O knížkách


Babička Boženy Němcové

Dnešní téma mě tak trochu hřeje u srdíčka. Už jako malá jsem Boženu Němcovou s jejími pohádkami doslova a do písmene hltala. Obdivuji ženu, která v tehdejší době dokázala starat se o rodinu, manžela, který nebyl nic moc a ještě sbírat mezi lidem pohádky a pak je upravit do podoby, při které se dětem občas napětím téměř zastaví dech, jindy jsou šťastné od prvního do posledního slovíčka.

A co teprve Babička. Když jsem se s ní poprvé setkala, bylo to v rámci povinné četby a připadala jsem si mezi otrávenými spolužáky téměř jako blázen. Já jsem z ní byla totiž nadšená. Od té doby uběhlo téměř 30 let a já babičku četla už tolikrát, že má ohmatané desky. Vlastně jsem se k ní vracela kdykoliv mi bylo těžko nebo smutno. I těžký rozvod jsem vlastně prošla s Babičkou v kabelce. Ta knížka mi prostě svým způsobem učarovala. A když jsem viděla poprvé zpracování v televizi, bylo „zamilování se“ dokonáno. Stala jsem se „babičkoholikem“. Ta s paní Brzkovou se mi líbila, ale při té s paní Kurandovou jsem brečela jak malé dítě. Už jako teenager jsem si dělala ze sebe legraci, že u filmů nebrečím- jen když zastřelili Vinetoua a umřela Babička...To dílo je prostě úžasné.

Občas nechápu, kolik citu a empatie a lásky musela Němcová v sobě mít. A kolik hrdosti musela spolknout v době, která ženám nepřála. Asi si neumíme představit život, který vedla. A každodenní boj za sebeprosazení. A vnímají to i chlapi. Tentokrát i můj přítel(který je konzervativec a feminismus pro něj znamená důvod k hádce), když jsme se o Němcové bavili mi řekl, že vlastně u maturity měl štěstí , že si vytáhl Němcovou a celou dobu mluvil o tom, že to byla první česká feministka. A já dnes, když vidím, co si prožila - špatné manželství, 4 děti, chudoba, nemoci, smrt dítěte si říkám, jak byla úžasná a je jen těžko si představit, co by asi dokázala, kdyby měla lepší podmínky.

Já knížky miluju z celého srdce a kdybych měla byt jako jednu velkou knihovnu, byla bych spokojená, ale i kdyby v ní bylo jen pár knih a jednou z nich byla Babička, budu šťastná. Ta knížka mě neskutečně nabíjí a povzbuzuji. i v dalších letech plánuji být jejím velkým fandou, i když za chvíli ji budu moct vnukovi před spaním místo čtení recitovat zpaměti :)).



Ondřej Sekora - Kuře Napipi a jeho přátelé

 

Chcete pobavit svoje děti? Přečtěte jim Kuře Napipi

S knížkou Kuře Napipi a jeho přátelé pana Ondřeje Sekory jsem se poprvé setkala jako malá holčička a musím přiznat, že to setkání bylo osudové. Už nikdy jsem se k žádné knize nevracela tolikrát a s takovou chutí jako k této knížce o ošklivém, trochu sobeckém, někdy poťouchlém ale přitom dobrosrdečném kuřeti.

Knihu jsem četla jako malá mnohokrát, když jsem měla pocit že mi není dobře. V této knížce totiž je tolik laskavosti a dobroty a veselí, že nejde ji nemilovat. Když začaly chodit moje děti do školy, Kuře Napipi získalo další příznivce - i ony si knihu zamilovaly a já se už dnes těším, až z ní budu číst vnukovi.

V knížce se samozřejmě nepíše jen o Napipi, ale také o psu Brokovi, který má z kuřete občas nervy nadranc a o dětech Zdendovi, Stanislavovi, Márince a Božence.

Moje nejoblíbenější povídka z této knížky byla O Malinovic prasátku, které chtěla Márinka zkrášlit a rovný ocásek mu natočila na horké želízko (přála si aby mělo ocásek zakroucený jako ostatní prasátka). Ocásek ale horké želízko velmi popálil. A protože Márinka nebyla zlá, pouze nedomyslela své jednání, moc ji to mrzelo a spolu s ostatními dětmi si hráli s prasátkem na doktory, ocásek ošetřili a prasátko dostalo spoustu dobrot, aby mu bolest vynahradili.

Podobných laskavých historek je v knížce samozřejmě spousta, jsou prokládané krátkými „komiksy“s obrázky pana Sekory a děti je milují. Např. názvy zvířátek, když si děti na dvorku hrály na ZOO jsou mile úsměvné: kočka tygrovitá, lev psovitý, běhající kaktus ježek, kuře divoké –Napipi, kachna královská, vepř barabum ratata a podobně - děti spolehlivě rozesmějí.

Povídka Co se stalo, když Napipi snědlo velký kus zmrzliny zase děti naučí, že nemají hltat, být lakomé a mají se dělit.

Co říci závěrem? Tuto knihu mohu všem jen doporučit. Zaujme každé dítě a její laskavost a milé příběhy jsou nadčasové, Vaše děti se k ní budou rády vracet.

Autorkou recenze je Jana Morávková

článek psán pro www.bux.cz

www.buxcafe.sk/citatelske-recenzie/kure-napipi-a-jeho-pratele-1.html


Čtenářská recenze: Tos přehnal, miláčku..

 

Na knize mě zaujal už sám název, protože je vtipný a sám o sobě vzbuzuje i zvědavost.

Hned druhý pohled mě převědčil  o tom, že si knihu koupím. Jména jako Michal VieweghIrena ObermannováVěra NoskováLadislav PecháčekEva HauserováJaroslav Rudiš,  Pavel Brycz,Markéta Mališová a Zdeněk Jizera Vonásek jsou pro mě zárukou a synonymem dobrého čtení.

Nejvíce mě z celé knihy zaujala hned první povídka, i když musím přiznat, že začátek knihy je poněkud netypický. Hned v první větě povídky , je totiž napsáno,  že hlavní hrdince zemřel manžel.

Měla jsem trochu obavy, aby kniha nebyla nějakým způsobem depresivně laděná, ale opak byl pravdou. Povídka velmi lidsky a pravdivě popisuje, jak se cítí člověk, kterému zemře dlouhodobý životní partner.

Michal Viewegh s lehkostí sobě vlastní dokázal popsat, jak se hlavní hrdinka Kristýna smiřuje se smrtí svého partnera. V určitých chvílích dokonce cítí jakousi radost z toho, že se nemusí nikomu přizpůsobit, přemýšlí nad tím, jestli se jako vdova nemá lépe, nakonec ale zjišťuje, že po dlouhém soužití jí chybí i to, co na manželovi dříve neměla ráda a žije dál jako by žila s ním. Povídka přitom vůbec nepůsobí morbidně, ani depresivně, jen velmi lidsky popisuje reálné pocity ženy, která je najednou bez partnera.

Povídka Ireny Obermannové líčí strhující lásku dívky a malíře, kterou poznamená a následně zničí potrat. V této povídce čtenář cítí obrovské dilema a tíhu rozhodnutí, které následně ovlivní vztah aktérů povídky. Je to povídka,  u které čtenář musí přemýšlet a zároveň ho při jejím čtení mrazí při představě definitivnosti některých životních rozhodnutí.

V povídce  Jaroslava Rudiše je nastíněný příběh Čecha a Španělské dívky, kteří se znali v době studií, v té době si byli velmi blízcí, pomáhali si, svěřovali se jeden druhému s trampotami v lásce i osobním životě - dívčini rodiče pocházejí z rodin, které se nenávidí. Společně si ale pomáhají studia v berlíně vydržet. Když se setkají po dlouhé době, cítí , že jsou si sice blízcí, ale neumí si to už říct.

Nebudu popisovat obsah všech povídek, pak by její čtení naprosto pozbylo cenu. Tahle knížka prostě stojí za to číst. Je Lidská i jemná, humorná i truchlivá, každý si v ní najde tu svoji oblíbenou. Všem její přečtení doporučuji.

Autorka recenze: Jana Morávková

recenze psána pro www.bux.cz

www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/tos-prehnal-milacku.html

 


Corinne Hofmannová - Příběh bílé masajky

 

Kniha Corinne Hofmanové Příběh bílé Masajky patří ke knihám, ve kterých jsou popisovány kulturní rozdíly lidí, kteří spolu žijí a narodili se každý v jiné zemi a s jinými zvyklostmi a životními standardy. Toto téma je v dnešní době velmi populární a mezi lidmi oblíbené. Jelikož tento žánr baví i mě, přečetla jsem si tuto knihu a musím říct, že je psána tak strhujícím způsobem a tak autenticky a přímočaře, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem.

Kniha Corinne Hofmanové Příběh bílé Masajky patří ke knihám, ve kterých jsou popisovány kulturní rozdíly lidí, kteří spolu žijí a narodili se každý v jiné zemi a s jinými zvyklostmi a životními standardy. Toto téma je v dnešní době velmi populární a mezi lidmi oblíbené. Jelikož tento žánr baví i mě, přečetla jsem si tuto knihu a musím říct, že je psána tak strhujícím způsobem a tak autenticky a přímočaře, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem.

 

Kniha líčí příběh mladé švýcarské dívky Corinne Hofmannové, která odjela se svým přítelem na dovolenou do Afriky. Zde se setkává s masajským válečníkem Lketingou a už od prvního pohledu je jím uchvácena, snaží se s ním navázat kontakt a posléze se do něho i zamiluje. Rozchází se se svým švýcarským přítelem a odchází žít do Afriky. V knize je velmi pěkně popsáno, jakými úskalími musí bílá dívka projít, když chce získat povolení k pobytu a povolení ke svatbě. Při pokusech sehnat jakékoliv doklady a potvrzení je nutno projít dlouhými byrokratickými průtahy a všude je nutno platit poměrně vysoké částky a uplácet. Přesto se Corinně podařilo většinu potřebných dokladů sehnat a mohla začít se svým milovaným Lketingou žít.

Tato kniha velmi pěkně popisuje, jak se dívka zvyklá všem vymoženostem civilizace přizpůsobuje velmi primitivním podmínkám života v africké vesnici Barsaloi, s jiným postavením žen v Africe a v neposlední řadě i s tím, že je jediná běloška  mezi  černošským obyvatelstvem.

Pobyt v Africe byl velmi těžký. Corinne otěhotněla, byla šťastná, ale špatná strava, špatné bydlení,velmi těžké životní podmínky  a jiné klimatické podnebí způsobily, že během těhotenství měla těžkou malárii, téměř zemřela. Po uzdravení  se  narodila  dcerka  Napirai. Corinne si čím dál víc uvědomuje, že život v Africe a se Lketingou není takový, jak si ho vysnila a snaží se přesvědčit svého muže , aby jí i dcerce umožnil vycestovat zpět do  Švýcarska..

Samozřejmě, že jsem nepopsala vše, o čem tato kniha je, to už je na každém čtenáři, aby si sám knihu přečetl.Ve mě tato kniha zanechala hluboký dojem.Na jedné straně jsem nechápala hlavní hrdinku, proč  to všechno podniká (byť jsem věděla, že z lásky), na druhé straně jsem ji obdivovala, s jakou láskou, vůlí a nezdolností překonává všechny překážky jen proto, aby mohla žít s mužem , kterého miluje. Při čtení této knihy si uvědomíme, kolik věcí kolem sebe považujeme za samozřejmé a kolik z nich pro spoustu lidí samozřejmých není.

Tuto knihu doporučuji všem, kdo mají rádi knihy napsané podle skutečnosti. Je to skvělé a napínavé čtení.

Autorkou recenze je Jana Morávková

 

článek jsem psala pro www.bux.cz

 


Slzy v písku : Nura Abdi

 

Kniha slzy v písku patří ke knihám, které nás seznamují s jinakostí afrických (a jiných) kultur. V této knize vystupuje autorka zároveň jako hlavní hrdinka a popisuje rituál ženské obřízky a všeho co se kolem tohoto rituálu děje, a pocity malé holčičky, která tuto proceduru podstoupila.

Příběh začíná takto: Nura je malá somálská holčička, která žije v somálském Mogadišu spokojeným a klidným životem. Popisuje, jak maminka vedla obchod, jaký byl tatínek, a jaké byly zvyklosti afrických rodin žijících v tomto městě.  Vyprávění se dotkne způsobu života v rodinách, výchovy i počínajícího válečného konfliktu viděného očima malé holčičky.

 

Otřesnou a nesmazatelnou stopu ve mně ovšem zanechalo vyprávění o tom, co prožívala při ženské obřízce, kterou v této zemi podstupují všechny holčičky. Rituál nám připadá nelidský a surový (a takový bezesporu i je), zarážející je ale to, že samy matky malých holčiček, které samy obřízku podstoupily, k tomu dobrovolně vystavují své dcery a dokonce na tom rituálu trvají.

Autorka popisuje to, jak sama prožívala obřízku, jaký měla a má vztah somálská žena k sexu. Otevřenost a přitom zvolený lidský způsob vyprávění  se všech dotkne u srdce. Mě například téměř vehnalo slzy do očí, když jsem si přečetla, jak Nura po plastické gynekologické operaci popisuje, jak si došla poprvé bez bolesti a velkých obtíží na záchod. Pro nás naprosto samozřejmá věc, pro ni obrovská radost, úleva a spokojenost.

Jako už dospělá se Nura odjíždí ukrýt před již naplno propuklou občanskou válkou v Somálsku do Německa. Tady se dočteme, čím vším projde cizinka , která přijede do naprosto cizí země s odlišnou kulturou.

Přečtení knihy mě donutilo na spoustu věcí se podívat jinak, než jsem na ně nahlížela dosud. Obdivuji odvahu ženy, která se nebála o svém problému otevřeně promluvit, i když to pro ni muselo být opravdu velmi, velmi obtížné.

Po přečtení této knihy vím, že se k ní dozajista ještě vrátím. přečtu si ji s odstupem ještě jednou. A také vím, že už se na spoustu věcí budu dívat jinak a budu si i obyčejných věcí vážit o něco více. Jsem ráda, že mé dcery nikdy nepoznají hrůzu jakou je ženská obřízka.

Takových knih jako je tato - čtivých, milých a přitom velmi zajímavých a poučných by mělo na našem trhu být víc. Všem ženám bych tuto knihu doporučila. Stojí za to mít ji ve své knihovně.

