Děti v dešti.

Teď jsem se od srdce zasmála, a musím se s vámi o to podělit.
Dneska je takové to počasí, kdy chvíli je jen zataženo a chvíli se rozprší.
Já bydlím v 6. patře v paneláku a mám krásný výhled shora na školku a zahrádku u ní. Takže často slyším (a vidím) děti, jak si hrají.
Ani dnes to není jiné, děti si hrály na zahradě, a vtom se rozpršelo.
V tu chvíli se ozvalo radostné ječení, pištění a tak trochu i vřískání.
Tak jsem se podívala z okna a děti začaly v tom dešti lítat, pištět a honit se.
Fakticky taková ta upřímná dětská radost a štěstí doprovázené zvuky.
Menší radost měly paní učitelky.
Chvíli nechaly děti běhat v dešti, a pak se chvíli marně snažily ten pištící houf sehnat dohromady pod strom. Smála jsem se, až mě trochu od smíchu bolelo břicho.
Přitom mne napadlo, že tuhle dětskou nefalšovanou a upřímnou radost bychom měli taky někdy zažít.
Jsme svázáni pravidly a povinnostmi, hledáme štěstí a radost - a přitom radost je schovaná i v běhání v dešti s kamarády.
Tak se ptám - jaké je u vás počasí?
Je hezky, nebo taky běháte v dešti?