Dnes je údajně nejdepresivnější den v roce - Modré pondělí. S depresemi mám své zkušenosti. Není to o smutku a špatné náladě, jak si někteří představují, a špatnou náladu obecně nazývají ůdepkou". Deprese vás úplně "vypne", nejste schopni nic - ani základní činnosti, všechno dělátte jen ze setrvačnosti a s velkým vypětím sil, a z vlastní zkušenosti mohu říct, že deprese i bolí - bolely mne svaly, klouby, celé tělo. I vstát z postele byl problém. Jela jsem dlouho nad svůj limit, a tělo mi vypovědělo službu. Spouštěč byl velmi drsný rozvod a to, že jsem se sama starala o 4 děti. To bych bývala ještě zvládla - na to jsem byla zvyklá, ale když na mne padly ještě dluhy, co bývalý manžel nadělal, už toho prostě bylo moc. Chodila jsem dlouho k lékařům s fyzickými projevy - bolest, únava a podobně. Až po celkem dlouhé době, kdy jsem si připadala jako hypochondr, kterému nemohou nic najít a já hubla, nemohla jsem jíst, spát, chodit, někoho napadla deprese. A bingo. S antidepresivy se začalo vše měnit. Proto vím, že deprese se nemá podceňovat. Je to potvora, co dokáže pořádně otrávit život. Setkali jste se vy, nebo někdo z vašich blízkých s depresí? pokud ne, buďte šťastní. Jak jste na tom v tenhle den vy? Jste v pohodě, nebo tam nějaká ta "depka" je?

diskuze na fb po kliknutí zde: diskuze nejdepresivnější den

foto:istock

Tenhle obrázek mne opravdu pobavil.  Možná i proto, že jsem jako učitelka pracovala. Nechci samozřejmě srovnávat s dobou, kdy jsem chodila do školy já -v socialismu byla úplně jiná pravidla, seděli jsme v tichosti a neustále v hodinách pracovali. pokud byl státní svátek, nahradil se pracovní sobotou - a pokud jsme měli výlet, většinou bylo domů víc úkolů- Učitelé se každého volna báli, měli strach, že nebudou stíhat vysvětlit a procvičit látku. A troufám si říct, že i velmi průměrný žák svými vědomostmi díky procvičování v pohodě stačil dnešním premiantům. V podstatě nechápu, jak dnes mohou učitělky stíhat učit - je s dětmi spousta výletů, sportovních a jiných aktivit, projektů a různých dalších aktivit, které děti možná hravou formou upozorní na nějakou věc, látku je ale nenaučí. Chápu, že si spoustu věcí najdou na internetu - ony je ale následně neumí použít a to je problém. A o chování nemluvě - učitelky se leckdy bojí napomínat zlobivce, protože tomu stojí za zády rodič, který útočně půjde vysvětlit do školy, že jeho dítě potřebuje volnou výchovu aby z něj byla osobnost. Tahle tabulka - obrázek byla na internet dána jako vtip, je v ní ale spousta hořké pravdy. Samozřejmě bych nechtěla,aby děti byly vyučovány socialistickými metodami.Ale určité mantinely a pravidla chování by pro děti měly platit. A o nutnosti naučit znova děti pořádně číst, psát a počítat ani nemluvím. Je to samozřejmě jen můj subjektivní názor. nechci se nikoho dotknout, ani nikoho naštvat - jen si prostě myslím, že je škoda, že děti umí dnes opravdu málo - najdou na netu,ale neumí použít.

pokud chcete, napište svůj názor k diskuzi na facebooku zde: matika na ZŠ 

Po oslavách nového roku se všichni ptají, jestli si dávám nějaké předsevzetí. No, upřímně - přímo předsevzetí si nedávám. Spíš si tak nějak rovnám v hlavě, co bych chtěla, nebo nechtěla. Ona všechna naše předsevzetí jsou právě o tom, co máme v hlavě - jestli to opravdu chceme, nebo jen prostě vyslovíme nahlas něco, co bychom jindy neřekli. Já například když jsem byla mladá - tedy mladší (abych si nepřipadala jakoé stařena), jsem si dávala předsevzetí časi -každý rok. Třeba kouřit jsem přestávala pokaždé po Silvestru. Říkali to všichni, tak já taky..Ale nikdy jsem nepřestala. Týrala jsem se, a měla strašnou chuť na cigaretu. nebyla jsem o tom totiž pevně přesvědčená. Kouřit jsem přestala před 13 lety, prostě jsem k tomu dozrála a došla.A pak to šlo - bez potíží, a bez absťáku. Ne naráz, ale postupně a nenásilně. A tak by to mělo být se vším. Postupně a nenásilně. Ta mediální masáž, a motivační knihy, citáty a statusy mne vůbec neberou, naopak mne trochu štvou. Vnucují mi totiž, že něco dělám špatně. A to se mi nelíbí - všechno co dělám, se přece snažím dělat dobře. A co vy? Dáváte si předsevzetí? Podléháte tomu novoročnímu tlaku, že je třeba začít s novým rokem vše nově, a to staré je úplně špatně?

