Jak jste se měli o víkendu? My jsme si s manželem "hodili" pracovní sobotu u rodičů na chalupě. Teda pracoval manžel, já jsem pomáhala a přitom se "kochala". Miluju tu starou chalupu, ve které je začarovaný kus mého dětství. Vždycky si tam odpočinu. Ale tak, že jsem úplně v pohodě, klidná, spokojená, mám prostě baterky zcela dobité. A tak se ptám... Máte nějaké svoje místo? Místo kde je vám vždycky dobře? Jakékoliv místečko, které je to vaše nej ? Zapátrejte v paměti, diskutovat můžete na facebooku :-)

Nejdřív sucho a vedro, teď chladno a mokro - jsou ty zvraty v počasí nějak rychlé. Je fakt, že toho vedra už bylo moc -jsem člověk teplomilný, ale tohle už bylo peklíčko... Já ale tak nějak už ve vzduchu začínám cítit podzim, a to pro mě znamená procházky, a hlavně vstřebávání těch nádherných barev kolem.. Chtěla jsem napsat že houbaření, protože to miluju, ale tak nějak si v duchu musím přiznat, že u mě jsou to spíš procházky lesem, než sbírání hub. Už jako malé se mi smáli, že na mě musí houba zakukat, abych ji viděla. Ale když já musím sledovat všechno to kolem mě - tolik zajímavostí v tom lese je.. Miluju les. A taky miluju svoji rodinu a vnuky - zrovna dnes mám na návštěvě ty malé. Nám déšť nevadí, jsme rádi, že se máme :-) . Prostě prima den.

Miluju kytky. Můj muž to ví, tak mi je často nosí. K narozeninám mi dal hned dvě, aby prý bylo víc radosti. Já si pak sednu , pustím si písničky a koukám na kytičky a je mi krásně. Dobiju si baterky a jsem v pohodě. Dělá mi to prostě radost. Když jsem byla nemocná - hodně nemocná, a trpěla jsem i těžkými depresemi, došlo mi, jak je důležité radovat se i z maličkostí. Často si ty drobné radosti ani neuvědomujeme. Tak jsem si vzala papír, a psala jsem si, co příjemného mě přes den potkalo. třeba i to, že kolem mě proletěl motýl, nebo mi rozkvetl kaktus -a najednou, když jsem se pak večer podívala na papír, zjistila jsem, že jsem přes den zažila tolik drobných radostí, které člověk nevnímá, že se mám vlastně fajn. Tak se o tu krásu s vámi podělím, ať je vám taky fajn, a jste v pohodě. 

Teda to je vedro, co? Mám dojem, že kdybych na asfalt rozklepla vejce, bude z něj volské oko natotata. Nemám tahle velká vedra ráda. nic se mi pak nechce. Ale když už jsme u toho asfaltu, pamatuju se, když jsem byla malá, jak byly na silnicích asfaltové záplaty, tak v horku povolily, a pak jsem měla asfalt na botách, ponožkách, i na nohách. Na něj se ještě nalepily kamínky a mamka pak strašně nadávala, že mám koukat pod nohy. Z nohou šel asfalt odstranit sádlem a Solvinou, z bot úplně nešel, ponožky byly na vyhození. Dnes už naštěstí na silnicích asfaltové "koláče"" nejsou. Napsat příspěvek o horku mě napadlo, když jsem na internetu objevila článek o tom, jak se v horku dobře vyspat. Na ty rady jsem koukala jako blázen. Prý dejte si prostěradlo do mrazáku, nebo namočte prostěradlo, a přikryjte se jím. To jako fakt? neumím si představit spát pak v mokré posteli, ani co by na to řekla matrace.. Jaké tipy na fajn ochlazení máte vy? U mě zabírá studený meloun... Tak se ptám - máte teploměry? Kolik je u vás stupňů? Já mám na balkoně ve stínu 33...

Vážení, protože v poslední době je na facebooku a internetu čím dál víc podvodů, a naletí často i ti, kteří jsou jinak obezřetní, trošinku si poradíme.
- Nikdy neodpovídejte na žádosti o přátelství od cizinců pod komentářem, kteří vám lichotí -věřte, že opravdu nechtějí vaše přátelství. Chvíli si s vámi budou psát, pak budou v tom lepším případě loudit peníze, v tom horším vám hacknou účet na facebooku.
- nepřijímejte žádost o přátelství od facebookových stránek - pokud vás stránka bude zvát, pošle pozvánku ke sledování, nikoliv klasickou žádost o přátelství
- pokud vám žádost o přátelství přijde, a nejste si jistí, klikněte na profil žádajícího. Pokud tam má jen pár sledujících, a jen pár fotek, případně založení stránky v cizině -odmítejte, a nepřijímejte
- nereagujte nikdy na žádnou žádost o registraci a screenshot registrace -to po vás žádná stránka nikdy nechce
- pokud soutěžíte, určitě vyčkejte na vyhlášení soutěže (podle data u soutěže) - buď klasický komentář, nebo samostatný příspěvek na stránce. U výhry po vás pořadatel nikdy nechce registraci vaši, ani vaší kreditky
- nezadávejte nikdy nikam číslo kreditky -pokud se vám to stane, hned kontaktujte banku a blokujte, ať nepřijdete o úspory - nestyďte se, naletět může každý. Když si to uvědomíte, neváhejte a kontaktujte banku
- pokud na internetu něco prodáváte, nereagujte na nabídky, že kupující všechno zařídí sám, a u vás jen kurýr vyzvedne zásilku - tak to prostě nefunguje. Taky jim nesdělujte email ani telefon -to kupující opravdu k ničemu nepotřebuje
Nevím, jestli jsme na něco nezapomněla.
Věřte, že je třeba být obezřetní. Podvodníci se začali množit, je jich neskutečně mnoho, a i opatrný člověk může naletět. Takže dávejte si pozor.
 

Hele, lidi, já vím, že jsem říkala, že vás chvíli nebudu "prudit" příspěvky. Ale mám spoustu času na brouzdání internetem. Jakmile se totiž začnu hýbat, rozkašlu se a nepopadnu dech. Tak sedím, ležím a klikám.. Objevila jsem obrázek těchto košíků.
Jsou to nákupní košíky mého dětství. Jiné v obchodech nebyly. Moc se mi líbily, protože byly barevné. Občas měly barvu oprýskanou, někdy v nich už byly díry. Na rukojeti byla bužírka, která když praskla, štípala do dlaně. Přesto bych si je chtěla znovu osahat, a klidně s nimi nakupovat. Jen jedno nechápu. I s těmito malými košíky jsme v pohodě nakoupili na sobotu a neděli jídlo pro celou rodinu. Když si uvědomím, jak ohromné jsou dnes nákupní vozíky, a přesto bývají nacpané k prasknutí, říkám si čím to je.. Ale o tom nechci spekulovat. Jen jsem si tak nostalgicky posteskla.

Včera jsem při brouzdání internetem narazila na článek o dietě. Nějaká slečna, supervědkyně, objevila cosi, co pomůže lidem zhubnout. Bez diet, bez cvičení, bez potíží klidně i 30 kg za měsíc. Původně jsem se chtěla jen pousmát a kliknout jinam. Ale pak mi oči sjely pod článek, a tam bylo tolik komentářů od lidí, kteří chtěli přípravek vyzkoušet, že mě polil studený pot. Jasně, všechny chceme být krásné a štíhlé. Ale je třeba brát ohled na spoustu věcí - na zdravotní stav, na genetiku, na psychiku, na hormony a já nevím na co ještě dalšího. Naše tělo je totiž souhrn všech možných věcí. Jedno je ale jisté: " jenom housenka může žrát a žrát, pak usnout a probudit se jako krásný motýl". V běžném životě to tak fakt nefunguje. Tak prosím, nedejte na zázračné přípravky za spoustu peněz, které v lepším případě nepomůžou, v horším poškodí zdraví. pokud chcete hubnout zdravě, obraťte se na lékaře - odborníka, nebo výživového poradce. Ale počítejte s tím, že vždycky si to musíte i "srovnat v hlavě" a něco pro hubnutí udělat. Tak se ptám: Máme tu někoho, kdo naletěl na zázračný hubnoucí přípravek a ono nic? Je tu někdo, kdo už držel spoustu diet, a našel tu správnou? A vůbec -držíte diety, nebo jste se svým tělem spokojené? Diskutujme :-)

Vysvědčení. V některých školách už jsou rozdaná, v jiných budou rozdána zítra. Proto prosím, pochvalte svoje děti za jejich celoroční práci, i když výsledek nebyl úplně podle vašich představ. Stačí zmínit, že příští rok by bylo fajn známky o trochu zlepšit. Jsem ráda, že většina z nás už děti za vysvědčení netrestá. V době, kdy jsem byla já malá, byly tresty a zákazy za vysvědčení celkem časté. I když rodiče měli, a museli vědět, jak se jejich dítě učí, přesto ho potrestali. Pamatuji si pár spolužáků, co seděli po vysvědčení spolu u školy, a dodávali si odvahu jít domů. A co u vás? Jak dopadlo -nebo dopadne vysvědčení? A co prázdniny, kam se chystáte?

Jdu se pochlubit. Když se mi před 28 lety měla narodit dvojčata, musela jsem si na porod vyndat náušnice. No a se 4 dětmi to byl pak takový kolotoč, že jsem si až po pár letech uvědomila, že mi zarostly dírky, protože jsem si náušnice nenasadila zpátky. Takže jsem až doposud chodila bez náušnic. Protože jsem ale zatoužila po náušnicích s modrým opálem, tak jsem se odhodlala, našetřila na zlaté kroužky a nechala si píchnout uši. Teď počkám, až se mi uši zahojí, a budu si psát Ježíškovi o opálové náušnice :-)

Dnes mě z poklidu dne vyrušil zvenku neskutečný ženský a dětský křik. Celkem jsem se vyděsila, popadla telefon, protože jsem v duchu viděla přepadení na ulici za bílého dne, tak abych mohla přivolat policii... Vykouknu rychle z balkonu a ejhle.. U auta stála ječící maminka s dcerou, a na autě lezl malý pavouk. Když jsem vylezla ven ječící dvojici vysvobodit, a vzala pavoučka do ruky, vypadala paní, že se skácí. Pavouk byl ale opravdu malinký. Kdyby dáma místo ječení na něj foukla, odfoukla by ho. Nicméně ji chápu, protože moje nejmladší dcera, když přišla ve 2 v noci z práce a viděla na zdi pavouka, šla vzbudit bráchu, protože v tom pokoji s pavoukem už by jinak nikdy nespala, pokud by ho neodnesl. Sama mám taky pár fóbií, nejblbější z nich je fóbie z velkých prostor -takže třeba v mega obchoďácích se necítím vůbec dobře. No a pak i pár menších - třeba nemám nikdy dlouho houbičku na nádobí, protože bacily, že... A co vy? Máte vy, nebo někdo z vašich blízkých nějakou fóbii? Pavouci, létání, doktoři -cokoliv, co vás opravdu děsí?