Podzim přichází...

Dnes je 10. září a konečně se nám trochu ulevilo od úmorných veder.
Po těch úmorných dnech, kdy jsme všichni měli pocit, že se sluníčko asi zbláznilo, přišlo ochlazení. Vzduch je příjemnější a včera dokonce trošinku zapršelo. A ten déšť? Ten byl pro mě jako živá voda.
Ráno už bývá celkem chladné, zatímco odpoledne se ještě dokážeme zapotit. Takové to zářijové období, kdy ráno člověk přemýšlí, jestli si ráno nevzít bundu, a odpoledne zase lituje, že si ji vůbec vzal. Ale právě v tomhle zvláštním přechodu mezi létem a podzimem je něco krásného. Tohle období je moje nejoblíbenější.
Ve vzduchu už je totiž cítit podzim.
Začíná se měnit vůně lesa, pod nohama občas zašustí první listí a příroda pomalu vytahuje štětec aby začala všude malovat své nádherné barvy. A já tohle prostě miluju.
Dnes jsem se byla projít cestou k doktorovi a místo toho, abych jen někam spěchala, jsem se zase kochala. Dívala jsem se kolem sebe a říkala si, jak je ta příroda krásná. Ještě není podzim v plné parádě, ale už nám dává malé ochutnávky toho, co přijde. Hele, málem jsem přišla pozdě - nějak jsem tu procházku protáhla...
Těším se na barevné stromy, na procházky lesem, na chladnější vzduch, ve kterém se tak krásně dýchá. Těším se na šustění listí pod nohama. A samozřejmě se těším i na houby. I když žádnou nenajdu, vůbec nevadí (teda do bramboračky by alespoň pár mohlo být, ale někdy se prostě nezadaří).
Já totiž miluju už samotné chození po lese. Ten klid, vůni stromů, vlhkou zem, mech, listí… Člověk tam na chvíli zapomene na všechno ostatní a jen jde, dívá se kolem sebe a dýchá. Občas se mi až chce ty stromy obejmout a jen tam tak chvíli stát a poslouchat ptáky.
Co se mi na podzimu líbí o něco méně, jsou kratší dny. Brzkou tmu opravdu nemusím. Co nemusím - já ji přímo nesnáším! Mám raději dlouhé večery a světlo, takže právě tohle je pro mě první připomínka, že léto končí.
Vždycky, když se kochám výhledem do přírody, napadne mě, že v právě takových obyčejných chvílích, které přijdou, když jsme je vůbec neplánovali, je ukryto nejvíc krásy a pohody. Takže jsem pomalu ale jistě naladěná na pohodovou podzimní náladičku.
A přiznávám, houbu zatím letos nemám ani jednu.