpomínat, co bylo kdysi.A doufat, že bude líp ... (obrázek zdroj : megapixel.cz)



Kontakt

Jana v pohodě


Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: