Svatojánská noc – proč jí naši předkové přisuzovali kouzelnou moc?

Když se řekne svatojánská noc, vybaví se mi teplý letní večer, vůně sena, cvrčci někde v trávě a nebe, které se ani nechce úplně setmít. Dnes už většina z nás bere 24. červen jako obyčejný den v kalendáři, ale naši předkové to viděli úplně jinak. Právě období kolem svátku svatého Jana Křtitele považovali za jeden z nejkouzelnějších okamžiků celého roku.
A vlastně se jim ani nedivím. Dny jsou dlouhé, příroda je v plné síle, louky kvetou a všechno kolem žije letním životem.
Svatojánská noc, tedy noc z 23. na 24. června, navazuje na mnohem starší oslavy letního slunovratu.
Lidé kdysi věřili, že právě tehdy má příroda zvláštní moc a že některé věci jsou možné jen během této jediné noci.
Možná jste už slyšeli vyprávění o květu kapradí.
Podle pověstí prý vykvétá jen na okamžik během svatojánské noci a tomu, kdo ho najde, přinese štěstí a umožní porozumět tajemstvím světa. Romantická představa, i když víme, že kapradiny samozřejmě nekvetou. Ale pohádky a pověsti k létu tak nějak patří.
Velkou roli hrály také bylinky. Naše prababičky věřily, že rostliny nasbírané kolem svatého Jana mají největší sílu. Sbíralo se takzvané devatero kvítí a z něj se připravovaly čaje, masti nebo voňavé svazečky na zimu. A zajímavé je, že moderní bylinkáři potvrzují, že mnohé rostliny skutečně obsahují nejvíce účinných látek právě v době kolem letního slunovratu. Takže na těch starých zkušenostech bylo možná víc pravdy, než by se mohlo zdát.
Se svatojánskou nocí byly spojeny i různé milostné zvyky. Dívky si dávaly pod polštář věneček z devatera bylin a doufaly, že se jim ve snu ukáže budoucí ženich. Ať už na to člověk věří nebo ne, je to milá představa a připomínka dob, kdy se život řídil více podle přírody než podle kalendáře v mobilu.
Na kopcích se zapalovaly ohně, které měly symbolizovat slunce a přinášet ochranu lidem i úrodě. Mladí přes plameny skákali pro zdraví a zamilované dvojice věřily, že společný skok jim zajistí dlouhou a šťastnou lásku.
Kolem svatého Jana vznikla i spousta pranostik. Jedna z nejznámějších říká: „Na svatého Jana otvírá se k létu brána.“ A něco na tom je. Konec června je obdobím, kdy už člověk cítí opravdové léto všemi smysly.
Možná už dnes nehledáme květ kapradí ani nevěříme, že se o svatojánské noci otevírají skály se skrytými poklady. Ale představa, že existuje jedna výjimečná noc, kdy je příroda na vrcholu své síly a kdy stačí na chvíli zpomalit, vyjít ven a nadechnout se vůně letního večera, má svoje kouzlo i v dnešní uspěchané době.
A kdo ví? Třeba právě proto si svatojánská noc uchovala své tajemné kouzlo až do dnešních dnů.
A když si to tak čtu, asi se do lesa mezi kapradí v podvečer zajdu podívat. Co kdyby...