Blog

Reklama - kam se poděl Pan Vajíčko, na kterého jsme se těšili...

05.03.2019 13:04

Reklama. Tak nějak jsme si na ni zvykli a valí se na nás ze všech stran. Nejčastěji ale vnímáme tu televizní. Já patřím do generace, která si ještě pamatuje Pana Vajíčko - tedy postavičku, která uváděla v televizi reklamu. Reklamy nebylo mnoho,a celkem jsme se na ni i těšili. Leckdy byla vtipná, nebo originální, a upoutávala zpracováním i obsahem. Dnes je reklamy tolik, že ji téměř nevnímáme. Nebo jsem si to alespoň myslela do chvíle, než jsem nechtíc vyslechla rozhovor dvou starších pánů. Naše generace je zvyklá mluvit o všem otevřeně. nějak nám ale nedochází, že to tak nemají všichni. Hlavně naši dědečkové a babičky, kteří byli jinak vychováváni, a co si budeme povídat - jsou to právě oni, kdo mají televizi puštěnou nejčastěji. Mladí si svoje pořady sledují spíš na internetu.

A tak v čekárně u lékaře se dva starší mužové dali do hovoru. Nebudu vám celý rozhovor tlumočit, jen mne zaujalo, když si v podstatě stěžovali, že se neradi dívají na televizi, a často ji i vypínají, když třeba přijdou na nádvštěvu jejich děti nebo vnoučata. Oni se totiž stydí. V reklamách je už příliš otevřeně předkládáno tolik věcí, které jsou pro ně natolik intimní, že je přivádějí do rozpaků často i před sebou samými. A já jsem si schválně včera pustila televizi, abych to zjistila. Reklamy jsem se totiž naučila příliš nevnímat. A byla jsem opravdu překvapena a vůbec se pánům nedivím. Pokud pominu reklamy na hygienické vložky a tampony, kterých bylo v reklamách nejvíc se objevovaly i reklamy hovořící o vaginální suchosti, infekcích, o intimních mycích gelech, a večer o prostředcích na erekci a prostatu. Je fajn, že jsme se naučili o některých problémech mluvit nahlas,ale nějak jsme asi zapomněli brát ohled na starší generaci, která byla vychovaná jinak,a teď je postavena do pozice: buď se přizpůsob, nebo máš smůlu. A tak si říkám, jestli nejsme otevření až moc. Jestli reklam na intimní potíže a potřeby není už mnoho. Je fakt, že chápu rozpaky starších pánů před vnoučaty, když se v televizi hovoří o vaginální suchosti a nevím ani, jak bych tuhle reklamu vysvětlila svému malému vnukovi, který by pojem zaslechl v televizi v běžném vysílacím čase přes den. A uvědomila jsem si, jak je mi smutno po milém Panu Vajíčkovi s jeho reklamami na prací prášky, a instantní polévky..

foto pan vajíčko ze stránky: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/203355/pan-vajicko-uvadi-nejvetsi-pecky-totacske-reklamy.html

 

—————

Vánoce zvládněte bez stresu. Neni to tak těžké. Jak na to?

28.11.2018 18:41

Pokud vás poleje horko, a začnete se nervózně potit jakmile před vámi vysloví někdo slovo vánoce, řekněte si Stop! Tady je něco špatně.

Většina z nás je obrázky v reklamách a médiích tlačena do pocitu, že vánoce budou šťastné, pokud budou dokonalé. Ale jaké jsou to vlastně ty dokonalé: je to představa stromu až do stropu, naleštěné domácnosti, kupy dárků a vánoční večeře na stříbře o 6 chodech s celou rodinou v počtu nejméně 12 lidí? Tak to totiž často bývá v reklamách, co nám do hlavy podsouvají mylnou představu, jak mají vánoce vypadat. Dokonalé vánoce jsou přece takové, při kterých je vám krásně na těle i na duši. Z atmosféry i z prostředí. Internetem sice už od září lítají vtipné obrázky o tom, že na vánoce se nemusí gruntovat, protože ježíšek se přece narodil ve chlévě, a náš nepořádek mu tedy nebude vadit-ale ruku na srdce-kdo z nás to tak cítí? 

A tak šílíme celý prosinec s vánočním úklidem už tak uklizené domácnosti. A pakjsme unavené, nervózní, ječíme na manžela ( protože narozdíl od nás on tu šílenou představu o lesknoucích se i zdech prostě nemá), na děti, na psa-na všechny. Jsme bez nálady, utahané. A to je špatně. Stačí si objednat třeba na mytí oken úklidovou firmu- tahle služba je už dostupná pro všechny, a ušetří vám spoustu nervů i sil. I Sněhurka byla chytrá, a neuklízela u trpaslíků sama, ale pozvala si na pomoc zvířátka.

A ušetřený čas využijte třeba ke chvilce s milou knihou, nebo si zajděte na adventní trh. Dejte si svařák, nebo horké kaštany a nasávejte tu fajn atmosféru. odměnou vám budou vaše klidné nervy, manžel i děti v pohodě. A co cukroví: Vzpomínám si, jak moje maminka vystresovaně chodila v prosinci z práce s tím, že kolegyně má 20 druhů, další 15 druhů cukroví, a ona jen tři. A zase místo radosti stres. A tak si klidně některé druhy cukroví kupte, pokud jich musíte mít hodně, a upečte si jen ty, které chcete mít třeba podle svého oblíbeného receptu. Věřte, že nikdo neřeší, jestli jste rohlíčky pekla vy, nebo někdo jiný.

V každé reklamě bývá u stolu celá velká rodina, třeba 12 a víc lidí. Stačí si říct-vážně to tak chci? Chci strávit celý den v kuchyni přípravou jídla a pak být tak unavená, že usnu u stromečku? Nejlepší je na vánoce být s blízkou rodinou, a vánoční návštěvy si odbýt v dalších svátečních dnech. Jasně, pozvěte klidně maminku, která je sama, nebo tetu, která nikoho nemá,ale jinak jsou vždycky lepší svátky jen s tolika lidmi,kolik opravdu sami u stromečku chcete mít.

A pak jsou tu dárky. Pokud vás stresuje, že prostě nemáte peníze na hory dárků, věřte, že i tohle je jen představa pokřivená mediální propagandou. oni totiž páni od reklamky moc dobře vědí, jak překonat váš rozum, a vzbudit ve vás pocuit chtění, a představu, že bez drahých megadárků vánoce nebudou šťastné. věřte, že budou. Nikdo nedostane vždycky dárky přesně podle svých představ. je důležité nakupovat jen tak, na co vaše peněženka stačí. Přemýšlet i o dárcích vyrobených, nebo těch od srdce. 

Nenechte se obalamutit reklamou a představou vánoc ve stylu amerických filmů- vytvořte si vlastní, klidné vánoce, na které budou všichni rádi vzpomínat jako na vánoce, co se povedly a všem bylo spolu krásně, a ne na vánoce, kdy se maminka zhroutila a tatínek s bouchnutím dveří odešel na celé odpoledne pryč. Vánoce jsou o tom, aby se všichni cítili fajn. A tak si to zkuste nanečisto - pusťte si pohádku - třeba právě o Sněhurce, které zvířátka pomáhakjí uklidit .

stačí kliknout zde: Pohádka o Sněhurce

foto zdroj:pexels.com
 

—————

Víte, jak se chovat při požáru? Nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit..

10.11.2018 12:03

Vždycky když v televizi nebo na internetu vidím záběr požáru, mrazí mne v zádech. Je to velmi nepříjemný pohled. A což teprve jak špatný pocit musí mít ti, u kterých hoří nebo jejich rodina, přátelé, známí. Ale tak nějak jsem si vždycky říkala, že asi někde udělali chybu. Byli neopatrní, nebo něco zanedbali. Včera jsem se ale přesvědčila, že tak tomu nemusí vůbec být a hořet může během pár sekund aniž byste cokoliv zavinili. Jsem velmi opatrná a dodržuji zásady bezpečnosti - všechny spotřebiče vypínám, když odcházím z domu, dokonce i rychlovarnou konvici nenechávám na základně - co kdyby...Včera večer se stalo ale něco, co mne doslova vykolejilo. Byla nám večer zima, tak jsme si zapnuli malé elektrické topítko. Po chvíli bylo v místnosti příjemně a my jsme si četli a v tom najednou jiskry- ale ne pár jiskřiček,ale ohromná jiskřící koule, dým a zápach, sem tam plamen- uprostřed kabelu prodlužovačky ( byla to kvalitní prodlužka koupená v elektroobchodě, nikoliv někde u vietnamských obchodníků) . Musím přiznat, že jsem moc ráda, že byl doma můj muž a bleskurychle zasáhl. Já ač jsem vybavená všemi teoretickými pravidly jsem ztuhla. Vím samozřejmě, že nesmím hasit vodou, musím okamžitě vypnout elektřinu v jističích, protože sahat na poškozený spotřebič není dobré, ale neudělala jsem nic. V šoku jsem se dívala na tu hrůzu a nevěděla co dělat. Samozřejmě,když první leknutéí přešlo, už bych věděla,ale prvotní šok mne lehce paralyzoval. Naštěstí díky rychlé reakci mého muže je jen zničený prodlužovací kabel a ohořelá díra v koberci. A tak si říkám, co by se stalo, kdyby k onomu zkratu došlo třeba když bychom byli na nákupu. Všechna bezpečnostní opatření by byla k ničemu. A tak mám jednu radu - občas zkontrolujte svoje spotřebiče, nenechávejte při odchodu z domu nic zapnuté v síti - ani notebooky a nabíječky, protože podle statistiky je to nejčastější příčina požáru. A hlavně - občas si zopakujte, jak se chovat v případě požáru-nikdy totiž nevíte, kdy se vám to bude hodit. A hlavně přeju,abyste podobnou zkušenost jako já nikdy neměli.

foto zdroj https://pixabay.com/cs/po%C5%BE%C3%A1r-plamen-uhl%C3%ADk-ho%C5%99et-hork%C3%A9-2777580/

—————

Střelba na sídlišti

25.10.2018 15:23

Bydlím v klidné části na okraji města. Tedy doposud celkem klidné- konec města a rovná silnice svádí některé řidiče k rychlé jízdě,a kdo to tu nezná, a nečeká křižovatku, je občas nemile překvapen a bourá. Ale převážně BUM!, rána a pomačkané plechy, nic víc. Také na sousedství nemocnice jsem si zvykla. Houkání sanitek nás tak už neruší, je to zvuk, který čekáme. A tak si tu v poklidu žiju už skoro 30 let. Jenže blízkost Prahy a pole, které asi připadalo devenloperům nevyužité i sem přivedly stavaře a vyrostlo tu o pár paneláků navíc. A tím i spousta nových lidí. A tak se v naší bezpečné klidné čtvrti včera střílelo, pár ran z pistole, houkačky, sanitky, hasiči, policie a...koroner.. A tak mám pocit, že s nově přistěhovavšími se lidmi klid skončil. Přiznám se, že jsem pak večer měla strach jít po tmě vynést koš a dnes jsem objednala pro dcery baterky s paralyzérem, abych neměla takový strach, až se po tmě budou vracet z práce domů. Bezpečně se ale asi dlouho cítit nebudu.Jak to je s bezpečností ve vašem městě?

—————

Jak malá holčička pobavila všechny lidi na autobusové zastávce

05.06.2018 13:30

Znáte ten pocit, když v horkém tropickém dni jdete rozpáleným sídlištěm na autobus? Všude se vzduch téměř tetelí, kolem rozžhavených aut se skoro nedá projít, a vy cestou k autobusu přemýšlíte, že uvnitř vozu bude ještě hůř než venku. Nálada nic moc, ploužíte se unavení a pak se stane něco, co vám dobije "baterky" na hodně dlouho. 