Nevím, jaký byl "Ježíšek" u vás,ale u nás byl štědrý a dostala jsem všechno, co jsem si přála. Nejvíc jsem si ale užila to, že přijely všechny moje děti, vnuk, a byl ten milý rodinný chaos plný vyprávění a smíchu.A taky cukroví.Myslím, že po vánocích si moje zažívací orgány upřímně oddechnou.Neumím projít kolem cukroví, aniž bych si alespoň jeden kousek nevzala, a o řízku a salátu ani nemluvím. Ale jednou za rok se to prostě smí.Abych neměla výčitky, je až do Nového roku váha nemilosrdně odstraněna z dohledu všem. Vánoce si užívám, ještě mne čeká pár návštěv, na které se opravdu upřímně těším. Co jste dostali pod stromeček? Byli jste spokojení: Já jsem kromě jiného dostala kávovar, kabelku a parfém. Pochlubte se, co jste dostali pod stromeček vy - sdílená radost je přece ještě o něco větší.

příspěvek s komentáři je na facebooku po kliknutí zde: Co jste dostali pod stromeček?

Tak jsem dnes zažila obchod před vánoci. Nechtěla jsem nic zvláštního, chtěla jsem jen chlěba,a brambory na oběd, a možná bych si ráda i zeleninu na salát k večeři. Když jsem viděla to šíleně narvané parkoviště před obchodem, pochopila jsem, že dnes to asi nebude až tak úplně jednoduché. Ale říkala jsem si naivně, že púopadnu těch svých pár věcí, a za chvíli jsem venku. já totiž nesnáším narvané vydýchané prostory, kde do sebe lidi vrážejí. Hluboký nádech a vešla jsem do obchodu. Tam vládlo šílenství, jako by mělo být měsíc zavřeno. Lidi do sebe strkali, košíky narvané tak, že jsem se modlila, abych za nějakým takovým nákupním maniakem nestála ve frontě. Musím říct, že mne překvapilo to množství jídla v košících - to jako fakt chtějí sníst? Během těch 3 svátečních dnů? Ale ty jsou přece až za 5 dní.. Do té doby ještě do obchodu přece půjdou. Nějak tohle šílenství nechápu. Doufám, že pro chleba mi před vánoci dojde syn ( já už tohle absolvovat fakt nechci) a musím říct, že prodavačky mají můj obdiv, a hluboce před nimi smekám. bez přestávky stále na kase, jsou milé,a když si představím, kolik zboží jim projde za směnu rukama - opravdu se před nimi hluboce skláním. Já bych měla ruce bolavé a vytahané, a pak přijít domů a péct cukroví a starat se o rodinu - prodavačky v předvánočním chaosu mají můj obdiv.

Venku je tak nějak poslední dny pořád tma, a mě se stýská po sluníčku. Ne po letním vedru,ale po světle, a hřejivém slunci. Mám slunce ráda, a vždycky říkám, že funguji na solární baterky. Takže v tyhle dny, kdy je tma v podstatě nefunguju. Nechce se mi vůbec nic. Problém je úplně všechno - od zvednutí ruky na zamáčknutí budíku, až po nadzvednutí peřiny při večerním ulehnutí do postele. zajímavé je, že ta lenost-únava- nefunguje na všechno stejně. Zjistila jsem dlouhodobým průzkumem, že například dojít si 2x za sebou pro čokoládový bonbon mi problém nedělá ) vezmu si vždycky jen jeden - nechci být přece tlustá, a jeden mi úplně stačí - tahle představa mi vydrží jen do chvíle, než dojím první bonbon a zjistím, že bez druhého to prostě nepůjde). Ale pokud vím, čokoláda je energie, a tu vlastně potřebuji, že? A tak se snažím vyhýbat všem činnostem, co vyžadují větší množství energie a strašně se těším na sluníčko .. nebo alespoň na návštěvu vnoučka, který na mne působí stejně blahodárně jako sluneční paprsky

(obrázek zdroj https://www.abicko.cz/clanek/dzouky/24965/lenost-nebo-silna-vule.html)

Oslavy Sametové revoluce jsou za námi. Byla jsem v Praze a ta atmosféra byla báječná. I když přiznávám, že z toho velikého davu jsem byla trošku unavená. Přesto když slyšíte zpívat hymnu a Motlitbu pro Martu tolik lidí, až vás z toho zamrazí. je to nádhera. Když jsem před 30 lety studovala 2. ročník VŠ, vůbec mne nenapadlo, čeho budu svědkem. Tehdy jsem měla malinkou dcerku,takže jsem na demonstraci nejela, i když mne spolužáci zvali. Bylo mi úzko, když jsem zjistila co se na Národní třídě stalo - mezi zmlácenými bylo i spousta mých spolužáků. Jsem ráda, že tehdy se povedlo to, co nikdo netušil a čemu se nám ani nechtělo věřit - padl režim. jestli je to dnes lepší, nebo horší nebudu polemizovat, ani se mi nechce zaplétat se do nějakých politických diskuzí. Jsem ráda, že jsme se mohli včera demokraticky sejít a zavzpomínat, co bylo kdysi.A doufat, že bude líp ... (obrázek zdroj : megapixel.cz)