Proč jsme v pondělí unavení - a není to lenost ...

Je pondělí. Budík zvoní, tělo protestuje a hlava jede v režimu „ještě pět minut“.

A pak přijde ten klasický pocit: Co je se mnou špatně? Vždyť byl víkend… měla bych být odpočatá a já jsem přitom "úplně hotová". Jediná chuť, kterou mám, je svalit se zpátky do postele, přetáhnout si peřinu přes hlavu a ještě spát, nebo alespoň ležet.

Měla bych přece být svěží a odpočinutá!

No… neměla...

O víkendu tak trochu „doháním život“.

Říká se, že víkend je na odpočinek. Realita?

Nákupy, úklid, vaření „na víc dní“, rodina, návštěvy, a taky se věnuji manželovi, protože v týdnu se nevidíme tak, jak bychom chtěli.

A ideálně ještě něco „pro sebe“ (abychom měly pocit, že žijeme)

Takže místo odpočinku jedeme druhou směnu.

A tělo si to pamatuje.

Mentální únava je potvora.

Možná jsem neseděla (nestála, nebo neběhala) 8 hodin v práci.

Ale: přemýšlela jsem, co uvařit, řešila jsem, co kde chybí, plánovala jsem v hlavě další týden, organizovala úplně všechno co bude třeba.

Tohle není vidět.

Ale unaví to víc než fyzická práce.

Jaro = energie? Haha.

Všude čteme, jak na jaře „ožíváme“.

Jenže realita bývá spíš: výkyvy počasí, únava, nedostatek energie

tělo, které se snaží nějak přepnout po zimě do normálního režimu.

Takže jestli se stejně jako já cítíš zpomaleně… jsi úplně normální.

Pondělní tlak: je takové to: Už není víkend, tak „teď musíš jet naplno“

Pondělí má takovou zvláštní pověst.

Nový začátek. Nová energie. Nový výkon.

A my si k tomu ještě přidáme to, že musíme všechno dohnat,

všechno stihnout, být produktivní hned od rána...

Jenže tělo říká něco úplně jiného.

A hádej, kdo vyhraje...