Na zastávku si s babičkou přihopsala holčička asi pětiletá. Ale to nebyla obyčejná holčička -to bylo sluníčko naprosto bez zábran. Babička už byla na její bezprostřednost evidentně zvyklá, my ostatní ne, takže už když přicházely k zastávce jsme se všichni otočili na zavolání : jé, vy máte ale na balkóně krásnou zahrádku... paní na balkoně se začala smát a my taky, protože holčička pokračovala: a šaty máte taky moc hezké. Naše babička má taky krásné, květované,ale nosí je delší, protože říká, že má už staré nohy . A maminka taky nosí dlouhé, protože se jí nechce ty nohy holit, a tatínek pak říká kdo mu bere pořád ty žiletky.

 To všechno stihla říct během pár vteřin a my na zastávce zapomněli na horko a řvali jsme smíchy. Když došly k zastávce, holčička nahlas pozdravila a začala si povídat ostatními. Naprosto bezprostředně jsme se dozvěděli, že paní má moc hezkou kabelku, a holčička dostane k narozeninám taky jednu malou, protože když byli s dědou na zmrzlině, zapomněla ji na lavičce a už tam pak nebyla. A maminka říkala, že je ráda, že tam děda nezapomněl i ji. Spousta bezprostředních a krásně milých vět od malé holky, která zlepšila náladu všem kolem.

 Každý si s ní ochotně povídal, všichni jsme zapomněli na únavu z horka. A když na vteřinu malá treperenda zavřela pusu, bylo to asi jen proto, že si v hlavě skládala písničku: Je tu vedro jako hrom, z toho chcípnul by i slon... S pusou od ucha k uchu jsme nastoupili do autobusu a myslím, že všichni budeme příště vyhlížet holčičku, která se v životě určitě neztratí..a spousta z nás si veršovánku o vedru a slonovi určitě pobrukovala ještě hodně dlouho

—————

když rozbolí zuby

01.03.2018 10:44

Rozbolely mne zuby. Už před dvěma týdny. A tak jsem poslušně nastoupila na léčbu k zubaři. Je fakt, že se zubaře strašně bojím, možná i proto se o zuby starám tak, abych nemusela chodit častěji než 2x za rok na povinnou preventivní prohlídku. Přesto se občas stane, že zuby bolí. Zubař mi prostě s pokrčením ramen řekne, že je to tím, že mám hodně dětí a nám ženám se prostě  zuby při těhotenství odvápňují a já nevím co ještě. (Doma pak když kolem mne projdou děti, mám chuť na ně syčet - vidíš, to je kvůli vám,  tak dlouho jsem vás nosila, vydržela porod, a teď mě kvůli vám ještě bolí zuby.Naštěstí se vždycky ovládnu a mlčím, ale ten pološílený pohled v očích asi je vidět, radši mi jdou všichni z cesty)

A tak druhý týden denně v 7 ráno už stojím na středisku a čekám na vyměnění drénu. Většina ostatních čekáren je prázdná, a mě napadá, že mám prostě smůlu a jsem jediná v celém městě koho bolí zuby. Ono je to ale lepší. Kdybych slyšela z ostatních ordinací zvuk vrtačky, asi by se mi trochu podlamovaly kolena. Ten zvuk je šílený.

 Ale je fakt, že i zubní vrtačky prošly modernizací a už to s nimi tolik nebolí, jako když si vzpomenu na vrtačku před nějakými 40 lety když jsem byla hodně malá a měla kaz- byla asi pomalejší, hodně -opravdu hodně hlučná, odstřikovala z ní voda, která chladila při vrtání zub, byla pomalá a- bolelo to. I tak si vždycky říkám, že mám štěstí, že tyhle dnešní vrtačky jsou rychlé . Co kdybych žila v době, kdy byly vrtačky na šlapací pohon - to musela být šílená bolest. 

