Původně jsem to sem nechtěla psát. Ale ono mi to nedá. Včera se do mne jeden zážitek zapíchl jako tříska a pořád o tom přemýšlím. Šli jsme s manželem kupovat dárek k vánocům. S předstihem, abychom nebyli ve stresu a taky tak trochu když by bylo zas všechno zavřené, abychom měli nakoupeno. Chtěli jsme šperk, ten je lépe vidět na živo. Teda to jsem si myslela. Příště budu nakupovat on line a budu v klidu. Přišli jsme do klenot - nádherná, velká, krásně osvícená prodejna. První dojem úžasný. Prodavačka okamžitě zareagovala s dotazem na přání. Aby ne-byli jsme tam jediní. Manžel vznesl přání na náušnice. Moc výběr ve žlutém zlatě teda nebyl. Alespoň ne v mém vkusu. A pak to přišlo. prodavačka nás zkoukla a zahlásila. No, v té levnější kategorii kterou asi chcete moc výběr není. Pokud přejdu to, že ani v té vyšší kategorii není moc na výběr, tak musím říct, že se do mne ta věta úplně zapíchla. Jak jako v levnější? Podle čeho to vyhodnotila? Ani já,ani manžel nechodíme rozhodně v oblečení z vietnamské tržnice. Ano, máme rádi sportovní módu,ale kvalitní. Teda to jako abych dostala na výběr z lepších šperků musím na sobě mít Armaniho, nebo Pradu? Já hodně reaguji na tón hlasu a obsah sdělení, a tohle se mne fakt dotklo. Nicméně jsem to přešla, nechtěla jsem tam dělat rozruch. Z náušnic jsem nevybrala, přešli jsme k prstýnkům. A ono se to opakovalo. Zase nám začala ukazovat ty levnější. To jsem nevydržela a trochu se ohradila,ale radost z nákupu už byla ten tam. Nakonec jsem váhala mezi 2 prstýnky. manžel koupil oba. Byli jsme odkázáni na výběr dárkových krabiček - to jsem nechtěla, protože už jich pár doma mám. Řekla jsem že mi stačí obyčejná plastová. A co myslíte? Paní prodavačka nám dala oba prstýnky do jedné. Ještě se zeptala, jestli nám to nevadí. manžel viděl, že začínám být nastartovaná, tak řekl že ne a zmizeli jsme. Lidi už se vám to někdy stalo? Že vás prodavač vyhodnotil jako - slušně řečeno - nemajetného a tak s vámi jednal? Podle mne by měl být profesionál - i kdybych přišla v tričku Hello Kity a mašlí ve vlasech, mělo by mu to být jedno. Fakt o tom od včerejška přemýšlím.

Lidi, taky vám pračka žere ponožky? Já jsem se tomu vždycky smála, ale pak jsem jednou udělala pokus, a ponožky, které byly po jedné jsem začala dávat do igelitky. Všechny 4 děti byly poučeny, že si musí ponožky hlídat. Přesto se za rok nasbírala - a to nekecám - skoro plná igelitka ponožek, ke kterým jsem nikdy nenašla tu druhou. Ani pod postelemi, i matrace jsem zvedala. Fakt nikde. Nevím, jak to ty moje děti dokázaly. Takže variantě se žraním ponožek věřím. Je to kromě ufo jediné možné reálné vysvětlení. A protože tii moji 4 drobečkové produkovali neskutečné množství špinavých ponožek, často jsem je párovala celý večer. Jak je to s Ponožkožrouty u vás?

V těchto dnech slaví 75. narozeniny paní Hana Zagorová. Její písničky znám, a mám je ráda. Když jsem byla malá, hráli je v rádiu hodně často, takže jsme si je pozpěvovali všichni. Nevím, kterou vybrat, abych řekla, která je nejlepší. Z nejstarších mám strašně ráda Asi Asi, Studánko stříbrná, Rýmy a Kdyby se vrátil čas. No a těch dalších krásných je taky spousta - Maluj zase obrázky, Proč nejsi větší, Nešlap nelámej a spousta dalších. Miluji písničky z období s Petrem Rezkem. Skvěle jim to spolu sedělo. A když zpívala s Drupim, bylo to jedinečné. Z Drupiho se tehdy podlamovala kolena spoustě holek. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Těch písniček, co se mi líbí je prostě spousta. Je to báječná zpěvačka, která umí stárnout s grácií. A co vy? Máte paní Hanku rádi? Tak "Nedělejte Zagorku" a napište, která písnička se vám líbí

diskuze na facebooku zde: paní Hana Zagorová

První školní den. Nějak ty prázdniny utekly..Jako malá jsem úplně nesnášela otázky typu: "Už se těšíš do školy?" - odpověď zněla buď ano, nebo nevím. Ale copak jsem mohla upřímně říct: "ne, škola mě nebaví, je to vopruz, učitelky mě štvou a miluju jen tělocvik a přestávky?" Další super otázka byla: A nezlobí tě paní učitelka?. Co na tohle může dítě odpovědět.. Jasně že mě štvala - hlavně proto, že v socialismu byly učitelky většinou přísné a dbaly na přísnou kázeň. Teda kromě paní učitelky v první třídě. Ta byla báječná. Milá, laskavá a trpělivá. věčně s úsměvem na tváři, když si tak vzpomínám, nikdy nezvýšila na nikoho hlas. Jmenovala se Olga Brabencová -nikdy její jméno nezapomenu - měla přirozenou autoritu a my děti jsme ji milovaly. Protože učila hlavně prvňáčky (byla prostě skvělá), dostali jsme do druhé třídy učitelku Líbu Němcovou. Ani na tu nikdy nezapomenu, protože ta zas naopak řvala tak, že se mi dělalo špatně od žaludku, když jsem měla jít do školy, nebo když na mě začala mluvit. některé chvíle prostě nezapomenete. A co vy? pamatujete si, jak se jmenovala vaše paní učitelka z první třídy? Nebo vzpomínáte na nějaké jiné učitele?

Jsou dny, kdy mám všeho plné zuby. Takové ty dny, kdy ráno vstanu a mám pocit, že jsem unavená, jako bych nespala. Protože nechci na okolí vrčet a bručet, většinou si musím někde dobít baterky. Na dobíjení baterek je pro mne nejlepší les. Jakmile vejdu mezi stromy, mám pocit, jako by mě objaly větve a jemným pohlazením ze mě sejmuly starosti. Nadechnu se a najednou je všechno zase krásné. Do lesa se chodím kochat. Miluju stromy, lesní trávu a palouky, miluju jak krásně to v lese voní. Ač nemám ráda brouky, v lese se mi líbí i takoví ti velcí černí lesklí brouci (říkám jim Májka, ale nevím, jestli to je opravdu Májka), dokonce i mraveniště vydržím pozorovat dlouho. Les je prostě super. Pokud rostou houby, je to ještě lepší. I když já houby neumím hledat, z legrace vždycky říkám, že na mne by musela houba zakukat, abych ji viděla. Dneska jsem hned po vkročení do lesa objevovala samé pýchavky. Bylo to jako kdyby les někdo zaklel do pýchavkového království. Celý les byl porytý od divočáků, takže jsem klopýtala zrytou půdou, všude ostružiní -omotalo mi nohy tak, že jsem si říkala, že mě ten les snad dneska nechce. A pak jsem to uviděla. Srdce lesa. Les mi dal najevo, že jsem v něm vítána,. a že moji lásku k němu vnímá. Tohle srdce lesa jsem si musela vzít domů - vždycky když mi bude ouvej mi připomene, že je na světě místo, kde je prostě krásně. Můj les.

Víte, co je to Friggatriskaidekafobie? Kromě toho, že je to slovo, které nám nejde skoro ani přečíst, natož pak vyslovit, je to po našem strach z pátku 13. Spousta lidí je pověrčivých, a má pocit, že v pátek 13 se prostě děje tolik špatného, že radši ani nevyjdou ven. Vezmou si dovolenou a doma pěkně čekají, až tenhle den přejde. Já to mám trochu jinak. 13 je obecně moje celkem šťastné datum, a je mi jedno, jestli je pondělí, nebo pátek. Tak nějak jsem si vždycky říkala, že pověrčivá nejsem. Když se ale rozbije zrcadlo, přeběhne mi přes cestu černá kočka, nebo nějaká podobná věc, zjistila jsem, že se úplně komfortně necítím. Radši přejdu naproti, kde kočka nebyla, nebo alespoň udělám něco, co smůlu odkloní. Takže pod tlakem okolí jsem si asi do podvědomí uložila, že mám prostě dávat bacha. Takže si dávějme zítra bacha, a nepodléhejme tlaku okolí. Pátek 13 je prostě jen pátek jako každý jiný. Naopak bych to otočila do pozice:šťastná 13. Jak říkávala moje babička: Na pověru vezmi hůl, kdo jí věří, ten je .... A jak vy? Prožíváte pátek 13? nebo vůbec ani neregistrujete, že je takový den

