Sourozenecké vztahy...

Sourozenecké vztahy jsou zvláštní druh lásky.
Není to vztah, který si vybíráme. Prostě se narodíme vedle sebe.
Se stejným domovem, podobnými vzpomínkami, ale často s úplně jiným prožíváním.
Sourozenci jsou lidé, kteří znají náš příběh od začátku. Vědí, odkud jdeme, co jsme zvládli, co nás bolelo, kde jsme slabí.
A právě proto… právě proto umí někdy ublížit víc než kdokoliv jiný.
Ne vždy záměrně.
Často jen slovy pronesenými bez citu.
Komentářem, který měl být „jen poznámkou“.
Porovnáním, které mělo být „jen konstatováním“.
Hodnocením, které si bere právo tam, kde by měla být blízkost.
Bolí to o to víc, že to přichází od někoho, koho máme celý život vedle sebe.
Od někoho, od koho bychom čekali pochopení. Nebo aspoň respekt.
Postupem času člověk pochopí jednu důležitou věc: Že zdravý vztah — i ten sourozenecký — není o tom, kdo dal víc, kdo je lepší, kdo má pravdu.
Ale o tom, že si dokážeme nechat hranice. Že dokážeme přestat hodnotit a začít respektovat.
Ne všechno se musí komentovat.
Ne všechno se musí porovnávat.
A ne všechno, co si myslíme, musí být řečeno nahlas.
Láska mezi sourozenci není o dokonalosti.
Je o zralosti.
O tom, kdy si dokážeme říct: „Tohle už není moje místo.“
A necháme druhého jít jeho cestou — bez soutěže, bez měření, bez soudů.
Protože někdy je největším projevem blízkosti právě ticho.
A největším darem respekt.