No a když stojíte v čekárně a napadají vás podobné myšlenky, najednou mě začnou bolet i ostatní zuby, které jsem předtím měla v pohodě. No a protože se umím vystresovat pěkně sama, tak si představím, jak asi museli trpět lidi ve středověku - bolí zuby? šup ke kováři a kleštěma nechat vytrhnout. To už jsem ve stavu, kdy se mi podlamují kolena a pomalu ustupuju k východu. V tu chvíli se naštěstí otevřou většinou dveře ordinace a doktor mne s milým úsměvem zve dál. Když se blížím ke křeslu, sbažím se zavtipkovat, že na matějské bych za povození na křesle musela platit vstupné,ale dušičku mám v tu chvíli fakt malinkou. Naštěstí pan doktor pracuje rychle. Z ordinace mizím rychlostí 

blesku a ještě vnímám za zády-Tak zase zítra. A já už si začínám představovat, jak ve středověku trhali zuby...

Tak mi držte palce zase zítra ráno v 7..

—————

1. kolo prezidentských voleb je za námi...naštěstí...co přineslo?

15.01.2018 13:12

Na začátku chci upozornit, že nemám ráda politiku, leckdy politikům ani nerozumím - podle mne mluví řečí nám běžným lidem nesrozumitelnou.

Přesto mi to nedalo a musím k 1. kolu prezidentských voleb napsat alespoň pár slov.

Upřímně přiznávám, že nechci řešit, kdo je vítěz a kdo poražený. Všech 8 kandidátů do své kampaně dalo to nej ze sebe a svého přesvědčení.

A všichni se zaštiťují demokracií. A já jsem člověk, co je demokracií nadšený od prvního dne, kdy jsme na Národní třídě začali socialismus tlačit do kouta.

A tak mám radost i z demokratických voleb. Jenže kolikáté volby to za poslední dobu jsou - mám pocit, že neustále chodím volit - prezidenta, starostu, poslance, senátory - je těch voleb nějak moc a já jsem z toho trochu unavená. A zděšená- to nejsem tedy přímo z voleb,ale z toho, co se kolem nich děje. Kolik znalců politiky najednou na internetu a facebooku sdílí své komentáře, velmi často tak drsné a sprosté, přímo až nenávistné, že se mi z toho trochu tají dech. Tolik nenávisti sebou tyhle projevy nesou. A tak se vždycky těším na dobu, kdy se situace uklidní a všichni ti glosátoři se zklidní a já si na internetu přečtu normální zprávy (pokud tedy vynechám všechny ty hromadné nehody, loupeže, vraždy a znásilnění- vážně jsme takoví cvoci, že o tom chceme číst a je jich plný internet?).

A tak trochu doufám, že demokracie vydrží všechny tyhle nedemokratické komentáře a poznámky. A upřímně- budu ráda, až bude po volbách - až demokraticky projevíme názor, bude zvolen jeden většinou lidí volený kandidát, a opět naivně doufám, že druhá protistrana uzná princip demokracie a popřeje vítězi - bez urážek a zlých slov. Takovou demokracii jsme přece vždycky chtěli, ne?

—————

V novém roce buďme v pohodě a usměvaví

03.01.2018 12:27

Na začátku roku vždycky tak trochu bilancuji rok minulý - ten můj nebyl ničím moc vyjímečný, měla jsem se celkem fajn a nestěžuji si. Práce jsem měla dost, partnera mám fajn, a děti - mám úplně normální... Vždycky mne tak trochu pobaví, když otevřu internet a je plný dokonalé domácí pohody, fotek čistých dětí v naprosto uklizených pokojíčcích a v aranžích, jaké se mi prostě nepovedou.