 


Co to bude? Táňa Keleová Vasilková

Co to bude?

Táňa Keleová – Vasilková

Je léto a já si jako vždycky na léto schovávám knihy, které si chci o dovolené přečíst. Knihy plné pohody a relaxu, žádné drsné příběhy a horory, žádná psychologická dramata, která mě budou nutit k přemýšlení. Léto je pro mě synonymem odpočinku, i moje hlava chce odpočívat. Volím si tedy na léto knihy lehké, a přitom s příběhem – takové ty naše oblíbené ženské romány.

A právě takové jsou knihy Táni Keleové – Vasilkové. Jsou čtivé, lehké a přitom plné příběhů. Takové to naše holčičí čtení.

Tentokrát jsem si přečetla knihu „Co to bude?“.

Kniha je o kadeřnici Janě a její dcerce Zorce. Jana Zorku vychovala sama, mají spolu super vztah. Dospělá Zorka pracuje jako kosmetička v salonu naproti Janině kadeřnictví. Janě ale zemře náhle mladší sestra, kterou velmi milovala. Jana se tak náhle musí vyrovnat s nečekanou ztrátou sestry, a vlastně tak trochu i se ztrátou maminky, která je v domově pro lidi s Alzheimerovou nemocí a svou dceru už téměř nepoznává.

Janina sestra Marie měla manžela Petra a malou dcerku Sáru. Petr se neumí sám o dcerku postarat. Jana tedy nabídne pomocnou ruku a nastěhuje si Petra a Sáru domů. K práci jí najednou ještě přibyla starost o malé dítě a švagra, který se moc o vlastní dceru starat nechce. Jana to zpočátku omlouvá smutkem ze ztráty manželky, brzo ale poznává, že švagr se ani vlastně starat nechce. Situace vyústí až do švagrova odchodu-a malou dcerku nechal na starost Janě. Jana konečně potkala muže, do kterého se zamilovala. Po dlouhých letech samoty má konečně vztah, o který opravdu stojí. Ale najednou musí volit – vztah, nebo péče o malou Sáru?

Možná se vám příběh zdá všední a nudný, ale věřte, že nudný není. To nejspíš můj popis je trochu nudný – snažila jsem se obsah celé knihy vtěsnat na pár řádek. Kniha se samozřejmě vyvíví, postav je v ní víc a dějových linek také. A v tom je právě kouzlo ženských románů. Jsou psané jakobychom příběh prožívaly se sousedkou z vedlejšího domu. Každá z nás zná spoustu lidí s různými osudy. A paní Keleová Vasilková to umí velmi dobře zpracovat. Takže si vezměte lehátko, slunečník, nějakou hodně vychlazenou limonádu a zeptejte se spolu s hrdinkou knihy: Co to bude?


 

kniha Memento, autor Radek John

Kniha Memento jako román investigativního novináře Radka Johna vyšla poprvé v roce 1986. Tehdy jsem si ji přečetla jako mladá dívka a velmi na mě zapůsobila. Teď po spoustě let jsem se k ní vrátila a musím přiznat, že ani po letech neztratila svou poutavost. Opět jsem byla vtažena do děje, opět jsem příběh znovu prožívala, teď už jsem se na něj ale nedívala jen pohledem náctileté dívky, ale i pohledem matky dětí v pubertálním věku.

Kniha je psaná velmi poutavě, autor v ní používá hodně slangových výrazů z feťáckého prostředí a tím je možná kniha i zajímavější.

Je to vlastně příběh několika lidí – Michala, to je hlavní postava – obyčejný  kluk, student gymnázia, který se nešťastně zamiloval do Oliny – spolužačky. Nešťastnou lásku se snaží vyřešit útěkem od problémů s kamarádem Honzou.

Po návratu domů ke starostlivé mamince a despotickému otci ale není šťastný, a proto když mu kamarád Honza nabídne drogu ve své feťácké partě, začne Michal experimentovat.

Droga mu nějakou dobu  opravdu poskytuje pocit úniku, ale zároveň ho posouvá mimo normální společnost. Je brzy vyloučen ze školy, začne chodit s kamarádkou feťačkou Evou. Tahle prazvláštní láska se prolíná celým příběhem. Michal měl šanci se drog zbavit a skoro se mu to povedlo na vojně. Bohužel jen skoro. Pak následuje několikrát vezení, „kariéra“ vařiče pervitinu ( vzdělání v oboru chemie na gymnáziu z něj udělalo odborníka na vaření pervitinu), loupeže, ani dva potraty a smrt Evy ho nedonutila s fetováním přestat. V románu jsou ještě osudy ostatních členů party – Dáši a Petra, kterým se dokonce podařilo mít spolu dítě- bohužel i v době těhotenství fetovali a dítě se narodilo závislé, Richarda – vůdce party, který se domnívá, že fetování z něj dělá nadčlověka a experimentuje s drogami ve velkém a snaží se do závislosti vtáhnout i další leckdy velmi mladé lidi, Zdeněk, který nakonec díky fetování zemře… Kniha je napsaná velmi poutavě, nechci vám vyprávět celý obsah, abych vám nechala trochu toho tajemna, které má v sobě každá kniha před přečtením. Rozhodně je to ale knížka, která stojí za to si přečíst. 


 

Bábovky  (Radka Třeštíková)

Na knihu Bábovky Radky Třeštíkové jsem četla tolik recenzí, že jsem na ni byla opravdu zvědavá. Je to vlastně příběh 12 různých žen- každá z nich je jinak stará, pracuje na jiné pozici, ale přesto se jejich osudy nějakým způsobem prolínají, aniž by to samy věděly. Je velmi zvláštní, když se na určité situace díváte očima pokaždé jiné ženy, jinak je vnímáte, jinak prožíváte, o každé situaci si myslíte něco jiného. Každá z žen vnímá daný problém jako svůj veliký a hlavní problém, přestože ostatní ho třeba vnímají jako banální a nebo ho ani neregistrují. Každý z nás má něco, co ho trápí a očekává , že ostatní budou vnímat situaci stejně. jenže všechno je jinak.. ještě jsem popravdě takový typ knížky nečetla, opravdu mě moc bavila, jen konec mi přišel na můj vkus neuzavřený,ale tak to asi má být- nechat část otevřenou pro vlastní fantazii.

Styl psaní autorky mě moc bavil. je to takové to čtení, kvůli kterému nejdete často spát, protože vás čtení pohltí a baví. mě tahle knížka bavila moc. Takže Bábovky od Radky Třeštíkové si určitě napište na seznam knih, které byste si měla přečíst.

Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-05-02
Počet stran: 328
Rozměr: 115 x 185 mm
Úprava: 322 stran
Vydání: Vydání první

Bábovky

 

zdroj obrázku je https://www.dobre-knihy.cz/


 

Sloni v soumraku od Ivy Pekárkové

 

Znáte autorku Ivu Pekárkovou? Pokud ne, určitě si některou její knížku přečtěte. Já mám její lehký čtivý styl ráda. dokáže s lehkostí a humorem popsat i poměrně složitá témata. Jako třeba v knize Sloni v soumraku.

pokud jste puritáni, určitě si tuhle knížku neberte. Autorka s lehkostí používá výrazy, u kterých se občas lehce červenáte, jinak je ale kniha opravdu skvělá a tak čtivá, že se vám ji nechce odložit a přestat číst.

Knížka je o vztahu mladinkého Senegalce, který touží dostat se z těžkého Afrického světa do světa "bílého", který si tak trochu idealizuje a Stárnoucí hodně obézní Annie z Anglie, která díky věku,ale hlavně své obezitě nemá v Anglii šanci na normální vztah. Co tenhle vztah oběma přinese a jak ho prožívají, jaký pohled na danou situaci má každý z nich? o tom je kniha Sloni v soumraku... určitě si ji přečtěte, mě bavila celkem dost. Už se těším, až si přečtu další knihu od Ivy Pekárkové.

Sloni v soumraku

  • Nakladatel: Mladá fronta
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 176 stran, 13,5 × 20,6 cm, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,6 cm
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)

 


Vášnivý Hříšník - (Christina Laurenová)

 

Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas; co se ale ve Vegas nestane, může se stát kdekoli jinde…

A je to tady! Kdo nám ještě chybí do mozaiky božských, vášnivých a hříšných přátel? Lola a Oliver. Sem s nimi.

Lola miluje komiksy, sama je píše a kreslí.

Oliver vlastní obchod s komiksy, je jejich vášnivý fanoušek.

Už vám to došlo? Jim dvěma ještě ne. Milují se, ale ještě o tom nevědí.

Od začátku až do konce pořádně zamotaný příběh. A od začátku až do konce nabitý vášní, emocemi, sexem, ale i nedorozuměními a hádkami. Lola už prostě čekala moc dlouho, až se splní její dětský sen udělat film podle svého vlastního komiksového scénáře, a Oliver je vážně trochu moc nesmělý a upjatý.

Pochopí Lola, že láska je stejně důležitá jako pracovní úspěchy? Najde Oliver mužské sebevědomí a odvahu pustit se do vztahu, který skrývá nebezpečí, že ho zničí?


Stejná dávka čtenářského potěšení a gusta, na jaké jsem od dua mírně nestydatých autorek zvyklí.

 

Počet stran: 320 EAN: 9788074629891
Datum vydání: 29. 9. 2016 ISBN: 978-80-7462-989-1
Formát knihy: 130x200 Vazba: Pevná s přebalem
Překladatel: Květa Oakland Původní název: Dark Wild Night

 

 

Vášnivý hříšník

zdroj  https://www.jota.cz/vasnivy-hrisnik


Kateřina Dubská: Malé zázraky

Poslední dobou jsem žila v poněkud větším stresu než obvykle. A přestože jsem náruživý čtenář, čtení miluji a čtu všude, kde se dá – doma, v autobuse, v čekárně u lékaře, venku – tentokrát jsem neměla na čtení ani pomyšlení a ani sílu. Jenže i při tom všem vyčerpání a únavě mi po čase začala písmenka chybět. A tak jsem sáhla po knize Kateřiny Dubské – Malé zázraky.

Už sám název mne lákal svým pozitivním nábojem – mezi ostatními knihami ,kde v titulu jsou vraždy, detektivní zápletky, hororové nadpisy, jak je dnes v oblibě-tenhle titul přímo přitahoval moje oči.

Taky jsem byla spokojena s tím, že kniha se skládá z dvanácti příběhů. Když je člověk unavený, uvítá spíš kratší příběh nebo povídku. No a když jsem zjistila, že povídky jsou psány na motivy skutečných příběhů, byla jsem rozhodnuta, že si tuhle knížku přečtu.

A hned první povídka mne moc potěšila a nalákala – co je pozitivnějšího, než přečíst si o někom, kdo překonal velmi těžké životní období (schválně Vám neříkám, o co v povídce šlo, nechci vás připravit o potěšení ze čtení), druhá povídka mne nadchla – mladý rom si uvědomí, že potlačovat v sobě city a pocity nebývá moc dobré, a potlačit vlastní já nás přivádí do potíží – jak to sedí na každého z nás- všichni si sebou neseme nějaký křížek ať už z dětství, nebo z dospívání, který se snažíme před ostatními skrýt. No a u třetí povídky už jsem byla ztracená, začetla jsem se a četla a četla, a četla. Tahle knížka vás prostě pohltí svým obsahem, ale hlavně svým pozitivnem. Mám moc ráda dobré konce a šťastné příběhy. A když je vám jich předloženo hned dvanáct – dvanáct příběhů se šťastným koncem, dvanáct malých zázraků, je vám hned lépe na duši. I mně se poměrně ulevilo, vrátila se mi dobrá nálada, a hlavně už se moc těším na další čtení. Tahle kniha by měla být předepisována místo antidepresiv. Vždyť co je lepšího, než zjistit, že se život může obrátit v dobro, že všude nečekají jen problémy a potíže. Pokud potřebujete pohladit po duši a užít si pozitivno, které z knížky přímo sálá, sáhněte po úžasně čtivé povídkové knize Kateřiny Dubské Malé zázraky.

knihu koupíte zde: Kateřina Dubská: Malé zázraky

Počet stran: 240 EAN: 9788075650016
Datum vydání: 23. 11. 2016 ISBN: 978-80-7565-001-6
Formát knihy: 130x200 Vazba: Pevná s přebalem

anotace zdroj: www.jota.cz

Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci.

Žijeme ve světě, kde se prý zázraky nedějí. Ve světě, který stojí na silných a racionálních pravidlech a ve kterém na žádné „úlety“ není místo. Snažíme se mít své životy pevně v rukou, ale jen ztěžka si připustíme, že právě my jsme těmi, kteří dokážou změnit nejen sami sebe, ale i věci, jež se nám nelíbí.

Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který známe, ale občas na něj zapomínáme. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit zdánlivě nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů o dvanácti skutečných lidech, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.

Malé zázraky
 

Královnin gambit

Chtěla bych vám moc doporučit knihu Královnin gambit (autor Elizabeth Fremantleová)

Knížka je o Kateřině Parrové – šesté a poslední manželce krále Jindřicha VIII.

