Život je takový, jak si ho v hlavě nastavíme...

Někteří z vás mi občas píšou, že mi závidí, jak jsem v pohodě.
Že ze mě cítí klid, nadhled, radost ze života.
A já se nad tím vždycky musím trochu usmát.
Protože „být v pohodě“ neznamená žít bez problémů. Neznamená to nemít bolesti, starosti ani dny, kdy je člověku těžko. I když radost ze života tedy opravdu mám!
Jsem obyčejný člověk.
Člověk se spoustou potíží i starostí, jako každý normální smrtelník. Jsem hodně nemocná.
Jsou dny, kdy mě tělo zrazuje a hlava by nejradši zalezla pod deku. A přesto jsem se rozhodla, že se tomu nepoddám.
Ne proto, že bych byla silnější než ostatní, ale proto, že jsem pochopila jednu věc: obrovská část toho, jak prožíváme život, vzniká v hlavě.
Nemůžu si vybrat, co mi život přinese. Ale můžu si vybrat, jak na to budu reagovat.
Když přijdou deprese, nenechám je, aby mě sežraly.
Zaměstnám ruce. Zaměstnám hlavu. Uklízím, tvořím, píšu, vařím, chodím.
Dělám cokoliv, co mě vytáhne z toho temného místa.
Platí stará pravda: „Dělání, dělání všechny smutky zahání.“
Není to útěk od problémů.
Je to způsob, jak jim nedovolit, aby mě definovaly.
Nastavila jsem si to tak, že se nechci zbytečně trápit.
Ne proto, že bych byla necitlivá. Já jsem naopak až příliš empatická a problémy ostatních dost prožívám.
Jsem už dost stará, abych věděla, že trápení samo o sobě nic nevyřeší.
Bolest nezmizí, když ji budu pořád dokola rozebírat.
Zato můžu ovlivnit, kolik prostoru jí ve svém životě dám.
To neznamená popírat realitu.
Znamená to přijmout ji — a i tak si dovolit žít.
Radovat se z maličkostí.
Smát se, když je důvod.
Odpočívat bez výčitek.
A když přijde špatný den, nebrat ho jako selhání, ale jako součást cesty.
Život není soutěž o to, kdo má méně problémů.
Je to o tom, kdo se i přes ně dokáže nadechnout a jít dál.
Moje „pohoda“ není absence bolesti.
Je to rozhodnutí, že bolest nebude řídit můj život.
A to je něco, co si může nastavit každý z nás.
Ne ze dne na den. Ne bez pádů. Ale krok za krokem.
Myšlenku po myšlence. Volbu po volbě.
Jak si to v hlavě nastavíme, tak to máme.
A když je mi nejhůř, je tu rodina, přátelé a les. V lese problémy mizí, je tam pohoda, klid a síla stromů.
Až vám bude hodně ouvej, zkuste les :-)