 Moje děti se dokázaly zamatlat snad hned když se oblékly, o uklizeném pokoji nemůže být řeč ani když byly malé,ani když dospěly a jsou velké. Jen se snažím udržet vše v rozumné míře, a občas jsem prostě zařvala tak, že s hrůzou začaly uklízet i děti u sousedů. Před vánoci obzvláště se to všude hemží přáními plnými pohody a úsměvů, dokonalými fotkami 30 druhů cukroví a stromky skoro profi nazdobenými a nafocenými..

Nechápu, jak je možné, že všude v obchodních centrech a na ulicích potkávám uštvané a unavené ženy ověšené taškami, tak si říkám, jak je to prostě možné. A tak  klidně přiznám, že mě děti před vánoci naštvaly, protože se jim nechtělo pomoct s cukrovím ani úklidem, a stálo mě dost sil je donutit zvednout oči od mobilů a notebooků. Přesto se svátky povedly, bylo nám spolu fajn, všichni jsme se sešli a bylo veselo. A tak jsem si řekla, jestli bych neměla taky začít dělat takové aranže, abych měla dokonalé fotky..dám si tedy předsevzetí a naučím se lépe fotit a upravovat fotky..Předsevzetí typu:Začnu běhat už si dávno nedávám. Tak dlouho jsem si vždycky říkala, že začnu zítra, až jsem stejně nevyběhla a měla jsem špatný pocit, že jsem nedodržela, co jsem si předsevzala.

A jak jste na tom vy? Dáváte si předsevzetí? 

Věřte, že není důležité to, co se považuje za m´dní vlnu a co nám média předkládají jako nutný vzorec žití. Důležiité je cítit se v pohodě. A když jsme v pohodě my, přeneseme ji i na ostatní. A tak místo předsevzetí se každý den na někoho usmějte - i ten největší bručoun vám úsměv oplatí, nebo alespoň bude mít lepší den. A pokud úsměv předá dál, bude  najednou lépe víc lidem. A takový bych chtěla mít rok 2018 - plný úsměvů a pohody.

Free stock photo of sea, dawn, sunset, person

—————

Ježíšku,přines mi štěně...

25.10.2017 17:33
 

Blíží se vánoce a s nimi nakupování dárků. Lámeme si hlavu s tím, jak své blízké potěšit co nejvíce. A většina dětí si pod stromečkem přeje najít živé zvíře.

Pokud tedy uvažujete o živém dárku pod stromeček, zvažte pořádně všechny okolnosti.

-

- děti většinou chtějí mazlíčka, povinnost a starání se o zvíře neberou do úvahy

- počítejte s tím, že pokud koupíte psa, budete ho venčit vy

- zvažte možnosti chovu zvířete - panelák má jiné podmínky než rodinný dům

- zvolte zvíře, které vám nebude vadit - například kočičky jsou velmi svéhlavé, lezou kam se jim líbí, fretky jsou cítit a podobně

- zvažte, jestli  není někdo v rodině alergický na zvířecí srst

- uvědomte si, že zvíře je závazek na dlouhou dobu - průměrný věk dožití psů je 12 let, koček 11, morčat 8let, křečků 3 roky, králíčků až 10 let

- po zvířatech budete pravděpodobně nehody v podobě výkalů uklízet vy (a to i kočičích záchodů)

- veterinární prohlídky a péče o zvířátko nejsou zadarmo

 

Pokud si jste vědomi všech argumentů pro i proti, vyberte zvíře vhodné pro celou vaši rodinu. není fajn koupit kočku, když váš partner kočky moc nemusí. S koupí domácího mazlíčka musí být srozuměni oba partneři, předejdete tak zbytečným sporům. Pokud jste se rozhodli pro živý dárek, zvolte zvíře takové, u kterého jste si opravdu jistí, že se budete schopni o něj postarat. Nejste li si jistí, začněte u potomka třeba s rybičkami - bude li dítě schopné se starat o rybičky dobře, zvládne i náročnější zvířátko (s vaší pomocí). 