Dlouho jsem čtení odkládala, protože jsem byla v kolotoči starostí. Pak jsem ale potřebovala vypnout a sáhla jsem po knize. A udělala jsem dobře. Mám ráda historické romány – leccos se dozvím a ještě si příjemně počtu. A tahle knížka je opravdu moc dobře napsaná. V podstatě vás první větou vtáhne do děje a už vás nepustí. A tak jsem četla a četla, jedním dechem hltala příběh a čekala, jak tohle všechno dopadne. Kniha je o nepříliš známé Kateřině Parrové. Zatímco Annu Bolleynovou jako manželku Jindřicha VIII. Zná skoro každý, o téhle poslední královně toho nikdo z nás moc neví. Byla to zřejmě velmi chytrá a inteligentní žena, zabývala se léčitelstvím a bylinkami – možná i proto si ji starý a nemocný, pomalu umírající král vybral jako manželku. A nezbylo než poslechnout. V době, kdy žena nesměla o svém osudu rozhodnout, prostě nabídku krále nešlo odmítnout. A tak Kateřina musela zapomenout na to, že by se vdala z lásky a musela si vzít Jindřicha. Jaký byl život na královském dvoře, se dozvíme nejen z pohledu královny, ale také z pohledu služebné Dorothy, které nikdo neřekl jinak než Dot. I ona byla inteligentní, ale měla smůlu a narodila se chudá. Oproti jiným služebným měla ale to štěstí, že si ji za služku vybrala právě Kateřina Parrová, která s ní zacházela velmi slušně, a svým způsobem ji považovala za přítelkyni. Dot má v knize jednu z hlavních úloh, je velmi důležitá. A její pohled služebné je leckdy překvapivý. Ale hlavně Kateřina věděla, že oddané služebné může věřit, což v té době nebylo asi moc obvyklé. Byla jsem velmi překvapená, kolik intrik bylo na královském dvoře, prakticky nikdo nemohl nikomu věřit, boj o moc a přízeň u krále byla na každodenním pořádku. Král Jindřich byl asi vždycky hodně zvláštní pán, který si přizpůsobil vše tak, jak sám chtěl. Kdo se mu znelíbil, zemřel, byť den před tím byl považován za přítele. A v takové nejistotě žila i Kateřina. Dobře věděla, jak dopadly předchozí Jindřichovy manželky, a také věděla, že král je starý, nemocný a hlavně neskutečně náladový. A hlavně by chtěl ještě dědice. A tak se v knize najednou ocitnete uprostřed všeho toho dění a prožíváte s královnou Kateřinou její radosti i smutky. Knížka je nádherně napsaná. Autorka popisuje poměrně přesně události na dvoře Jindřicha VIII, jen u některých postav si děj trochu poupraví. A tak tuhle knížku přečtete jedním dechem, a nejen že se dozvíte spoustu historických souvislostí, ale opravdu se bavíte, relaxujete a je vám fajn. Knížku Královnin gambit doporučuji všem, kteří rádi čtou romány. Je to velmi dobře napsaný historický román. Tak vzhůru na královský dvůr. 

Knížku lze koupit v nakladatelství Jota po kliknutí zde: Královnin gambit

Počet stran: 463 EAN: 9788074626463
Datum vydání: 12. 11. 2014 ISBN: 978-80-7462-646-3
Formát knihy: 145x210 Vazba: Pevná s přebalem
Překladatel: Ina Leckie Původní název: Queen´s Gambit

Královnin gambit


Historický román Ve stínu trůnu

Mám moc ráda historické romány.

Od autorky Elizabeth Fremantleové už jsem jednu knihu četla, byla jsem tedy velmi zvědavá, jestli mne její styl psaní pohltí stejně jako poprvé. Tentokráte jsem četla knihu Ve stínu trůnu.

Zpočátku jsem měla trošku problém s tím, abych správně k sobě zařadila postavy, takže jsem se vracela k rodové linii popsané na začátku knihy, ale když už jsem si  rodovou linii trochu zapamatovala, už jsem se začala orientovat snadno. Jednotlivé příběhy osob z knihy jsou tak skvěle popsány, že velmi rychle pochopíte, kdo ke komu patří.

Kniha začíná popravou Jany Greyové a nástupem Marie I. Tudorovny na trůn.  Marie se vdala za španělského prince Filipa, a rozpoutala v zemi náboženskou čistku – upalování a popravy byly velmi časté. Nikdo si nebyl jistý životem a všem se celkem ulevilo, když zemřela a na trůn nastoupila tolerantní Alžběta. I ta si ale na možné následnice trůnu v pokrevní linii dávala velký pozor. A tak Kateřina a Marie Greyovy (možné následnice trůnu) byly vlastně neustále v nebezpečí. Přestože by raději žily tichý nenápadný život, ten ale žít nemohly kvůli své pokrevní linii.

Autorka v knize velmi poutavě popisuje osud krásné a lehkomyslné Kateřiny, vzdělané a tiché postižené Marie, a také dvorní malířky Leviny Teerlingové- rodinné přítelkyně.

Příběhy všech postav v knize jsou popsány velmi lidsky a přitom historicky poměrně přesně. Osudy všech postav jsem prožívala, jako bych je dávno znala.  Styl knihy je velmi poutavý, takže jakmile se začtete, je velmi obtížné knihu odložit. Dozvěděla jsem se mnohé souvislosti a fakta, která jsem neznala, a přitom jsem měla pocit, jako bych seděla mezi dvorními dámami a prožívala jejich starosti i radosti. A také věčné obavy – nikdo si nikdy nemohl být jistý, jestli bude u panovnice v oblibě, nebo přijde o život. Doba to byla jistě velmi zajímavá, ale také velmi složitá a zvláštní. Nejen panovnické osudy byly zajímavé, i osudy všech lidí, kteří žili „ve stínu trůnu“ a s královskou rodinou prožívali jejich životy.

Já jsem si při čtení téhle knihy uvědomila, jak ohromný tlak byl na všechny vyvíjen, jak obtížné bylo žít u dvora plného intrik – vůbec to nebyl takový ten pohádkový svět, kdy král a královna vládli a dvořané žili v blahobytu, tančili na plesech a nosili krásné šaty, jak jsem si vždycky představovala, ovlivněna pohádkami a televizními filmy. Už ve velmi mladém věku (kdy většina z nás si hrála s panenkami a žila pod dohledem rodičů) byly děti nuceny přemýšlet jako dospělí. Dodržování protokolu, sňatky v mladém věku v domluvených manželstvích – uvědomila jsem si, jak snadno se dospívalo nám v dnešní době.

Kniha je velmi poutavá. Pokud máte jako já rádi historické romány, knihu Ve stínu trůnu vám mohu jen doporučit. Styl psaní autorky Elizabeth Freemantleové mi natolik sedl, že si od ní ráda přečtu i další knihy – píše srozumitelně, historicky přesně a přitom velmi poutavě. V jejích knihách příběh opravdu ožívá, historické postavy dostávají svou tvář, a vám se zdá, jako byste se přenesli v čase zpět. A tak to u dobré knihy má být.

knihu koupíte po kliknutí na odkaz zde: Ve stínu trůnu 

 

další skvělé knihy si prohlédněte na stránkách www.jota.cz

Ve stínu trůnu


 

Očarovaná -autor Hana Hindráková

Kniha Očarovaná autorky Hany Hindrákové je velmi zajímavý a napínavý román pro ženy.

Kniha je o dvou sestrách Kateřině a Sandře, které k sobě nemohou nalézt cestu. Po smrti matky se otec začal upíjet,takže rodina se pomalu ale jistě začala rozpadat. Starší Kateřina píše knihy, mladší Sandra ještě studuje. Hlavně Sandra má pocit, že Kateřině na ní nezáleží, otec se nechce léčit- je zoufalá a neví co má dělat. Když otec zemře, Kateřina odjede do Keni sbírat inspiraci pro svou novou knihu. Sandře nechá jen dopis s vysvětlením. Jenže po čase Kateřina o sobě přestala dávat vědět a Sandře došlo, že jí vlastně na sestře záleží, má ji ráda, a tak se vydává na dalekou cestu do Afriky sestru hledat. A tady začíná autorka popisovat Afriku tak jak ji běžně neznáme- jako zemi krásnou,ale také chudou, plnou intrik a korupce,magie a  čar.. Jestli se Sandře podaří najít sestru živou vám neprozradím. Určitě se ale do knihy začtete, příběh je velmi zajímavý a napínavý, takže se mi knihu nechtělo ani odkládat. Určitě knihu doporučuji k přečtení - Sandra se setkává s magií a kouzly šamanů Afriky, pro nás v Evropě těžko pochopitelných, v Africe ale běžných. Kniha Očarovaná je velmi čtivá knížka, ve které nechybí nic z toho, co v románech pro ženy hledáme.

Formát: 223 stran, 135 × 208 × 20 mm, vázaná – pevná
EAN: 9788074667053
ISBN: 978-80-7466-705-3

Očarovaná

spoustu krásných románů pro ženy najdete na www.jota.cz


Nejmenuji se Miriam

Právě jsem dočetla knihu nejmenuji se miriam autorky Majgull Axselssonové.

A protože se blíží 27.1 - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, rozhodla jsem se, že vás na tuto knihu upozorním.

Od druhé světové války uplynulo spousta let, lidé pomalu zapomínají, a hlavně děti už o válce nic moc nevědí. je to samozřejmě dobře, že neznají válku, o tom, co se ale ve válce dělo,a co byl holocaust by vědět měly.

Kniha je psaná jako paměti a vzpomínky ženy Miriam, která zažila válku v koncentračních táborech jako mladá dívenka. Aby přežila, oblékla si romská dívka malika šaty mrtvé židovské ženy Miriam Goldbergové a tak na sebe vzala i její totožnost. A to jí zachránilo žiivot, protože jako romka by koncentrační tábor nepřežila. Příběh je o Miriam, která slaví své 85 narozeniny, v hlavě ale stále má velmi živé vzpomínky na život, kdy byla romskou dívkou v koncentračním táboře. Svůj příběh vypráví své vnučce. Je to příběh velmi autentický, při jeho čtení běhá mráz po zádech, je až s podivem, jaké hrůzy lidé zažívali,a co museli vytrpět,aby přežili. Kniha je psaná velmi čtivě, některé postavy jsou sutentické (dozorkyně, nebo doktor Mengele). Tahle kniha donutí každého k zamyšlení, a je dobře si ji přečíst. uvědomíme si totiž, jak dobře se nám vlastně žije,jak často si stěžujeme, když nám vlastně vůbec nic nechybí. A hlavně-jak hrozná je válka a jak jsme šťastní, že můžeme žít v míru. Knihu rozhodně doporučuji, stojí za přečtení.

Nejmenuji se Miriam


Nataša (Táňa Keleová Vasilková)

Kniha Nataša je jako většina knih spisovatelky Keleové Vasilkové román pro ženy, velmi poutavě napsaný.  Je to román ze života a o životě. Nataša je fotografka. Okolí se domnívá, jak je šťastná - dělá práci, která ji baví, má krásné zdravé dva syny a manžela  právníka. Natašin manžel je úspěšný a pohledný právník.  Vzali se po poměrně krátkém chození, Nataša měla z prvního manželství syna a když otěhotněla, svatba byla jasným řešením. A tak se jí narodil druhý syn, postavili si s manželem dům, nemusí řešit existenční problémy, pracuje jako fotografka na volné noze a práce ji nesmírně baví a naplňuje. její manžel ale natašinu práci zlehčuje a shazuje, a na natašu nesmyslně žárlí. A právě žárlivost dělá z natašina života peklo na zemi - k čemu je krásný dům, když v něm chybí štěstí...Bude Nataša ještě někdy šťastná?


Švadlena z Dachau

Kniha Švadlena z Dachau je typem knihy, kterou vezmete do ruky a už ji prostě neodložíte. Je velmi čtivě napsaná a osud hlavní hrdinky vás pohltí a tak sedíte a hltáte písmenka.Děj je poutavý a nepředvídatelný, v ději dochází ke zvratům, které nečekáte.

Mladá Ada touzí stát se nejlepší dámskou krejčovou, otevřít si vlastní módní salón v Londýně a proniknout do lepší společnosti. A tak se snaží, dře a díky svému talentu je ve svém oboru opravdu dobrá. Ale je  jí 18 let a Evropa stojí na prahu druhé světové války. To ale mladé dívky příliš nezajímá, touží po lásce a štěstí. Ani Ada není jiná. A tak se nechá snadno obloudit mladým pohledným cizincem Stanislausem.  Uteče s ním na tajný výlet do Paříže - města módy. je zamilovaná, mladá a šťastná. Ale má tu smůlu, že v té době propukne válka na plno a její začátek ji v Paříži uvězní. A pak následuje kolotoč událostí, náhod a okolností, díky kterým se její zamilovaný bláznivý výlet změní doslova v noční můru. Za své poblouznění a jeden výlet je potrestána. Stanislaus ji donutí k útěku do Belgie, kde ji samotnou nechá, následuje pobyt v klášteře, , poté pobyt v Mnichově v pečovatelském domě plný dřiny, těhotenství, porod a nakonec pobyt v domě velitele koncentračního tábora v Dachau, kde se stala dííky svému talentu švadlenou nacistických paniček.  Ani po válce ji nečeká nic pěkného. Doma ji nechtějí, lidé jsou díky válce zatrpklí a zlí, společnost svázaná spoustou předsudků a tak Adě nezbývá než po tom všem utrpení se postavit na vlastní nohy. Ani te´d ale nemá příliš štěstí. Za jednu mladistvou nerozvážnost je Ada potrestána velmi otřesnými zážitky během války i po ní. Děj je plný nečekaných událostí, zvratů a překvapení. Knížka je poutavá a zajímavá, rozhodně stojí za přečtení.




Kniha To na tobě doschne, autor Ivan Kraus

Kniha To na tobě doschne mne zaujala už názvem. A když jsem si přečetla anotaci, s chutí jsem si knihu sebou vzala k vodě.  Kniha je psaná velmi čtivým způsobem, má spád a pokud autor mluví pravdu,a je opravdu o tom, co se u Krausových dělo, přiznávám, že bych tam alespoň jeden den chtěla být. Při čtení jsem se občas rozesmála na celé kolo, a bavila jsem se tak dobře, že se mě lidé kolem chodili ptát, co to vlastně čtu. 

Například představa, jak malého Jana Krause honí tatínek po sídlišti mne dost pobavila - je totiž popsaná skvěle. A takových je v knize o celé rodině spousta. To, co jinde hrozí rodinou katastrofou, u Krausů vyřešili svérázným humorem. A protože Jana Krause z televize známe všichni, snadno se nám do postavy v knize promítne. Tahle knížka je opravdu fajn oddechovka, prima čtení k vodě.


Hana

Kniha Hana patří ke knihám, které přečtete jedním dechem. Já jsem o téhle knížce četla tolik pozitivních recenzí, že jsem si ji musela taky přečíst - byla jsem hodně zvědavá.

Je to skvěle propracovaný generační román. Kniha je psána napínavě, velmi poutavě, nechybí dějové zvraty a šoky, prostě čtete  opravdu s chutí. Podivínství Hany, které bylo bráno i jako bláznovství odkrývá velmi složitou a těžkou pravdu -zrazená láska, válka.. Kniha vychází z reálného příběhu, takže i představa, co hlavní hrdinka zažívala byla občas velmi mrazivá.