Mám ráda staré filmy a herce z dob minulých. Líbí se mi Sophia Loren, Brigitte Bardot, Alain Delon, Steve McQuenn a další a další. Někdy si jen tak projíždím jejich fotografie abych si navodila náladu na nějaký fajn film. Jsou to filmy jiné - jinak natáčené, a mě se to moc líbí. Jasně, mám ráda i současné akčńáky, ale u těch starých se tak nějak vypínám a házím se do pohody. Nedávno jsem narazila na tuhle fotku Sophie Loren - nádherné ženy, po které toužila většina mužů na světě a dali by cokoliv za chvíle s ní strávené. Jasně, byla nádherná, mě ale při pohledu na tu fotku napadlo ještě něco jiného - má krásně ženské tělo. Dnes by měla pod takovou fotkou tisíce komentářů o tom, že my měla zhubnout ( když někdy takové komentáře zaznamenám, je fakt, že ty nejvíc útočné bývají od žen), a nabídky výživových poradců, co by jí pomohli zhubnout alespoň 10 kg. V té posedlosti hubeností jsme zašli občas dost daleko. Každá žena nemusí být hubená jako Twiggy, aby byla krásná. Krása je i v ženskosti. A tahle žena krásná je. P.S. jsem strašně ráda, že tady ve skupině máme samé pohodáře, co do nikoho nerýpou a nedávají sem nenávistné zprávy, za to vám velký dík

Dnes jsem měla v ruce bankovky, a protože většinou platím kartou, trošku jsem se zasnila a zavzpomínala na dobu, kdy jsem v ruce držela jako malá holka zmuchlanou desetikorunu, nebo dvacetikorunu - byly papírové a byly moc hezké. Dokonce jsem nedávno četla článek, že naše stará stokoruna- zelená, na které je žena s obilím a svářeč -byla hodnocena jako jedna z nejhezčích bankovek všech dob. Mě se teda taky moc líbila. Myslím, že jsme měli moc hezké bankovky. Je tu nějaký pamětník? Jaká bankovka se nejvíc líbila vám?

Teda to je vedro. Vždycky v neděli si naplánuji, co chci udělat v následujícím týdnu. je úterý a já jsem pořád u seznamu. Jak to tak vidím, tenhle týden moc aktivní nebudu. Ano, jsem sice ve skluzu, ale cítím se v pohodě. To je důležité. A tak jsem se rozhodla, že vyhlásím líný týden. Líný týden je takový, kdy prostě budu v pohodě, a nebudu si vyčítat, že jsem něco neudělala nebo nestihla. Prostě týden v pohodě. Vyhlašuju ho i pro vás. Takže tenhle týden jezte jahody, meruňky, a vůbec nic si nevyčítejte

Dneska si jdu trošku postěžovat. Před balkonem mi v trávě rostly krásné pomněnky. Jaro bylo letos hodně vlhké a chladné, takže se jim dařilo, a já jsem se na ně chodila moc ráda dívat. Dokonce se povedlo, a nikdo je neutrhl a neodnesl domů, takže každý den, když mi bylo smutno, jukla jsem na pomněnky a zas byla nálada fajn. Dnes ale chodili sekáči a všechno posekali. Já chápu, že je to potřeba, že se v trávě drží klíšťata. Ale to, že dnes se neseká kosou, ale sekačkami -tedy spíš křovinořezem, nebo strunovkou, je všechno vymlácené až na kořeny. Uf. To je pohled. ještě že kousek od domu je malá louka s nádhernými máky. Budu to mít na krásné pokoukání o něco dál. Doufám, že až sem sekáči nedorazí...