Mám podzimní depku, nebo jen nemám ráda sychravý upršený podzim?

Mám podzimní depku, nebo jen nemám ráda sychravý a upršený podzim?
„Já mám zase depku.“
Kolikrát už jste tohle na podzim slyšeli? Nebo jste to možná sami řekli.
Já včera, kdy jsem byla úplně hotová a na světě nebylo dost kafe, co by mě probralo.
Venku je šero, ráno vstáváme do tmy, odpoledne máme pocit kolem páté hodiny, že už je skoro večer, a sluníčko se nám někam schovalo. Člověk by nejraději zalezl pod deku, uvařil si čaj a počkal do jara.
Jenže… máme opravdu depresi? Nebo jsme jenom tak nějak podzimně otrávení?
Myslím, že v tom je docela velký rozdíl.
Podzimní splín známe asi všichni. Přijde říjen, potom listopad a s ním počasí, které zrovna nevolá po výletu do přírody. Prší, fouká, je zima a světla je čím dál méně.Najednou se nám nechce tolik ven. Jsme unavenější, méně aktivní a možná máme i horší náladu. Ráno se nám nechce z postele a večer bychom si nejraději pustili seriál a byli jen v klidu pod dekou.
Jenže pak zavolá kamarádka : „Pojď na kafe.“ A my jdeme. Potom přijde vnouček s nějakou svou úžasnou historkou, začne vyprávět a za chvíli se smějeme, až nás bolí břicho.
Nebo s vnoučaty upečeme společně štrúdl, vyrazíme na procházku, i když je venku trochu nevlídno… a najednou zjistíme, že ta naše „depka“ nějak zmizela.
Tohle je totiž spíš podzimní splín nebo špatná nálada než skutečná deprese.
Deprese je něco jiného: Skutečná deprese není jen několik dní, kdy se nám nechce nic dělat. Člověk může být dlouhodobě smutný, prázdný nebo bez energie. Přestávají ho těšit věci, které ho dřív bavily. Může mít problémy se spánkem, soustředěním, jídlem a běžným fungováním. A hlavně – nejde jen o to, že je venku ošklivo.
Když takový stav trvá delší dobu a člověk má pocit, že se z něj sám nedokáže dostat, není dobré ho odbýt větou: „To máš jen podzimní depku.“
Existuje také sezónní afektivní porucha, která skutečně souvisí s určitým ročním obdobím. U některých lidí se pravidelně objevuje právě na podzim a v zimě a může mít podobu skutečné depresivní epizody.
Takže ano, podzim může psychiku ovlivňovat. Ale „jsem otrávená, protože je venku od rána tma“ a skutečná deprese opravdu nejsou totéž.
A co s tou obyčejnou podzimní "blbou náladou"?
Tady bych začala nejdřív úplně jednoduše. Nehledejte diagnózy, nesvádějme to na depku a vylezte ven.
Ano, já vím. Venku možná někde prší. Je zima. Fouká. A možná se vám nechce ani ke dveřím, natož někam chodit.
Jenže právě trochu pohybu a denního světla může udělat s náladou divy. Nemusíte ujít deset kilometrů. Stačí se projít kolem domu, dojít si pro něco do obchodu nebo se jen na chvíli projít parkem.
A když máte děti nebo vnoučata, máte vlastně vyhráno.
Vytáhněte pastelky a něco spolu namalujte. Upečte buchtu. Postavte hrad z lega. Zahrajte si nějakou starou hru. Jděte ven pouštět draka. Nebo si prostě sedněte a nechte vnoučata vyprávět, co všechno se jim zase přihodilo.
Protože smích je někdy lepší než celý seznam rad, jak si zlepšit náladu.
A když děti ani vnoučata po ruce nejsou? Nevadí.
Zavolejte kamarádce. Pozvěte někoho na kafe. Pusťte si písničky a tancujte jak se vám chce - vždyť vás nikdo nevidí a pohyb je fakt na náladu bezva. A jestli se vám nechce se vůbec hýbat, protože jste po celém dni prostě strašně unavení, začněte konečně číst tu knížku, která už tři měsíce leží na nočním stolku.
Podzim nemusí být jen čekání na jaro - i když já to obvykle v legraci ráda říkám. Možná je to jen období, kdy si musíme trochu víc sami hledat důvody, proč vstát z gauče.
A jestli se vám ale dlouhodobě nechce vůbec nic, nic vás netěší, všechno je vám jedno a máte pocit, že to není jen obyčejná podzimní nálada, berte to vážně. Není žádná ostuda říct si o pomoc.
Protože mezi „dneska mám blbou náladu“ a skutečnou depresí je opravdu velký rozdíl.
A teď už mě omluvte. Já jdu ven. Je sice zataženo, ale třeba tam někde mezi těmi mraky najdu kousek sluníčka. A když ne, tak si alespoň koupím něco dobrého ke kafi. I to se počítá.