Zajímavý je i pohled jednotlivých osob. Tuhle knížku rozhodně stojí za to si přečíst. Je dobrá.

Více o knize


Paříž pro milovníky módy

Paříž. Město módy a krásna, o kterém sní každá z nás. Město jako stvořené pro lásku a pro módu. Město plné kaváren, obchodů, luxusních čtvrtí, známých módních návrhářů – je to město holčičích snů. Zeptejte se ženy, nebo dívky, kde by chtěla prožít víkend pro zamilované a většina z nich si zasněně povzdychne: „ V Paříži“. A pro ty, které v Paříži nikdy nebyly, a touží po ní, je kniha od Megan Hess nazvaná Paříž pro milovníky módy.

Kniha je nádherná a luxusní jako Paříž. Kniha je luxusní hned na první pohled – upoutá vás zlaté písmo na obálce a zlatá ořízka. I papír v knize je luxusní. V téhle knize nenajdete žádný příběh, ani návod na život – je to vlastně takový průvodce zajímavými místy Paříže doplněný nádhernými ilustracemi.

Knížka je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly: Co vidět a zažít, Kde nakupovat, Kde přespat a Kde jíst a pít. Na konci knihy najdete adresář.

A tak sedíte, se zatajeným dechem listujete v knize a necháváte se přenést na známá i neznámá místa Paříže. Aby vaše představy byly úplné a reálnější, necháte si napovídat autorčinými ilustracemi – a tak se podíváte do Louvru,do Moulin Rouge, zjistíte, kde bydlela Coco Chanel,necháte se vtáhnout do světa módního návrháře Yves Saint Laurenta, v muzeu francouzských parfémů si přivoníte ke světoznámým legendárním vůním – no a když vás Paříž trošku unaví, můžete si odskočit třeba do zámku ve Versailes a zjistit, jak se žilo francouzským králům a princeznám.

Pokud nemáte náladu na procházky a návštěvy muzeí, vydáte se na nákupy – co by byly nákupy v Paříži bez návštěvy u Hermése, Diora, nebo třeba bez nákupu lodiček s červenou podrážkou od Christiana Laboutina. Co na tom, že chodit se v nich moc nedá, když jsou tak úžasné, že stačí ten pocit, že je máte. Projít všechny francouzské luxusní obchody různých značek, to určitě unaví – proto je fajn zajít si na kávu do některé z místních útulných kaváren, nebo přespat v některém z místních  luxusních hotelů – i v tomhle vám kniha pomůže a zavede vás do těch nejznámějších a nejoblíbenějších.

 A tak budete listovat knihou, vracet se alespoň v duchu na stránkách k místům, která vás zaujala, a bude vám krásně.  Je to jako listování holčičími sny. Co na tom, že na nákup v některém z luxusních obchodů by nám nestačilo ani několik měsíčních platů, a za kávu vydáte tolik, jako doma za jídlo na celý týden. Je to přece sen, a ten by každý měl prožít. A pokud zatím nemáte našetřeno na osobní návštěvu Paříže, navštivte ji alespoň v téhle nádherné knize. Zjistíte spoustu zajímavých věcí, přečtete si o všem, co vás zajímá, nastudujete si adresář, a na výlet do města módy, lásky a snů budete skvěle připravené.

     Knihu si koupíte po kliknutí zde: Paříž pro milovníky módy

 

 

Tipy na knížky, které stojí za to přečíst

Dívka, která se dotkla nebe (Luca Di Fulvio)

 
Tři navzájem propletené osudy v dramatické době vzniku prvního židovského ghetta v Evropě Neodolatelný příběh o lásce a smrti, přátelství, nenávisti a odpuštění, i o naplnění životních snů. O tom, jak se mladý pouliční zlodějíček, který strávil dětství v pekle, změnil v neohroženého ochránce svobody. Jak se z židovského šarlatána stal uznávaný lékař. A z děvčete bez budoucnosti vlivná módní návrhářka. Odpověď se skrývá v Benátkách na počátku 16. století. Neboť v tamním labyrintu uliček a kanálů nejtajemnější laguny Evropy, se rozvíjí fascinující panorama života
 

 

Manželé odvedle (Shari Lapena)

 

Nikdy nevíte, co se děje na opačné straně zdi.

Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat.
Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.
Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. 
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… 
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Ta přede mnou (J.P.Delaney)

Temný psychologický thriller, který byl ještě před vydáním prodán do více než 30 zemí po celém světě a jehož autorem je úspěšný spisovatel, vystupující pod pseudonymem J. P. Delaney.

EMMA
se snaží vzpamatovat z traumatického přepadení a se snoubencem hledá místo, kde by mohla začít nový život. Ovšem žádný z bytů, které navštíví, pro ni není cenově dostupný – anebo se v něm necítí bezpečně. Dokud nenavštíví ten dům na Folgate Street. Je to mistrovské architektonické dílo – minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Ten dům má ovšem také svá pravidla. Tajemný architekt, který ho projektoval pro svou rodinu, má totiž pro nájemníky celou řadu nařízení a restrikcí – nesmí mít např. žádné knihy, ozdobné polštáře či jiné dekorativní předměty, dokonce ani fotografie. Tenhle prostor má totiž své nájemníky změnit – a také to udělá.

JANE
prožila osobní tragédii a také ona potřebuje nový začátek. Když objeví dům na Folgate Street, okamžitě ji uchvátí – stejně jako jeho sice trochu odměřený, ale přitažlivý tvůrce. Brzy po nastěhování se však Jane dozvídá o záhadném předčasném úmrtí předchozí nájemnice – ženě, která byla Jane podobná jak vzhledem, tak věkem. Čím více se Jane snaží v onom příběhu rozlišit pravdu od lží, tím více je nucena podřídit se stejným pravidlům, dělat stejná rozhodnutí, stýkat se s těmi samými lidmi a zažívat stejný teror jako ta předešlá…

Hadrový panák (Daniel Cole)

Hrůzná, ale úžasná! Detektivka roku je tady… O téhle knize nebudete moci přestat mluvit.

Před čtyřmi roky vzal detektiv William „Wolf“ Fawkes spravedlnost do svých rukou – nedokázal ustát, že soud osvobodil podle něj jednoznačného pachatele. Wolfa postavili mimo službu a poslali do psychiatrické léčebny. Teď se vrací do práce a touží po velkém případu. A zdá se, že se ho dočkal: na místě činu, kam ho přivolala kolegyně Emily Baxterová, se najde mrtvola – sešitá z částí šesti těl jako hadrový panák. Stejně tak pojmenují děsivý případ média a Fawkes je pověřen identifikací obětí. Vzápětí Wolfova bývalá žena, která pracuje jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z dějiště zločinu a taky seznam šesti lidí a dat, kdy budou zabiti. Poslední jméno na seznamu je: Fawkes. A vrah už si chystá šicí potřeby…

Muži, kteří nenávidí ženy (Stieg Larsson)

Globální bestseller - vychází ve 34 zemích - dosud prodáno více něž 6 000 000 výtisků. Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky.

Kniha byla dvakrát filmově zpracována, jednou ve Švédsku, podruhé v USA (roli Mikaela Blomkvist hraje Daniel Craig)
 
 

Deset malých černoušků (Agatha Christie)

 
Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný. 
Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset ma
lých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu. 
Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?
 

 

 


Tiché roky, A.Mornštajnová

Od autorky jsem už četla knihu Hana, moc mne bavila, tak jsem byla trochu zvědavá, jestli bude i tahle kniha stejně čtivá. A nezklamala jsem se. knížka má spád, vyprávění je  příjemné, od knížky se jen obtížně odchází. V knize se prolínají dva příběhy. Hlavní ženské postavy jsou skvěle propracované, do jejich života se snadno vcítíte. Doporučuji k přečtení.

 

anotace: Co všechno nevíme o svých nejbližších?

Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila "Blanko"?

Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo.

Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.

 

ukázka: 


Dej mamce pusu - Joy Fielding

I když knížka byla vydána už v roce 1993, je stále aktuální. Téma rozvod je  čím dál častější,a mnohdy při něm účastníci zažívají drama horší, než v thrillerech. Je zajímavé, jak tenká je čára mezi láskou  anenávistí, jak si lidé, kteří se ještě včera milovali dokáží najenou ubližovat. Knihu jsem četla hned po jejím vydání v roce 2003, a teď jsem se k ní vrátila. Musím říct, že mne bavila stejně jako kdysi. i když jsou v ní některá místa, kdy mi hlavní hrdinka lezla trochu svou hysterií na nervy, vždycky jsem jí to odpustila, a držela jí palce. Co může být horšího, než když vám partner unese děti, a policie není schopna pomoci? Asi bych se taky chovala občas hystericky a nerozumně. Knížka je velmi čtivá, baví mne. Knížka stojí rozhodně za přečtení, a budu ráda, když mi dáte pak vědět, jak se vám líbila.

anotace z databazeknih.cz

Rozvod. V soudní síni proti sobě sedí za stranu žalující Victor a obžalovaná Donna. Jejich manželství se po šesti letech rozpadlo, zbývá jen vyřešit "maličkost" - komu budou svěřeny do výchovy děti. Matka ani otec se nehodlají svého práva vzdát. Je však Donna z pohledu soudu dostatečně dobrou matkou? Všechno mluví jednoznačně proti ní. Ona se chtěla rozvádět, ona byla manželovi nevěrná, ona se chovala mnohdy divně, ona má chatrné zdraví, a nedokáže proto zvládnout tisíce běžných starostí, které život přináší. Victorovi hraje všechno do karet, ale přesto prohrává, alespoň pro tuto chvíli. Nevzdává se však. Peklo, které své donedávna milující a milované ženě přichystá, je krutou a nelítostnou pomstou za jedinou, ale o to bolestnější prohru. Kdy nastal ten téměř nerozpoznatelný zlom, který změnil velikou lásku v ještě větší nenávist, kde hledat první záblesky sobectví, pýchy a sebelásky? A proč musí Donna za svůj jediný, byť zásadní omyl zaplatit krutou daň, proč musí bojovat o holou existenci a o to nejcennější, co vzájemný vztah dvou lidí přináší - o děti?

Žánr:
Světová literatura, Romány pro ženy
Vydáno: Ikar (ČR)
Orig. název:

Kiss Mommy Goodbye (1980)

Počet stran: 336
Jazyk vydání: český
Překlad: Zdeněk Knězek
Vazba knihy: pevná / vázaná s přebalem
 

 


Druhá - Táňa Keleová Vasilková

Knihy Táni Keleové-Vasilkové jsou velmi čtivé romány ze života současných žen a mužů. Takové to příjemné holčičí čtení. Proto její knihy čtu moc ráda, vždycky si u nich odpočnu, a mám pocit, jako bych hlavní hrdiny znala, nebo jako bych příběh prožívala s nimi. 

Kniha Druhá mne zaujala už svou anotací. Která z žen je vlastně ta druhá - manželka, nebo milenka? Obě jsou vlastně přesvědčeny, že u muže, kterého milují jsou na prvním místě. Jenže ono to tak ve skutečnosti není. Alena, manželka hlavního hrdiny vlastně ani netuší, že její muž má milenku. je přesvědčena, že její muž tvrdě pracuje, aby zabezpečil rodinu a manželku na mateřské dovolené. A tak vše podřídí péči o domácnost a děti, a hlavně o manžela. Jenže ono je všechno trochu jinak - přesčas práce nejsou v zaměstnání,ale Alenin manžel je tráví u milenky. Dlouhodobý vztah vyčerpává milenku Danielu víc, než si je ochotna připustit. Stále věří, že se Robert rozvede a zůstane s ní. Přece se tolik milují. Jenže nic není tak, jak si všichni představují. A tak jednoho dne nevěra praskne. A všichni jsou najednou postaveni před otázku: Co dál? Paradoxně obě ženy Alena i Daniela se spřátelí..a jak to bude dál, se dočtete sami - nechci prozrazovat , jak příběh pokračuje, to by vás už nebavilo číst. A tak pokud si potřebujete odpočnout a u knížky nabrat nové síly, tahle "oddechovka" vás bude bavit. 


Dětské knihy z nakladatelství Kazda - O dinosaurech a zvířatech

Mám moc ráda knihy. Odmala jsem byla tak trochu knihomol – vyrostla jsem totiž v době, kdy nebylo v televizi moc pořadů pro děti a mládež, o internetu jsme neměli ani zdání. Proto jsme večer, když jsme přišli domů a splnili si povinnosti do školy, neměli moc co dělat. Já jsem volný čas před spaním vyplňovala čtením. A velmi brzy mne svět knih vtáhl do sebe, a já čtu moc ráda – nejen sobě, ale četla jsem i svým dětem a vnoučatům. Dnešní děti mají všude naservírovanou zábavu až pod nos, videa a pohádky, které jsou snadno dostupné, pak vytlačují knihy, které jsou na získání informací pro děti obtížnější.

Pokud ale dětem čtete, láska ke knihám jim zůstane. A se čtením pak přijdou i další benefity – kromě získaného obsahu knih si děti nenásilně osvojí i gramatiku ( vidí jak se které slovo píše, a zapamatují si ho), zlepší se jim slovní zásoba, a děti, které čtou, mají i méně logopedických vad – lépe mluví. Nejdůležitější pro děti ale je, že se dostanou do světa fantazie a příběhů. To je pro ně opravdu důležité.

Já bych vám dnes chtěla představit knihy z nakladatelství Kazda. Dnes vám představím knihy dvě, ale budu se k tomuto nakladatelství ještě vracet, a představím vám i další knížky, protože jsem tu objevila tolik nádherných knih, že se chci se s vámi o to nadšení z nich podělit.

Dnes bych vám chtěla představit dvě knihy, které jsem vybrala pro 9 letého vnuka. Vojta má moc rád přírodu a zvířata – a hlavně už odmala dinosaury.

Kniha Pravěcí vládci Evropy od Vladimíra Sochy tak byla jasnou první volbou.

Je to takový průvodce světem dinosaurů na našem kontinentu – tedy v Evropě. Vždycky jsem si myslela, že dinosauři byli nalezeni spíš na jiných světadílech, takže mne překvapilo, kolik jich žilo i u nás – v Evropě, a tedy i v Čechách.