Při nákupu živých dárků je opravdu třeba zvážit všechna pro a proti. Pokud se vaše dítě nadchne každou chvíli pro něco jiného, ani zvíře ho asi dlouho bavit nebude. A je pak škoda když po vánocích jsou útulky plné zvířátek, která doma nechtějí nebo najednou z nějakého důvodu mít nemohou. Psi moc nahlas štějkají, kočky trhají záclony a shazují dekorace, papoušci jsou hluční , prasátka vyrostou víc než jste čekali. Pamatujte na to, že zvíře se nedá vypnout - a pokud tohle vše máte v hlavě srovnané a na zvíře jste připraveni, bude vám určitě dobrým společníkem spoustu let. 

Tak krásné vánoce.

Stáhněte soubor na disk animal, dog, pet, roztomilý

 

—————

Existují ještě rytíři a stateční muži?

02.10.2017 13:15

Praha. Je krásná, je to naše hlavní město, obdivujeme ji a chlubíme se jí. Má ale i svou druhou tvář, jako každé velkoměsto- pod rouškou anonymity se tu občas dějí věci, nad kterými zůstává tak trochu rozum stát. Tak třeba při vystupování z autobusu mladá drobná blondýna se slovy : „S dovolením“ se protahuje kolem mladé snědé ženy, aby mohla vystoupit. Možná si řeknete, co je na té situaci zvláštního? Zvláštní je to, že najednou s nadávkami snědá žena skočí zezadu na malou blondýnu a zezadu jí s nadávkami škrtí. Ta malá blondýnka zpočátku nemá šanci se bránit, útok a napadení je velmi nečekané, nemůže vlastně ani volat o pomoc, protože při škrcení zezadu nemůžete vlastně vůbec nic. Po chvíli ale blondýnka popadá dech a přehazuje tmavou ženu přes bok na zem, a tam útočnice nečekaně dostala trochu nakládačku. Blondýna totiž působí malinká a křehká, ale protože je sportovec, zná základy sebeobrany a hlavně – chodila nějakou dobu na Kick box. Tahle scéna se mne dotýká o to víc, že ona malá drobná blondýna je moje dcera. Útočnice měla smůlu, že padla na někoho, kdo se uměl ubránit, byť vypadá křehce. A protože najednou kolem ní bylo ještě pár tmavých spoluobčanů, měla štěstí, že nedostala pořádně. Co je na tom všem ale zarážející je to, že na zastávce bylo v tu chvíli zhruba 30 lidí. Nikdo nevěděl, jestli se ta malá holka dokáže bránit, přesto jí nikdo, opravdu nikdo z těch lidí nepřišel na pomoc. Všichni měli honem něco na práci, nebo se dívali jinam. A tak se ptám: Copak těm mužům chybí úplně chlapství? Kam se poděla čest a snaha bránit slabší? Nebo prostě lidsky někomu pomoct? Copak jim nedochází, že příště místo mojí dcery se ve stejné situaci mohou ocitnout jejich dcery, nebo matky, sestry, manželky, přítelkyně? Existují ještě rytíři a stateční muži, nebo mezi námi je jen zbabělost a lhostejnost? Kam jsme se dostali, když lidé jsou k sobě tak lhostejní, že jim nevadí, když vedle nich někdo někoho napadne a mlátí. Jsme tak otupělí vůči násilí? Opravdu mě mrzí, že ze světa zmizeli správní chlapi. A jsem opravdu ráda, že alespoň občas svitne naděje, když se na světě objeví lidé, jako byl pan Michal Velíšek, a lidé, kteří jsou nominováni na cenu Michala Velíška. Je tak alespoň nějaká naděje, že pokud se někdy dostanu do problému, někdo mi pomůže. Doufám, že už se nikdo z mých blízkých nedostane do situace, ve které se ocitla moje dcera – totiž že uprostřed davu lidí jí nikdo nepomůže, když má problémy a někdo jí ubližuje. Neustále čteme o přepadeních a znásilněních, a tak si v duchu říkám- proč jim nikdo nepomohl? Strach je přirozený, ale mít morální hodnoty, překonat strach a pomoct komukoliv, kdo v nouzi pomoc potřebuje z vás udělá hrdinu. 

