Dnes jsem zažila hodně zvláštní věc. Pracovník ostrahy v supermarketu si vybral starou paní v hodně ošuntělém oblečení a začal na ní křičet, že krade a musí ukázat tašku. Podotýkám, že paní byla ve starém oblečení,ale čistá,a bylo vidět, že se o sebe stará, jen prostě nemá asi peníze na oblečení, nebo má prostě ty svoje věci ráda,tak je nosí do roztrhání. Po útoku pracovníka ostrahy - ano, nebylo to slušné vyzvání ,ale útok- se paní rozklepala a bylo vidět že nemá daleko do pláče. Ochotně ukazovala tašku i stvrzenku, hlídač neustoupil a pokřikoval cosi, že tyhle špinavý zloděje nemá rád. To už jsme se paní zastali všichni kolem. Přišla i vedoucí prodejny a paní se omluvila, nabídla jí slevu na příští nákup a myslím, že onen hlídač bude mít co vysvětlovat. Nemyslím si, že to bylo z přemíry horlivosti vykonávat dobře svou práci.Byl to prostě arogantní hlupák,a zkazil den jedné staré paní i nám všem okolo. Tak si říkám, jak by se asi tvářil, kdyby místo té paní byla na tom místě jeho babička a někdo ji takhle ponižoval...a ještě byl hrubý a arogantní, když jsme se začali paní zastávat. jedna jediná věc na tom všem byla pozitivní a potěšila mne -ještě na tom nejsme tak špatně, jak se tvrdí - na pomoc paní přispěchalo hned několik lidí,a snažili se ji utěšit a ostrahu uklidnit. není tedy pravda, že jsou dnes lidi k sobě lhostejní a to je fajn. A opět se potvrdilo, že není na světě nic horšího, než srážka s blbcem...

foto:moviezone.cz

Já tyhle podzimní plískanice opravdu nemám ráda. Venku fouká vírt a drobně prší, takže se před tím deštěm neschováte - vítr ho na vás žene ze všech stran,a deštník radši ani nevyndávám, stejně by byl během chvíle obrácený a ještě by mě štvalo, že se musím prát s děštníkem. A tak jsem ráda, když jsem doma,a jdiu di pro čokoládu )a doufám, že mi ji někdo nesnědl, což se často stává). Čokoláda je takový můj "vyprošťovák" ze špatné nálady a splínů. Stačí kousek a je mi lépe. měla jsem ji ráda už jako malá holka. i když je mi jasné, že socialistická čokoláda byla šizena, mě chutnala. Nejradši mám oříškovou, nejlépe s celými oříšky. Na tu úplně hořkou s hodně vysokým procentem kakaa jsem se nikdy nenaučila, nepochutnám si na ní. i když je prava, že dneska už si vybírám z těch lepších čiokolád, a upřednostňuji kvalitu před kvantitou. Což ovšem neznamená, že když mě něco hodně naštve, nesním klidně půlku tabulky. jak to máte vy? Chutná vám čokoláda? nebo máte jiný "vyprošťovák" ze špatné nálady? Jaká čokoláda vám chutná, A věděli jste, že: "že „hořká čokoláda musí obsahovat nejméně 43 % celkové kakaové sušiny a nejméně 26 % kakaového másla a mléčná čokoláda musí obsahovat nejméně 30 % celkové kakaové sušiny a nejméně 18 % mléčné sušiny a nejméně 4,5 % kakaového másla“. - tedy sopiusta čokolád musí být označena jako pochoutka, a nikoliv čokoláda..a že ty nejlepší čokolády mají ve Švýcarsku? čokoládě zdar :-).

obrázek foto zdrojwikipedie

Narazila jsem při brouzdání po internetu na ofocený obrázek stránky z knížky. A tak nějak mi vyrazil dech. Myslela jsem že po knážce O krtkovi, který chtěl vědět,kdo se mu vykakal na hlavu už mne nepřekvapí nic. Překvapilo.A pořádně. nejsem žádný poritámn,a s dětmi jsem i o sexu mluvila otevřeně,ale podávala jsem jim jen informace, které jsem předpokládala, že v jejich věku stačí. A bylo to vždyckly v pohodě. Když jsem viděla ale list z knížky, tak si říkám - je tohle fakt potřeba: nestačí info od maminky? Musí děti mít na takovéhle věci knížky: Ano, vždycky byly knihy pro pubertální děti, jak se vyznat ve vlastním těle a asexualitě.Ale puberťáci se prostě stydí. Nějak si neumím představit, že bych tuhle knížku šla číst dětem na dobrou noc. Zlatý Kája Mařík, a Honzíkova cesta..Koupili byste tuhle knížku svým dětem?: jaký na tohle téma knih pro děti máte názor (myslím tuhle erotickou, nebo O krtkovi a hovínkách, případně o prdění kdo si prdnul u dvora a podobné...)

Taky někdy míváte pocit, že jste na něco zapomněli? Občas mám den, kdy se vzbudím,a od rána mne pronásleduje myšlenka, že jsem někde měla být, nebo něco udělat - prostě , že jsem na něco důležitého zapomněla. A tak chodím,a dumám, kontroluju kalendář (kam jsem si to určitě zapomněla napsat), nenápadně se ptám dětí a kamarádek, jestli jsme neměli něco domluveného...a nic.Zatím jsem na nic nepřišla, tak doufám, že je to opravdu jen pocit.I když minule, když jsem měla tenhle zvláštní pocit jsem si pak vzpomněla, že jsem měla být na očním :-D. Taky se vám někdy stává, že máte pocit, že jste měli něco udělat, nebo někde být a vzpomenout si prostě nejde? Prostě že jste jako ve filmu Sám doma "zapomněli na Kevina" ? :-D

Sotva odletěly vlaštovky, objevil se problém - moucha. I když na internetu říkají, že much je mnohem méně, než tomu bývalo kdysi, mám někdy dojem, že tedy ty zbývající jsou u nás. Jasně, dřív bylo víc domácích zvířat - ráj pro mouchy.Pamatuji se dobře, že u babičky vždycky visela mucholapka plná much, a jen byla vyměněna, hned se chytaly další a další. Vždycky jsem je nesnášela. Nejen bzučení,ale i ten pocit, že lezly po výkalech a pak šup na mne. A dnes jsem si připomněla, proč mi tak hrozně vadí. Už druhý den , sotva se rozední, mi kolem hlavy začne bzučet moucha.A kdyby jen bzučela - sedá mi na oko, na ucho, na nos, na rty a nejde ji odehnat, stále se vrací. Snažím se tedy schovat obličej pod peřinu - stejně si mě najde. někdy si říkám, že mají ty potvory snad nějaké čidlo,aby věděly, kam mají sednout. Na peřinu nejde, na obličej vždycky. Po chvíli boje a schovávání jsem to vzdala,a zvedla se z teplé postele a došla pro plácačku. V tu chvíli byla moucha pryč.Prostě jsem ji nenašla.prima.konečně odletěla do jiné části bytu a já se dospím. Spokojeně jsem odložila plácačku lehla si do postele a ...bzzzzzz... Já chci zpátky vlaštovky !! :-D

Tak tohle mám po dnešní noci taky zahájeno. Nevím jak je to možné,ale jakmile není venku alespoň 25 stupňů, mám nohy jako kus ledu i když jsem pod peřinou. A protože ponožky na spaní mi prostě hrozně vadí, odnáší to můj skvělý muž. I když mu určitě není příjemné, že se o něj každou chvíly opřou dva kusy ledu, ohřívá mi nohy s láskou. A já jsem za to ráda. I když nechápu, jak je možné, že on nohy studené nikdy nemá, musí se to prostě nějak doplňovat, že? Já chladím, on hřeje. Úlohy jsou jasně rozdělené :-D a jak je to u vás?

Předpověď počasí meteorologům tentokrát vyšla a z plného léta jsme skočili do podzimu. Já tyhle rychlé přechody počasí nemám vůbec ráda, jsem radši, když se teploty pozvolna snižují,ale s tím nic nenadělám. Jsem ale ráda, že je čas houbaření. Tedy houbaření - já hub většinou moc nenajdu. Občas si stěžuju, že bych potřebovala,aby na mě houba zakukala a pak ji najdu.nebo chodím do špatného lesa. Občas v legraci vzpomínám na povídku o dědečkovi, co šel do lesa na houby,ale žádné nemohl najít.Tak si začal pozpěvovat, že jde na maliny, houby se přestaly schovávat a dědeček si je nasbíral. No, já bych asi mohla zpívat na celý les,a houby prostě nikde. I když dcera jich pár našla, houby z obrázku tedy nejsou můj úlovek.Přesto procházky po lese miluji, takže se vracím bez hub,ale krásně uklidněná. Máte rádi houbaření? Pokud ano, je to fajn,a pokud houby nemusíte - ta procházka po lese je super.