Většina dětí je světem dinosaurů tak trochu fascinovaná. Ani se jim moc nedivím, jsou pro nás všechny tak trochu záhadou a tajemstvím. Když jsem já byla malá, nevěděli jsme o nich nic moc – znali jsme je jen z obrázků Zdeňka Buriana a z filmu Cesta do pravěku. Proto jsem na tyhle tak trochu příšery zvědavá taky, a budu si knihu s vnukem taky ráda prohlížet.

Občas, když jsme byli s vnukem v Dinoparku, byla jsem překvapená, jak jsou děti z dinosaurů nadšené, a hlavně kolik z nich umí jednotlivé dinosaury pojmenovat. Já si na těch názvech velmi často lámu jazyk. Pro děti, co mají dinosaury rády, bude tato knížka prima dárek.

Moc se mi líbí to, že se v knize dozvím o pravěkých „potvorách“ žijící u nás, nebo v nám blízkém prostředí. Dovedete si představit, že byste jeli do kraje Boženy Němcové a v místě, kde žila její románová Babička, jste potkali tříprstého dinosaura? Nebo že byste u Brna potkali moravskou tetanuru, nebo megalosaura?

V téhle knize jsou popsané lokality, kde se v Evropě dinosauři nacházeli, a kde byla objevena jaká fosílie. Zjistíte, jací byli dinosauři v blízkém Německu, nebo v Rumunsku – prostě evropští dinosauři nalezení, nebo alespoň jejich kosterní pozůstatky a segmenty. Kniha je spíš pro starší děti, které už umí číst, a o dinosaury se zajímají. Kniha je velmi hezky ilustrovaná Vladimírem Rimbalou – obrázky jsou opravdu povedené, okamžitě víte, jak který dinosaurus vypadal. Kniha je podložena fakty a pravdivými nálezy. Není to tedy „pohádka o dinosaurech“, ale děti (i dospělí) se o pravěkých ještěrech dozví spoustu nových informací, které možná doposud netušili.

Kategorie:

pro děti a mládež

Hmotnost:

0.4 kg

Autor:

Vladimír Socha

Jazyk:

čeština

ISBN:

978-80-88316-75-6

Počet stran:

200

Formát:

170 x 240 mm

Vazba:

Vázaná

Ilustrace:

Vladimír Rimbala

   

 

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Pravěcí vládci Evropy.

 

Druhá knížka, kterou jsem pro našeho malého milovníka přírody vybrala je kniha Chodí mýval brzy spát?  Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke.

V knize je popsáno více než 50 druhů zvířat, jejich zvyků a toho, jak prožívají den.

Děti se v knize dozví třeba jak se zvířata „oblékají“ – proč mají lišky v zimě hustou srst, jak je možné, že tučňákům není na jižním pólu zima, proč si ptáci čechrají peří a další.

V kapitole o vyměšování děti zjistí, že holub vyměšuje za letu, hroch si výkaly značí své území, nebo třeba že jezevec je velmi čistotný…

Děti, které mají sourozence a někdy se s nimi hádají, zjistí, že i v přírodě se některá zvířata hádají – třeba i želva, která vypadá jako velmi těžkopádné a mírumilovné zvíře se umí s ostatními želvami pořádně pohádat, když hledá místo, kam by nakladla vejce. Pokud jí na to „nejlepší“ místo přijde jiná želva, hlasitě na ni prská a syčí.

Že jsou racci hlasití, víme všichni – kdo někdy viděl racky, ví, že jsou slyšet pořádně daleko – pokud totiž některý chytne rybu, několik dalších „línější“ se na něj s hlasitým křikem vrhne a o rybu se hádají a dokonce i perou.

Že i zvířata mluví a zpívají, už víme, proto děti určitě bude zajímat, že třeba papoušek Žako si umí zapamatovat i několik stovek slov, velryba Keporkak vydává zvuky takové, že to vypadá, že velryba zpívá.

Takových kapitol je tam spousta- dočtete se o bydlení, oblékání,jídlu,pití,čištění zubů, vyměšování, pohybu, zásobování, hraní, hádkách,řeči a zpěvu, mytí, nebo spánku.

Knížka Chodí mýval brzy spát? Je kniha plná zajímavých informací, a krásných obrázků. Ilustrace jsou věrné – podoba zvířat odpovídá podobě, jakou mají v přírodě, děti tedy získávají nezkreslené informace, a to je moc fajn.

Knížka je vhodná i pro menší děti, které si s vámi knihu budou určitě moc rády prohlížet.

Kategorie:

pro děti a mládež

Hmotnost:

0.46 kg

Autor:

Svenja Ernsten

Jazyk:

čeština

Překladatel:

Lenka Pučalíková

Věková kategorie:

od 4 let

ISBN:

978-80-88316-73-2

Počet stran:

32

Originální název:

Muss der Waschbär früh ins Bett?

Ilustrace:

Tobias Pahlke

Vazba:

Pevná, celobarevná

Formát:

230 x 230 mm

 

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Chodí mýval brzy spát?

 

Pokud si chcete prohlédnout celý sortiment knih v nakladatelství Kazda, klikněte zde: eshop nakladatelství Kazda.


Knihy z nakladatelství Kazda pro malé děti.

Podzim je jako stvořený pro čtení. Venku je brzy šero, takže děti nemůžou být tak dlouho venku, a je potřeba je někdy zabavit. Já si moc ráda s vnoučky čtu. Nejen před spaním, ale i přes den. Děláme si milé „čtecí chvilky“ – uvařím klukům kakao, nebo horkou čokoládu, zalezeme si pod deku, a čteme si. Při čtení si rovnou o příběhu z knížky povídáme, a občas mne postřehy dětí překvapí. Všímají si i toho, co mě přijde nepodstatné. U takového povídání se vždycky i hodně nasmějeme, protože nás napadá, jak by mohl příběh vypadat, kdybychom ho domýšleli my sami.

Mám moc ráda knížky o zvířátkách.  Nedávno jsem objevila nakladatelství Kazda. Tam je tolik nádherných knížek o zvířátkách, že jsem nevěděla, kterou vybrat dřív.  Tentokrát jsem vybírala pro mladší vnoučky, takže jsem volila z knih pro menší děti.

Vybrala jsem leporelo Jak zvířátka chodí spát, a knížky o Kamarádech z Medového lesa.

Leporelo – tedy kniha pro nejmenší Jak zvířátka chodí spát je nádherná a roztomilá knížka, plná říkanek na dobrou noc.

Veršované říkanky jsou krátké, právě tak, aby se líbily těm úplně nejmenším dětem. Pevné listy mohou děti samy otáčet, vydrží i nepříliš šetrné zacházení těch nejmenších tlapiček.

Měsíc ti jistě poví rád

O tom, jak zvířátka chodí spát.

Přitulí se, zavrtají

Hned se jim očka zavírají.

Jak dávají lvi dobrou noc?

Seknou tlapkou, ale ne moc.

Taťka k lvíčátku se sklání

Pohlazení, pousmání.

Velká sova zahoukala,

Se sovátkem si povídala:

„jsi ještě malá na první let.

Načechrej pírka, usni hned“

 

Tyhle milé říkanky děti zklidní, a přinesou jim určitě krásný sen. I dospělým je při čtení říkanek hned tak nějak milo u srdce. Knížka je vhodná pro děti od 18 měsíců - pokud ale budete s dětmi prohlížet vy, zvládnou to určitě i menší děti.

Kategorie:

Pro děti a mládež

Hmotnost:

0.2 kg

Autor:

Marina Rachner

Jazyk:

čeština

Počet stran:

16

Věková kategorie:

18 měsíců

Vazba:

Pevná, celobarevná

Formát:

170 x 170 mm

ISBN:

978-80-88316-37-4

Ilustrace:

Anne-Kristin zur Brügge

 

Leporelo můžete koupit po kliknutí zde: Jak zvířátka chodí spát

 

Další knížky vhodné pro malé děti od 4 let jsou Kamarádi z Medového lesa od Andrey Schütze.

První díl se jmenuje Kamarádi z Medového lesa – Jak zahnat stesk, druhá knížka Kamarádi z  Medového les – Králíčci v ohrožení.

Hlavní postavy obou knížek jsou zvířátka – čtyři zvířecí kamarádi, kteří jsou spolu rádi, a zažívají v lese různá dobrodružství.

Lišák Míša – je zvědavý, malý objevitel. Má dobré srdce a je s kamarády moc rád.¨

 Laňka Daňka – opatrná a zdrženlivá, velmi chytrá a moudrá. Vnímá pocity a nálady ostatních, a radí jim, když potřebují.

Divoké prasátko Chrochtík – mazané, veselé prasátko, co rádo hledá dobrodružství, zatímco jeho maminka stále hledá jeho.

Posledním z party čtyř zvířecích kamarádů je mývalka Makovička – ráda se o všechny stará, pečuje o čistotu a každou chvíli radostně zatleská. Jméno dostala podle vlčího máku, který ráda nosí ve vláskách ( tedy chlupech na hlavě).

První díl – kniha má podtitul Jak zahnat stesk. Příběh je o tom, jak na pasece v medovém lese jednoho dne vyrostla lesní školka. Pomáhá v ní i pan hajný, a učí děti spolu s paní učitělkou, jak je v lese krásně, a co se v lese smí, a co ne. Poznávají zvířátka a rostlinky, a samozřejmě si hrají.

První příběh je o malém Davídkovi, kterému je ve školce první dny smutno. Aby si nestýskal, a užíval si krásné dny v lese, mu pomohou právě čtyři zvířecí kamarádi.

Druhá kniha má podtitul Králíčci v ohrožení. V téhle knížce trochu zlobivá a neposlušná Pavla zajde při procházce do lesa a ztratí se. Najde při svém útěku králíčky v kleci, a chce je zachránit. Na pomoc jí přispěchají opět zvědaví zvířecí kamarádi. Sami ale pomoct neumí, tak Pavle pomůžou najít cestu do lesní školky za hajným.

Oba příběhy se zvířátky jsou napsané tak, aby je pochopily už malé děti. V příběhu jsou krátké věty, takže knížky jsou fajn i pro prvňáčky, co se učí číst – jako jejich první čtení na procvičování. Děti se nenásilnou formou dozví, že když jsou v lese, nejsou tam samy. V lese žijí i zvířátka, která tam jsou, i když je zrovna nevidíme. Tyhle příběhy se zvířátky vnoučky moc baví. Hodně se ptají i na to, jak zvířátka žijí, a co dělají. Knížky jsou psané velmi čtivě, příběh má jasnou linku, takže se v něm děti neztrácejí, a moc je baví. Kromě hezkého příběhu tyhle nádherně a roztomile ilustrované knížky učí děti i lásce k přírodě.

Pokud máte doma malé děti, kterým čtete před spaním, nebo prvňáčky, kteří začínají číst sami – pro ně jsou tyhle knížky prima tip. Nejsou jako klasické pohádky, kde Honza bojuje s vymyšleným drakem. Děti v knížce poznávají opravdová lesní zvířátka, a možná vás překvapí, když si s dětmi o knížce budete povídat, kolik věcí děti zajímá, a jak zajímavé mají postřehy.

Knihy Kamarádi z Medového lesa Jak zahnat stesk a Kamarádi z Medového lesa Králíčci v ohrožení napsala Andrea Schütze, ilustrovala Carola Sieverding. Knížky jsou doporučované od 4 let, já jsem je četla i tříletému vnukovi a skvěle jim rozuměl.

Pokud si chcete knihy prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Kamarádi z Medového lesa Jak zahnat stesk  a  Kamarádi z medového lesa Králíčci v ohrožení.

 

Obě knihy můžete koupit v sadě za výhodnou cenu po kliknutí zde: Kamarádi z Medového lesa Jak zahnat stesk a Králíčci v ohrožení

 

V nakladatelství Kazda najdete spoustu dalších krásných knížek. Celý sortiment eshopu a nakladatelství si můžete prohlédnout zde: knihykazda.cz

 


Knihy Kazda

Venku je brzy šero, počasí na dlouhé procházky teď taky moc není, o to lepší je ale doba na čtení. Ať už to naše, dospělácké čtení, nebo čtení s dětmi. Čím jsem starší, tím víc si čtení s vnoučaty užívám. Svým dětem jsem četla taky ráda, ale bylo to trošku jiné, protože jsem měla ještě kolem dětí spoustu povinností. S vnoučaty je to jen příjemně strávený čas, máme spoustu prostoru k povídání si, anebo k diskutování o pohádce nebo příběhu. Vždycky mne překvapí, co všechno děti v knížce postřehnou, a jak jinak vnímají svět kolem sebe než my, dospělí.

Mám dětské knížky moc ráda. Hlavně ty o přírodě. Přiznávám, že knížky, kde jsou praštěné příběhy plné nereálných postav, nebo knihy typu o tom, kdo se krtkovi vykakal na hlavu, takové opravdu moc nemusím. Mám ráda knihy s příběhem, kde je humor ale hlavně taková nějaká milá laskavost. Takové dětské knihy jsem našla, když jsem objevila nakladatelství Kazda. Knihy o přírodě a zvířatech.

Byla jsem teď nemocná, a neměla jsem celkem na nic náladu, proto jsem se rozhodla jen tak si číst a listovat v dětských knihách. Nakonec jsem se do nich tak položila, že jsem s nimi strávila pár odpolední a večerů, a bylo mi tak krásně na duši, jako už dlouho ne.

Přírodu jsem měla vždycky moc ráda, a knihy, které vám dnes chci představit, jsou plné přírody, zvířátek, stromů, kytiček.  Moc ráda jsem knihy četla i vnukům, a budeme se k nim ještě vracet. A určitě ne jen jednou. Kluky totiž tyhle knížky taky moc baví. A ještě jsme si neřekli všechno, co nás v knize zaujalo.

Vybrala jsem tentokrát několik knížek, aby si na své přišli malí, i ti větší čtenáři.

Nechci vám tady sdělit celý obsah knížek, abyste nepřišli o to krásné objevování, které jsem si užívala při listováním knihou. Spíše vám knihy představím, abyste měli představu o tom, jak báječně a poutavě se kniha dá napsat, a měli tip na čtení s dětmi.

 

Pro nejmenší děti je to kniha Petra Wohllebena s ilustracemi Stefanie Reich s poetickým názvem Víš, kde jsou děti stromů?

 

Byla jsem strašně zvědavá, kde jsou děti stromů. Proto jsem začala knihou listovat.

Nejdřív mne zaujaly krásné ilustrace, které se líbí i dětem, a s vnuky jsme je dlouho prohlíželi a povídali si o nich. Ty obrázky jsou opravdu roztomilé.

Pak jsem se začetla do příběhu, a nepřestala jsem číst, dokud jsem nedočetla. Kniha je napsaná neskutečně poutavě a s velkou láskou k lesu. Je o malém veverčákovi Píťovi, který s hajným Petrem putuje lesem a zjišťuje odpovědi na otázky, které ho zajímají – zrovna tak, jako děti. Příběh o malém veverčákovi, kterému je smutno, protože se cítí moc sám, a rád by si našel svou rodinu. Jestli se mu to podaří, o tom je tahle nádherná knížka.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Víš, kde jsou děti stromů?

 
 

Protože mne styl psaní pana Wohllebena velmi zaujal, pustila jsem se hned do čtení dalších dvou jeho knížek – Slyšíš, jak mluví stromy? a Víš, kde bydlí zvířata?

Tyto dvě knížky nejsou pohádka. Jsou to nádherně zpracované publikace o přírodě.

 

Kniha Slyšíš, jak mluví stromy? – je to knížka o všem, co můžeš objevit v lese.

Dozvíte se:

  • Jak funguje strom – jak dýchá, jestli může zhubnout, jestli strom může mít boláky, nebo čím se uchytí v zemi
  • Rodinný život v lese – jak si stromy pořizují děti, jestli strom má dědečka a babičku, co se učí mladé stromky, a jestli má každé zvíře rodinu
  • Upovídaný les – Umí stromy mluvit? Jestli mají v lese internet, co si povídají ptáci
  • Každý strom je jiný – jak strom pije, jestli umí přičarovat déšť, jak les čistí vodu, a proč les hoří.
  • Stromy a jejich sousedé – proč jsou keře tak malé, kdo šplhá vzhůru, kolik srnek žije v lese, proč je v lese málo květin
  • Jak žije lesní zvěř – kdo sídlí až nahoře, kdo se vejde do listu, kdo pobývá ve tmě, jak žijí srnky a divočáci¨
  • Co všechno zvířata umí – chodí zvířata do školy? Jak je chytrý hmyz, kdo je nejlepší detektiv, kdo si tam chová domácí zvířata.
  • Ani v lese nejsou všichni zdraví - proč jsou na stromech houby, proč stromy stůňou, jak poznáš nemocné zvíře, na co si dát v lese pozor
  • Rok v lese – jak stromy poznají, že už přijde jaro, jestli se stromy v létě potí, proč stromy na podzim shazují listí, čím se stromy a zvířata živí v zimě
  • Les a my – k čemu je potřeba dřevo, proč se nás zvířata tolik bojí, jsou vlci nebezpeční, komu patří les?
  • Stromy a zvířata ve městě – proč jsou stromy ve městě důležité, proč stromy nemají rády psy, co dělají stromy v noci, nebo která zvířata žijí ve městě.

Spousta objevů, otázek a odpovědí na ně je doplněna nádhernými fotografiemi. Nad touhle knížkou se krásně povídá s dětmi o všem, co se v lese děje.

 

Druhá kniha je Víš, kde bydlí zvířata? – v této knize děti poznávají život na loukách a v lesích.

Knížka je opět plná spoustou informací, které děti zajímají, a na které by se vás ptaly. Fotografie jsou nádherným doplněním odpovědí, děti si díky nim všechno lépe uvědomí a představí

  • Pozorujeme zvířata ve svém okolí – expedice na zahradu, setkání mezi domy a auty, co skrývají potoky a sudy na dešťovou vodu, stopaři v lese
  • Jak zvířata bydlí – stále v pohybu, letíme na jih, stěhování vyloučeno, sdílené bydlení, velcí ptáci, malí jeleni a spousta puntíků
  • Čím se zvířata živí – to nejlepší pro děti, šťavnatá zeleň, páchnoucí, avšak výživné, jak se nenechat sežrat
  • Řeč zvířat – zpěv, řehtání, pšouky – zvířata mluví jinak, rozumíme si beze slov, drzí ptáci a lechtiví psi, je libo módní přehlídku, lucerničky, hmyzí skokani a žhavé exploze
  • I zvířata začínají odmala – chladno a vlhko, aneb jak se rodí obojživelníci, a těch sourozenců – návštěva v hmyzí školce
  • O ptáčatech v hnízdě, a opečovávaní  mladí savci
  • Jak mláďata dospívají – kdo žije bez rodičů a není přitom osamělý, pěstounem proti své vůli, žádné velké mazlení prosím a navždy spolu
  • Co zvířata cítí – bojí se, mají odvahu, když skončí večerníček, nejlepší přátelé
  • Když je soužití obtížné – jiní než ostatní, čeho je moc, toho nikdy není příliš, společně to jde líp, když zvířata stárnou, plachtaři, ospalci a mozkoví akrobati
  • Zvířata a počasí – jde to i bez deštníku, a co na zimu, ochlazení v létě, déšť, který bolí
  • Zvířata a nebezpečí – zvíře nezná červenou, když je v lese nebezpečno, pryč s odpadem, přílišné horko nám nesvědčí, dvojníci, dálkoví letci a potápěči
  • A co u vás doma? – vězni, nebo kamarádi, dýchat pod vodou, příroda v bedně, naši malí spolubydlící.

Věřte, že po přečtení, a prohlédnutí těchto knížek budou děti o přírodě vědět mnohem víc, než dosud, a jemnou, nenásilnou formou se dozví kromě běžných znalostí o zvířatech i spoustu zajímavostí a zvláštností z přírody. Tyhle dvě knížky jsou opravdu báječné.

Pokud si chcete knížky prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Slyšíš, jak mluví stromy? A Víš, kde bydlí zvířata?

 

A abychom nebyli jen u vzdělávacích knížek, a přenesli se na závěr zase za pohádkovým příběhem, je tu nádherná kniha Lenky Svobodové s názvem Příběhy víly Březinky.

Tahle knížka je nádherné vyprávění pohádkového příběhu o malé víle Březince, která se stane členkou lidské rodiny. S Lukášem, Aničkou a jejich rodiči prožije spoustu dobrodružství, příběhů a přitom jim vypráví o životě zvířat, stromů a kytiček. Umí trochu i kouzlit, takže o překvapení není nouze. Pomáhá lidem, své rodině, zvířatům a rostlinám. Je milá, jemná a něžná, chytrá a hodná. Příběhy víly jsou průřez celým rokem – víla prožívá v rodině měsíc za měsícem celý rok. Děti si tak spolu s nádherným příběhem prožijí s vílou každý měsíc v roce, pozná, jak se žije v borovém lese, a seznámí se s jeho obyvateli.

Knížka je psaná velkými písmeny, takže větší děti už mohou číst vám. Tyhle příběhy se krásně poslouchají, a v dětech zůstane pocit pohody a hlavně lásky k přírodě.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Příběhy víly Březinky

Pokud si chcete prohlédnout celý sortiment nakladatelství Kazda, klikněte zde: knihykazda.cz


Knihy o přírodě z nakladatelství Kazda

Každoročně si pod stromeček přeji knihy a knihy jsou také dárek, který ráda dávám svým dětem i vnoučatům.  Knihy jsou zdrojem zábavy i vědomostí, přenášejí nás do světa fantazie, nebo do přírody. Jako třeba knihy z nakladatelství Kazda. Knihy z nakladatelství Kazda jsou plné přírody a krásna.

Nakladatelství má svůj krásný slogan – Kazda – knihy, které mají smysl, a také S láskou k přírodě.

Příroda je zdroj energie. Já když se cítím unavená z práce, nebo z přetechnizovaného světa plného stresu, utíkám do přírody. Tam ožívám, tam si dobíjím baterky. A když je venku ošklivě, pročítám si knihy z nakladatelství Kazda – v nich si malý kousek přírody mohu užívat i v klidu domova.

Dnes bych vám takhle chtěla představit tři „baterky dobíjející“ knihy o přírodě. Jsou to knihy Přírodě na stopě a Moudrost lesa od Petra Wohllebena a kniha Poznáte ptáky našich zahrad? Od Ulricha Schmida.

K lesu a přírodě jsem měla blízko už jako malá holka. Proto mne o přírodě baví i číst. Pokud se domníváte, že vás knihy nebudou bavit, protože jste spíš čtenáři románů a příběhů, tak vás mohu ubezpečit, že se mýlíte. I já jsem si donedávna myslela, že mne baví jen romány a příběhy, ale když jsem objevila tyhle knihy o přírodě, čtu je moc ráda. Jsou psané zajímavě a velmi čtivě, není to žádná nudná učebnice, ale z každé z těchto knih přímo tryská láska k přírodě, a to takovým způsobem, že vás jemně a nenásilně přivede do přírody, a najednou ji vidíte autorovýma očima, a zjistíte, že hltáte každý řádek, a kniha se vám nechce ani odložit.

Kniha Přírodě na stopě má podtitul: Jak pozorovat, chápat a využívat přírodní jevy nejen na zahradě.

V téhle knížce si najde každý to svoje. Není v ní nic, co bychom neznali ze svého okolí. Je o přírodě, která nás obklopuje v každodenním životě. V podstatě jakmile vyjdeme z domu, už záhon, kolem kterého projdeme, je příroda, kterou ani nevnímáme a bereme ji jako samozřejmost.

Doba je rychlá, a my zapomínáme vnímat své okolí, a přehlížíme tak jevy a věci, které naši předkové znali. Třeba to, že některé přírodní úkazy nám naznačí, jaké bude počasí i bez aplikací a internetu. Stačí se podívat na oblohu a zjistit, jaká je obloha a jaké jsou mraky. Zapadající slunce nám například prozradí, že pokud při západu září krásně červeně, bude následující ráno jasné a krásné. Pokud jsou naopak po ránu na nebi červánky, je to naopak – bude pršet. Už stará pranostika říká: Ranní červánky, stáhnou moldánky“. Ale i tyto pranostiky mají výjimku – a tu dokáže způsobit směr větru. Jak ji ovlivní? To napoví kniha.

I rostlinky mohou pomoci předpovědět počasí. Pokud se blíží déšť, některé typy květin se zavírají, aby v nich nenavlhnul pyl. Třeba pupava bezlodyžná (v němčině se jí dokonce říká meteorologický bodlák). Mechanismus zavírání před deštěm funguje i u usušených rostlin, proto si je dříve lidé zavěšovali na dveře – takový přírodní barometr. Takových znalostí o přírodě je tato kniha plná. Určitě stojí za přečtení. A mohu vám zaručit, že až si tuhle knihu přečtete, budete se na spoustu věcí – tak obyčejných – dívat jinak. Budete už totiž vědět, co dokáže předpovědět třeba obyčejná sedmikráska, nebo jak podle měsíčku lékařského poznáte kolik je hodin.

Úryvek z knihy:

Jakmile vykročíte z domovních dveří a projdete se zahradou či nedalekým parkem, obklopí vás příroda. Probíhají zde tisíce malých i velkých procesů, které jsou často fascinující a krásné – pokud si jich člověk vůbec povšimne.

V dobách minulých bylo životně důležité, aby uměl každý tyto indicie poznat a správně interpretovat. Naši předci byli na přírodě značně závislí a byli si toho vědomi. Dnes nám nepřetržitě naplněné regály v supermarketech, konstantní dodávky energie a uzavřené pojistky proti všemu možnému nalhávají, že toto dávné pouto již pozbylo platnosti. Náš odklon od přírody je zjevný především v suchých a horkých létech. Zatímco zemědělci a lesníci naléhavě touží po dešti, značná část městské populace si přeje, aby počasí vydrželo. Důsledků sucha si nejsme vědomi a mnohdy o nich vůbec nemáme tušení. Vzhledem k poškození životního prostředí a změnám klimatu je přitom nesmírně důležité, abychom rozpoznali a pochopili signály, které příroda vysílá. Teprve pak budeme schopni si uvědomit, co všechno můžeme ztratit.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Přírodě na stopě

 

Další skvělou knihou od Petra Wohllebena je Moudrost lesa.

Pokud se domníváte, že touto knihou uděláte radost myslivcům, tak se nemýlíte. Určitě si ji rádi přečtou. Tahle kniha je ale nejen pro myslivce, ale pro všechny, kdo mají rádi les.

 Jakmile vejdete do lesa, ocitáte se v místě, kde každá sebemenší rostlinka má svůj význam, každý brouk, králík, nebo jiné zvíře je součástí skupiny obyvatel lesa, kteří mají svůj úkol a význam. Les je tvořen nejen stromy, ale i travami, kapradinami, mechem, lesními rostlinkami – a každá z nich je důležitá, každá přispívá lesu něčím zvláštním. V knize se dozvíte, třeba jaký je rozdíl mezi divoce rostoucími stromy a stromy kultivovanými, ale také i o lovu zvěře a o tom, jak se v lese chovat. Je to kniha psaná hajným, který les vnímá s láskou, a dokáže velmi poutavě a srozumitelně vysvětlovat jak, a čím les žije. Pokud patříte k těm, kteří v lese ožívají a nabíjejí se v něm energií, tahle knížka vás bude bavit.  Dozvíte se v ní spoustu zajímavostí a faktů.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Moudrost lesa

 

Poslední knížkou, kterou vám dnes chci představit, je od Ulricha Schmida Poznáte ptáky našich zahrad?

Kniha je plná informací o ptáčcích a hlavně je doplněna i o fotografie těchto ptáčků.

Tuhle knížku si moc rádi prohlížíme s vnoučky. Máme totiž v zimě na zahradě krmítko a v létě pítko pro ptáčky, a moc rádi se na ně díváme.

Když jsem ale přemýšlela o tom, kolik ptáků vlastně dobře poznám, zjistila jsem, že moc ne.

Jasně, takové ty základní jako je sýkorka, vrabec, kos, nebo třeba straka poznám snadno. Ale u těch ostatních už nevím. Proto jsem do téhle knížky nakoukla s velkou zvědavostí. Jsem celkem překvapená, kolik ptáků v našich zahradách žije. Třeba strnada jsem znala jen podle jména. O skřivánkovi jsem znala jen pranostiku že Na Hromnice má skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout-ale nikdy jsem ho neviděla. Že je slavík nejlepší zpěvák ze všech pěvců jsem věděla ze všech pohádek, ale nikdy jsem ho neviděla. Že má někdo na nose hýla jsem znala jako pořekadlo pro ty, kdo mají mrazem červený nos – jak ale vlastně hýl vypadá? Jak krásně barevný je stehlík jsem vůbec netušila. A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Při prohlížení obrázků ptáků budete velmi překvapeni, jak jsou krásní, a kolik jich vlastně znáte jen jménem, ale nikdy byste je nepoznali. Teď si je můžete konečně prohlédnout, přečíst si o nich a při pozorování krmítek a pítek pak budete možná překvapeni, kolik různých ptáčků k nim přilétá, a budete je konečně poznávat a umět pojmenovat. Knížka baví i děti, a při každé procházce teď kluci mnohem víc koukají kolem sebe, a sledují ptáčky.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Poznáte ptáky našich zahrad?

 

Venku je velká zima, proto ven chodíme na procházku, a když je sníh tak lyžovat a sáňkovat. Na procházky po lese v zimě tolik nechodíme. Proto je zima ideální pro to, abychom si o lese alespoň četli. V knihách z nakladatelství Kazda si les a přírodu přinesete domů v krásných knížkách.

Pokud si chcete prohlédnout celý sortiment eshopu, klikněte zde: Nakladatelství Kazda


Knihy Divočina v zahradě a Ptačí smysl

 

Venku za okny je zima, mráz a šero. Je to přesně období, které nás láká k tomu, abychom se usadili do křesla, přikryli se teplou dekou, uvařili si čaj, nebo kávu, a začali číst.

Já jsem si tentokrát vybrala dvě knihy z nakladatelství Kazda Divočina v zahradě a Ptačí smysl.

 Jsou to knihy o přírodě, které mi připomínají, že už jen chvíli bude zima, a pak začne mé milované jaro, všechno kolem ožije a začne kvést a radovat se ze života.  Zima je ale zatím v plné síle, proto si jaro přivolávám alespoň pomocí knih.

Kniha Divočina v zahradě je velmi zajímavá a inspirativní. Je o divoké přírodě, kterou máte všude kolem sebe.  V zahradách, v parku, nebo třeba i na neposečené louce u vás za domem. Kolik různých tvorečků v tom kousku přírody žije, kolik květin a různých druhů trav. Vidím rozdíl v tom, jaká příroda je a může být i díky zásahům člověka.

Když jsem byla malá, přímo před naším domem byl mokřad. Dnes už je vysušený a jsou na něm paneláky, tehdy ale byl plný lučních květin – od zvonečků přes blatouchy až po rákosí. A v těch rostlinách žilo spousta brouků a různých housenek a červů a stonožek. Jakmile v létě mokřadová louka rozkvetla, začala bzučet hmyzem jako včely a čmeláci. Často jsme tam odsud nosili maminkám kytičky lučního kvítí. Dnes už divoká příroda ve městech a kolem nich moc není, i když čím dál víc se lidé snaží ji chránit. Vidím teď v duchu před sebou ten úžasný pohled, když na jaře vyskočí tráva, a v ní kvetou pampelišky, potom i vlčí máky a sem tam kopretina a další kytičky –  pak přijede sekačka a je po kráse. Chápu, že ve městě je třeba udržovat trávníky, aby město vypadalo dobře, a třeba naše děti a domácí mazlíčci neměli z trávy klíště. Přesto mne to vždycky tak trochu zamrzí. Jsem ráda, že už je vidět třeba v parcích, že údržba vypadá jinak, a čím dál častěji je dáván prostor divoké přírodě.

V knize Divočina v zahradě od Dave Goulsona je spousta zajímavých informací o divoké přírodě. Popisuje, jaké je to mít na zahradě louku, krásně píše o rostlinkách a živočiších. Dozvíte se, jakých šestnáct oblíbených rostlin pro opylovače autor má, jakých dvanáct bobulovin je nejlepších pro ptáky, jak si vyrobit vlastní žížalí kompost a spoustu dalších zajímavostí.

Není to samozřejmě kniha, která by vás nutila nechat krásně udržovanou zahradu zpustnout. Je to autorův pohled na přírodu a život v ní, a jak je možné tenhle život chránit a vnímat. Do knihy se začtete a provede vás krásnou přírodou – uvidíte najednou kolem sebe i to, co jste neviděli. Třeba na záhonu u vás před domem.

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Divočina v zahradě.

 

Druhá kniha, kterou jsem si vybrala ke čtení je Ptačí smysl od Tima Birkheada. Kniha má podtitul Jaké je to být ptákem.

Podtitul mne velmi zaujal, protože kdo z nás by nechtěl někdy zkusit být ptákem a jen tak se proletět nad městy a vesnicemi. Já mám ptáky moc ráda – ráda se dívám na vrabčáky popelící se v prachu u silnice, na straky, které přelétají kolem našeho domu, na vlaštovky, když učí svoje mláďata létat, nebo třeba teď v zimě na sýkorky v krmítku.

Autor Tim Birkhead je přední uznávaný světový ornitolog, který pro nás napsat knížku plnou zajímavostí o ptácích. Knížka je plná faktů a informacích o ptácích, přitom je ale napsaná velmi poutavě a vtipně.

Dozvíte se třeba spoustu zajímavostí o ptáku kivi – jak autor říká, je to víc savec, než pták – jeho peří je husté a připomíná srst, má řadu dlouhých vousů a zobák dlouhý a protáhlý s citlivými nozdrami. Maličká křidélka neslouží k létání – vypadají tak trochu jako zploštělý prst. Má malinké a nepoužitelné oči. Je prakticky slepý, ale čich a hmat má vynikající.  O kivim se dozvíte spoustu informací, které jste nevěděli.

V knize se dočtete, jaké je to být rorýsem, jaké je to potápět se jako tučňák císařský do hloubky až 400 metrů v antarktických mořích, jaké je to být plameňákem, nebo samečkem pipulky červenohlavé v amazonském deštném pralese, co cítí pár pěvušek modrých při kopulaci, jaké je to být hlídkou v hejnu kavčíků belokřídlých, ale třeba i to jak se cítí malí pěvci, kteří musí náhle začít nepřetržitě jíst a do týdne velmi ztloustnout aby pak mohli letět bez odpočinku tisíce kilometrů přes moře.

Tahle knížka je tak plná zajímavých informací o ptácích, že vás zaujme a bude bavit od první stránky až po tu poslední. Kniha je jiná i tím, že není psaná jako nějaká nudná encyklopedie, ale napsal ji člověk, který má s ptáky spoustu osobních zkušeností a věnuje jim celý život.

Knížku Ptačí smysl si určitě přečtete s radostí, dozvíte se spoustu poznatků, které pak můžete říct a ukázat třeba dětem, nebo vnoučatům na procházkách venku.

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Ptačí smysl  - Jaké je to být ptákem.

Celý sortiment knih nakladatelství Kazda najdete po kliknutí zde: nakladatelství Kazda


Dětské knihy z nakladatelství Kazda

Dnes bych vám chtěla představit tři krásné knížky z nakladatelství Kazda. V tomhle nakladatelství mají nádherné knížky hlavně o přírodě. Jsem moc ráda, že v nakladatelství knihami nezapomínají ani na děti. Obzvláště teď, když jsou děti doma víc, než jsme všichni byli zvyklí. Nechodí do školy, a teď už ani ven. Zabavit je dá někdy pořádnou práci. U nás se jako prima zábava osvědčily právě knihy. A když jsou to knihy, které nenásilně děti zábavnou formou vzdělávají, jsme spokojení i my, dospělí.

Je fakt, že díky knížkám z nakladatelství Kazda jsem se o zvířatech spoustu zajímavostí dozvěděla i já. Z některých informací jsem byla velmi překvapená, a spoustu si jich budu pamatovat právě díky těmto dětským knížkám.

Děti jsou hodně vnímavé, stačí si s nimi číst a pak si společně o knížce povídat, a budete překvapeni, kolik věcí si dokáží zapamatovat, jaké věci je zaujmou, a jaké třeba i rozesmějí. O vtipné postřehy nebyla při čtení nouze ani u nás, takže jsme se s vnuky při čtení často hodně smáli - a hlavně si pak i hodně spolu o knize povídali. Strávili jsme nad těmito knížkami spoustu fajn chvilek, a rádi se k nim budeme vracet.

Jaké že tedy knihy jsem s vnuky objevila a přečetla?

První knížka byla Kdopak se tu chechtá? Autor Jens Poschadel, ilustrace Tobias Pahlke.

V knížce se děti dozvědí, že vlastně nejen my, lidé máme city a pocity. Mají je i zvířata, a dokáží je vyjádřit. Jen je vyjadřují jinak, než lidé. Děti vědí, že zvířata můžou být třeba rozzlobená – vidí to třeba doma u domácího zvířete. Třeba že pes nemá vždycky náladu si hrát – je unavený, nebo prostě vrčí. Jaké pocity ale má?

Knížka se zabývá tím, jak zvířata prožívají lásku, strach, štěstí, smutek, radost a hněv.

Kapitola láska – dozvíte se třeba, že čápi, když se spárují, zůstanou spolu celý život. Když se partneři setkají, klapou si zobáky na pozdrav, objímají se krky a někdy spolu jakoby i tančí.

Opakem je třeba tygr, který žije samotářsky, se samicí se setká jen jednou v roce, aby se mohli spářit a mít mláďata. Pak se zase rozejdou – tygří táta vůbec své děti nepozná.

Strach – například malá lvíčata projevují strach tak, že skučí a naříká, vlk zase svěsí ocas a stáhne ho mezi nohy, skrčí se, sklopí hlavu a uši.

Pocit štěstí dokáže vyjádřit i neobratný nosorožec – prostě se zastaví a třeba si lehne, a klidně a bez hnutí si nechá vyzobávat malými ptáčky ze své kůže parazity, jako jsou klíšťata. Je přitom velmi spokojený, a dalo by se říci, že i šťastný.

Zvířata umí být i smutná. Možná se vám hned vybaví, že někdo roní krokodýlí slzy. Pozor – aby nedošlo ale k omylu. Krokodýl neroní slzy, protože by byl smutný – jen strávil dlouhou dobu na souši a zvlhčuje si takto oči. Smutek umí vyjádřit třeba slon. Umírající sloni vyhledávají místa, kterým se říká sloní hřbitovy – tato místa sloní rodiny pak při svých cestách navštěvují, potichu stojí a dotýkají se chobotem kostí zesnulých slonů.

Zvířata se ale umí i radovat – právě slon třeba při radosti nahlas troubí, objímá se s druhým slonem chobotem, někdy se ťukají kly. Dobří sloní přátelé společně pokyvují hlavou ve stejném rytmu a přitom vydávají hluboký bručivý tón.

Kočky zase při radosti tiše předou, na pozdrav druhé kočce vztyčí ocas, otírají se o sebe čumáčky, hlavou i celým tělem.

Zlost pak zvířata vyjadřují velmi výrazně. Třeba gorila stojí na zadních a hlasitě bubnuje rukama o hruď, mrož zase nahlas řve a ukazuje své ostré kly.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Kdopak se tu chechtá ?

 

Knížka Musí si lvi stříhat hřívu? Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke.

Tahle knížka velmi srozumitelně dětem popisuje, v čem se od nás zvířata liší, a čím nás i fascinují. Dozvíme se zajímavosti o zvířecích očích, uších, nose, jazyku, zubech.srsti, kůži, pažích, packách, zadečcích, nohách a tlapkách.

Třeba se dozvíme, že včela má dokonce pět očí – pomocí tří malých oček vpředu na hlavě rozlišuje světlo a tmu, dvě větší oči tvoří několik tisíc očiček, díky kterým včela vidí a umí rozlišit barvy – proto dokáže rozeznat barevné květy, ze kterých sbírá pyl a nektar.

Nosorožec má na svém čichovém orgánu dva dlouhé rohy, těmi se brání nepřátelům.

Víte, že i tuleň má uši – i když dobře schované? Slyší velmi dobře, i když má uši malinké, aby mu nevadily při plavání. Při potápění umí uši zavřít, aby mu do nich nenatekla voda.

Jazyk – už jste si někdy prohlédli hadí jazyk? Had má jazyk rozeklaný, vnímá jím nejen chuť, ale i pachy. Pokud mu hrozí nebezpečí, rozevře tlamu a jazykem syčí, aby zahnal nepřítele.

Srst – zvířata mají srst často po celém těle. Například lev má kromě srsti kolem hlavy i nádhernou hřívu. Stříhat si ji ale nemusí. Roste jen do určité délky.

Tahle knížka je plná spousty zajímavostí ze světa zvířat.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Musí si lvi stříhat hřívu?

 

Kniha Copak ze mě bude? Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke

V téhle knize je spousta fascinujících proměn ze světa zvířat a rostlin.

Děti se tu názorně a srozumitelně dozvědí, jak se z vajíčka, které všechny znají z kuchyně, může vylíhnout kuřátko, a jak se z kuřátka stane slepice.

Nebo třeba zjistí, proč chrousti létají venku jen každé 4 roky – jak dlouho probíhá jeho přeměna z vajíčka, přes larvu, kuklu až po brouka.

Nejenom zvířata jsou zajímavá – i rostliny mají svá kouzelná tajemství. Třeba tulipán – jak roste, než z něj je ta krásná jarní květinka.

Víte, co všechno se musí stát, než z malého jadérka vyroste jabloň, na které budou zrát krásná a dobrá jablíčka? I o tom je tahle knížka.

Brambory – ty děti znají jen z obchodu, nebo z kuchyně. Jak takový brambor roste, se dozví srozumitelně a názorně.

Muchomůrka – jak roste, a k čemu je v lese dobrá?

Příroda je velmi zajímavá. Proto děti tahle knížka bude moc bavit.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Copak ze mě bude?

 

U nás mají všechny tři knížky velký úspěch. Knížky jsou vhodné od 4 let, ale i můj tříletý vnuk je čte s námi a rozumí jim skvěle. Jen některé věci mu musíme vysvětlit podrobněji. Kde nestačí písmenka, pomůžou názorné obrázky.