—————


Střelba na sídlišti

Bydlím v klidné části na okraji města. Tedy doposud celkem klidné- konec města a rovná silnice svádí některé řidiče k rychlé jízdě,a kdo to tu nezná, a nečeká křižovatku, je občas nemile překvapen a bourá. Ale převážně BUM!, rána a pomačkané plechy, nic víc. Také na sousedství nemocnice jsem si zvykla. Houkání sanitek nás tak už neruší, je to zvuk, který čekáme. A tak si tu v poklidu žiju už skoro 30 let. Jenže blízkost Prahy a pole, které asi připadalo devenloperům nevyužité i sem přivedly stavaře a vyrostlo tu o pár paneláků navíc. A tím i spousta nových lidí. A tak se v naší bezpečné klidné čtvrti včera střílelo, pár ran z pistole, houkačky, sanitky, hasiči, policie a...koroner.. A tak mám pocit, že s nově přistěhovavšími se lidmi klid skončil. Přiznám se, že jsem pak večer měla strach jít po tmě vynést koš a dnes jsem objednala pro dcery baterky s paralyzérem, abych neměla takový strach, až se po tmě budou vracet z práce domů. Bezpečně se ale asi dlouho cítit nebudu.Jak to je s bezpečností ve vašem městě?


Požár

Život není vždycky fér, a ve vteřině se může změnit úplně všechno. Myslela jsem když jsem vstávala, jaký je dnešek krásný den,a těšila jsem se, jak vám tu napíšu něco krásného, nebo pozitivního. Ve vteřině jsem ale byla úplně jinde - v noci, nebo tedy spíš k ránu mé dceři a její kamarádce vyhořel byt. Shořelo úplně všechno - vlastně stihly holky z bytu vynést jen to co měly na sobě a psa. Zatím nevíme, proč hořelo - jestli od závady na elektrice,nebo jestli kamna, komín - byl to takový fofr, že musíme počkat na zprávu od hasičů. A já jako máma jsem z toho možná v ještě větším šoku než dcera. A tak pokud máte pocit, že se vám nedaří všechno jak si představujete, rozhlédněte se kolem sebe - vždyť ono to zas tak špatné není, že? Přeju vám všem krásný den. Já doufám, že i u nás bude líp. Po odražení ze dna se dá totiž jít jen nahoru..


První jarní den,a den štěstí

Tak jsem se dočkala, je první jarní den. A taky je dnes mezinárodní den štěstí. Takže jdo chce začít nějakou novou životní etapu, nebo se k něčemu rozhodnout, zkuste to. Na jaro se těším vždycky opravdu moc. Zima je pro mě jen nutné zlo a taková čekárna na jaro. Miluji když se začne zelenat jarní tráva . je tak svěží a krásná. Mám strašně ráda i pampelišky. Zahrádkáři mi asi moc za pravdu nedají,ale z mého pohledu jsou nádherné. Jako malá sluníčka, co popadala do trávy. A já nikdy neodolám a alespoň malý věneček si z nich udělám. V tu chvíli jsem jako malá holka a vůbec mi nevadí, že od pampelišek budu mít špinavé prsty. Taky začínají kvést stromy - to je nádhera, nad kterou se tají dech. Vždycky si říkám, že tu nádheru mohla příroda nechat na trochu delší dobu. A tak se procházím a nasávám tu krásu a ty vůně kolem a jsem opravdu šťastná. Užijte si dnešní jarní -šťastný den co nejlépe. Ať se vám všechno daří podle vašich představ -prostě -buďte v pohodě ..

Foto zdroj: pexels.com Tomáš Kouba


Kontakt

Jana v pohodě


Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: