Proč miluju první opravdu teplé dny? A proč mi ani pondělí najednou nevadí...

Proč miluju první opravdu teplé dny? A proč mi ani pondělí najednou nevadí...
První opravdu teplé dny mají zvláštní kouzlo. Najednou ráno otevřu okno a místo studeného vzduchu přijde dovnitř vůně léta, zpěv ptáků a světlo, které člověku připomene, že po dlouhé zimě a nekonečném jaru konečně začíná to nejhezčí období roku.
Mám ráda ten moment, kdy už není potřeba hledat svetr na každém kroku a kdy se domov úplně promění jen tím, že jsou otevřená okna dokořán. Byt je světlejší, večery delší a všechno působí nějak lehčeji a vzdušněji.
S prvními teplými dny mám vždycky chuť trochu zpomalit a zároveň si víc užívat obyčejné věci.
Ranní kafe si dát venku, když se rozvoní teplý vzduch po dešti, zbožňuju každou rozkvetlou zahradu, nebo jen obyčejný večer, kdy se dá sedět venku bez bundy skoro až do tmy.
A zvláštní je, že v tomhle období ani pondělí nepůsobí tak těžce.
V zimě bývají pondělky dlouhé, tmavé a člověk se do nového týdne někdy musí skoro nutit. Vylézt z postele je pak skoro nadlidský výkon.
Když je ale venku krásně, všechno je najednou o něco snazší. Ráno je světlo už brzy, slunce nakoukne do kuchyně a nový týden nepůsobí jako něco nepříjemného, co je potřeba přežít.
Stačí maličkosti. Otevřít okno hned po probuzení. Uvařit si dobré kafe. Dát si do vázy domů čerstvé květiny. Udělat si večer něco dobrého na chuť, nebo jen na chvíli sednout ven před panelák, nebo dům a poslouchat letní zvuky. Nejhezčí jsou rána u babi a dědy na chalupě.
Možná právě proto mám začátek léta tak ráda. Člověk nemusí nic velkého měnit a stejně má pocit, že je život o něco lehčí, barevnější a klidnější.
A přesně tohle stačí, aby si člověk jako ve filmu povzdechl: "Díky za každé nové ráno!".