Pokud chcete se svými dětmi trávit čas opravdu na 100 %, zkuste si s nimi číst. Ne jen před spaním, zkuste to přes den, kdy jsou děti vnímavé a můžete s nimi o tom, co čtete diskutovat. I s malými dětmi je to zábava – přidávají ke všemu svoje postřehy, a někdy se takovým čtením a povídáním spolu prosmějete. Každopádně chvíle s těmito třemi knihami jsou velmi příjemné. A až budou děti moct zpátky do školky a do školy, budou moct i svým kamarádům vyprávět, co se z těchto knížek dozvěděly.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda


Konec plýtvání jídlem.

 

Na knihu Konec plýtvání jídlem z nakladatelství Kazda jsem narazila celkem náhodou.  Prohlížela jsem si, jaké novinky mají na eshopu, a tahle knížka mi padla do oka. Nejdřív názvem a obálkou, pak i ukázkou. Jak to tak někdy bývá – když na něco narazíte náhodou, nakonec vás to potěší víc, než jste čekali.

Plýtvání jídlem obecně nemám ráda. Vždycky mě štvalo, když děti něco nedojídaly, ale to jsem vždycky dala do lednice, nebo do mrazáku, a snědlo se to jindy. Vadilo mi spíš, kolik jídla se vyhazuje obecně (stačí jít kolem kontejnerů). Vždycky si vzpomenu na kbelík se zbytky jídla ve školní jídelně –stále plný, a vše na vyhození. Na ty kbelíky plné zbytků jsem si vzpomněla, když v televizi byla upoutávka o dětech trpících hladem. Docela mne z toho zamrazilo. Ona věta Heleny Růžičkové z filmu Slunce, seno.: „Co by za to děti v Africe daly“ najednou měla opravdovou podobu.

Když nebudeme jídlem plýtvat, ušetříme si peníze, a jídlo zbude i na někoho dalšího.

V knize Konec plýtvání jídlem je spousta tipů, jak zbytečně nevyhazovat jídlo. I ze zbytků se dá připravit něco dobrého, spousta potravin, které běžně vyhazujeme, se dá ještě použít. Například měkké ovoce můžeme rozvařit na marmeládu, tím ho zužitkujeme a ještě budeme za hvězdu kuchyně, co umí skvělé marmelády.

V knize se dozvíte, jaké jsou metody uchovávání potravin, jak nakládat potraviny do octa, nebo oleje, jak zavařovat, nebo nechat potraviny kvasit, nebo třeba jak si vyrobit domácí šťávu.

Takoví domácí Utopenci jsou velká dobrota, o nakládaném Hermelínu ani nemluvím. Ono se to zpočátku zdá složité, ale když to jednou vyzkoušíte, zjistíte, že to složité není. A když vidíte, jak ostatním chutná, tak vás to bude bavit ještě víc.

Správné uskladnění potravin je také velmi důležité – co je správně uloženo, déle vydrží.

Recepty na některá jídla z ingrediencí, které by mne nenapadly použít, mne velmi nadchly. Nikdy by mne nenapadlo, že z listů červené řepy může být dušená příloha k jídlu, nebo že se dá zužitkovat i mrkvová nať. Tu jsem vždycky vyhazovala, teď jsem z ní udělala pesto podle návodu v knize, dala rodině ochutnat, aniž bych řekla z čeho je, a pochutnali si všichni – překvapení, když jsem řekla z čeho pesto bylo, bylo veliké a nefalšované. Taky košťály z brokolice a květáku lze využít v kuchyni.

Někdy není zužitkování zbytků jen o jídle – z některých potravin si můžete připravit i pleťovou masku, nebo vlasový zábal.

Tahle knížka je zkrátka plná zajímavých informací a tipů na využití jídla, které by jinak možná skončilo v koši.

Knížku jsem si přečetla s chutí, a dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí – doporučuji ji všem, kterým plýtvání jídlem není lhostejné, a ještě při zužitkování zbytků ušetří vlastní peněženku.

Knihu si prohlédněte, nebo kupte po kliknutí zde: Konec plýtvání jídlem

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda


Kniha Pobřežní cesta

 

To, že bylo dlouho špatné počasí mi přineslo spoustu příjemných chvil s knihami. Co jiného dělat, když je venku ošklivě, než zachumlat se pod deku s příjemnou knihou.

Mám ráda knihy o přírodě. Proto jsem sáhla s chutí po knize Pobřežní cesta z nakladatelství Kazda. Měla jsem ji doma už nějakou dobu, a pořád jsem čekala na tu správnou čtecí náladu. Do knihy jsem se začetla velmi rychle - a nemohla přestat číst. Po přečtení anotace jsem tak nějak tušila, že mne knížka bude bavit, nečekala jsem ale, že mne tak pohltí. Četla jsem v každé volné chvíli. Dokonce jsem chodila na počítač vyhledat si místa, která autorka popisuje – chtěla jsem vědět, jak daná místa opravdu ve skutečnosti vypadají.

Hlavní zápletka knihy je popsaná skvěle v anotaci, tak vám ji s dovolením sem nakopíruji, abyste věděli, o čem kniha zhruba je:

Teprve před několika dny se Raynor dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. A k tomu právě přišli o dům a s ním i o práci. Nezbývá jim skoro nic – ani čas. A tak se rozhodnou vydat na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Chtějí projít Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Putují přímoř­skou krajinou, po útesech mezi mořem a oblohou a v batozích si nesou jen to nejnutnější. S každým krokem, každým dalším setkáním a potížemi, jimž musejí čelit, se z prosté pěší výpravy stává životní pouť.

„Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.”

Popis jejich putování je až brutálně upřímný. Raynor a Moth mají často hlad, nemají se kde umýt, ostatní se od nich s nedůvěrou odvracejí. Zároveň si ale stále dokážou uvědomovat krásu okolní krajiny. Jejich cesta je zároveň cestou k sebeuvědomění, k čirému prožitku těch nejzákladnějších věcí, k naději.

Raynor a Moth jsou manželé ve středním věku, kteří ve Walesu provozují rodinnou farmu. Tu společ­nými silami opravili a vychovali zde své děti. Kvůli špatné investici ale ze dne na den o všechno přijdou a ocitnou se bez domova. Jen několik dnů nato se dozvědí, že Moth trpí vzácným degenerativním onemoc­něním. Když přemítají, co si počít, vzpomene si Raynor na knihu, kterou kdysi četla, a manželé se spontánně rozhodnou jít pěšky podél jihozápadního anglického pobřeží – značenou cestu dlouhou asi tisíc kilometrů. Za poslední peníze si koupí použitý stan a dva batohy a prostě vyrazí. Celou dobu musí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.

Zajímavé, že? Naprosto jsem si neuměla představit tu situaci. Nemocný manžel, a v krátké době přijít o všechno, co jsme budovali. Vůbec si neumím představit, že bych se stala bezdomovcem. Autorka ale vlastně tu situaci obrátila pozitivem pro sebe. Proč sedět někde na ulici jako žebrák, a fňukat nad osudem, když je možnost prožít to, co jsem tak nějak vždycky chtěla udělat – tohle myšlení autorky mne doslova odzbrojilo. Častokrát měli oba hlad, častokrát si určitě sáhli na dno svých sil, nakonec se tahle pouť ale asi stala pro oba takovou duchovní cestou a očistou od všeho špatného. Jejich silný vztah tuhle zkoušku skvěle ustál. Zvládli všechno, protože na problémy byli dva.

Občas mne při čtení knihy úplně mrazilo. Neumím si vůbec představit, že bych tohle všechno, co zažívala autorka, měla prožít já. Jasně chápu, že v určitou chvíli by si autorka taky radši užívala poklidný život se zdravým manželem v pohodlí jejich domu. Když už ale osud zasáhl, vyrovnali se s ním očistnou cestou.

Kniha je dojemná, milá, místy vtipná, jinde zase smutná – a celá je krásně napsaná.

Kniha o odvaze poprat se s osudem je skvělé poselství pro nás všechny. Autorka se s tím svým osudem poprala nejlépe, jak uměla, a jak mohla. Za tuhle knížku jí velký dík. Četla jsem ji jedním dechem, a určitě se k ní ještě vrátím, protože mi jistě po prvním přečtení spousta věcí uniklo.

Pokud máte někdy pocit, že si s vámi život trochu pohrává, zkuste se mu postavit se stejnou odvahou jako autorka Pobřežní cesty. Nebo si alespoň uvědomte, že vlastně na tom nejsme tak špatně. Nemusíme tedy ujít takovou dálku, ale každý má nějakou tu „svou očistnou cestu“ v sobě. Optimizmus, to je to, o čem tahle kniha je. Rozhodně stojí za to si ji přečíst.

Knihu si můžete koupit v knihkupectví Kazda po kliknutí zde: Pobřežní cesta

Tato kniha je vydána i jako audiokniha.

Celý sortiment knihkupectví si prohlédněte po kliknutí zde: nakladatelství Kazda

Kategorie:

Cestování

Jazyk:

čeština

Autor:

Raynor Winnová

Interpret:

Dana Černá

Překladatel:

Lucie Mikolajková

ISBN:

978-80-88316-94-7

Vazba:

Pevná s přebalem

Formát:

135 x 208 mm

Počet stran:

352


Knihy o přírodě z nakladatelství Kazda

Pokud si i v létě uděláte čas na čtení je to fajn. Já čtu ráda kdykoliv a kdekoliv. V létě chodíme hodně k vodě, takže si sebou beru ráda knihy o přírodě. Když kolem mne šumí stromy, a teče voda, je mi krásně a do knih o přírodě se krásně vcítím.

Tentokrát jsem sebou u vody měla knihy dvě. Obě jsou z nakladatelství Kazda.

Jedna je pro mne o vlčatech – Děti lesa, a aby si měli i vnuci v čem listovat, když jsou tedy chvíli v klidu na břehu, vzala jsem knihu Jeden rok v životě včely.

Kniha Děti lesa – Dva vlci na cestě za svobodou (autor Giuseppe Festa) je o dvou vlčatech.

Vlčata Ulisse a Achille jsou nalezena opuštěná, bez matky. Každé na jiném místě. Jsou přivezena do Italské záchranné stanice Monte Adone v Apeninách. Na tom by nic zvláštního nebylo. Vlci jsou chováni v zoologických zahradách, nebo v záchranných stanicích po celém světě. Většinou ale musí v zajetí zůstat, protože přijdou o svoje vlčí instinkty. Záchranářka Elisa se ale rozhodla vychovat vlky tak, aby se mohli vrátit zpět do volné přírody, a žít jako každý jiný, svobodný vlk.

Kniha je psaná velmi poutavě.

Není to ale  román, v knize dozvíte se i spoustu informací o vlcích a o tom, jak žijí, je tu zdokumentováno, na jaké překážky záchranářka narážela – nejen na ty „vlčí“, ale i na byrokratické. Překážky postupně překonávala, a dosáhla obdivuhodného – vlci byli vypuštěni. Knížka je velmi poutavá, zajímavá, čtivá. Pokud bych chtěla trochu odlehčit situaci – na vlky jsem doposud koukala jako na zvířata, která žijí v ZOO – jako malá jako na zlá zvířata, co sežrala Karkulku, jako starší na ochočeného BíléhoTesáka, co se stal přítelem s vlčími instinkty. Nikdy jsem ale o vlcích příliš nevěděla. Po přečtení knihy asi vždycky už budu na vlky koukat jinak – s respektem a tak trošku i s obdivem k tomu, jak jsou chytří. Nechci vám příliš kazit požitek ze čtení, a prozradit dopředu obsah knihy – prozradím jen, že se dozvíte spoustu zajímavých informací, a prožijete příběh dvou vlčat s citem popsaný. Vím toho o vlcích teď mnohem víc, a jsem za to ráda. Kniha je díky čtivému způsobu psaní příjemné čtení na volné chvíle pro všechny, co mají rádi přírodu.

Pro děti jsem sebou vzala knihu Jeden rok v životě včely.

Děti včely vnímají – vidí je denně létat kolem sebe. Někdy je vůbec neregistrují, nevšímají si jich, někdy se jich trochu i bojí. Proto je fajn, aby se o včelách něco dozvěděly. Kniha je psaná velmi srozumitelně tak, aby děti pochopily, o čem je psáno. Obrázky skvěle doplní psaný text, takže děti se dozví všechno o životě ve včelím úlu a roji, jak se včela narodí, jak žije a pracuje, proč a kdy se rojí, jak a proč vyrábí med, i kdo je její nepřítel.

Čtení je zajímavé i pro dospělé. Když si dáváme med do čaje, nebo si ho mažeme na chleba, asi nás vůbec nenapadne, kolik včelí práce za každou kapkou medu je.

Kniha je krásně zpracovaná, myslím, že by byla fajn v každé knihovně ve škole – jako pomůcka pro učitele na přírodopis – děti by se dozvěděly poutavou formou o včelách všechno důležité.

Pokud si chcete obě knížky prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Děti lesa a Jeden rok v životě včely.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda

 


100 Her pro každou příležitost.

 

Blíží se prázdniny, a s nimi i plánování volného času dětem a vnoučatům.  Někdy je to snadné vymyslet program, někdy už nám trošku docházejí nápady. Pak je otázka : „Co budeme dneska dělat?“ trošku oříšek.

Důležité je, aby si děti alespoň o prázdninách trochu odpočinuly od počítačů a telefonů. Ať je venku hezky, nebo ošklivě, je fajn se bavit. Děti se pro hru nechají snadno nadchnout, takže zbývá jen vymyslet jakou hru hrát. Tomu skvěle pomáhá knížka 100 Her pro každou příležitost od Ivana Bretta z nakladatelství Kazda.

O knížce není potřeba zdlouhavě mluvit. Obsahuje totiž přesně to, co nabízí v názvu –a to 100 her pro každou příležitost. Stačí si jen vybrat.

Knížkou jsem už se zájmem listovala. Některé hry jsem znala, jiné jsou i pro mne novinkou. Pravidla každé hry jsou velmi srozumitelně popsaná, pochopíte je velmi dobře. Stačí si prostě jen zvolit hru, která se hodí pro danou chvílit a začít si hrát.

Pokud chcete zábavu pro děti (i dospělé), a máte pocit, že hrajete pořád ty samé hry, zkuste nakouknout do téhle knihy plné inspirace. Ze stovky her si vybere opravdu každý

Pokud vás kniha zaujala, prohlédněte, nebo kupte si ji po kliknutí zde: 100 her pro každou příležitost.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda.


Kontakt

Jana v pohodě


Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: