Mám moc ráda film Babička.

Co dělám dnes odpoledne? Koukám na televizi. Není mi dobře, tak jsem si dala den dovolené.
A na co koukám? Na Babičku. Náhodou jsem na ni přepnula a sedím u TV jako přikovaná.
Ten film jsem viděla snad stokrát, a pořád mě baví.
Znám ho snad nazpaměť, ale nikdy ho nevynechám.
Můj muž si ze mě dělává legraci, že mi zase dávají premiéru Babičky, tak budu přikovaná u televize.
Vůbec nevím proč, ale je to prostě moje srdcovka.
Možná proto, že jsem sama měla takovou babičku, a ten film a příběh mi ji připomíná.
Moje babička byla krásná, moudrá, milovaná a neskutečně hodná.
Nikdy jsem ji neslyšela křičet, všechno v klidu vysvětlovala, a přesto jsme ji poslouchali.
Prázdniny u ní byly pro mě víc než dovolená v zahraničí.
Tolik mě toho naučila.
Vlastně díky ní umím vařit. Už jako malinká jsem se jí motala pod nohama v kuchyni, a nikdy mě neodehnala, všechno mi trpělivě ukazovala, a mohla jsem jí pomáhat. Buchty jsem díky ní zvládala už jako předškolačka.
Milovala jsem ji celou svou dětskou duší, a občas mám pocit, když se mi něco povede, že pořád někde v dálce slyším to její: "Děláš to dobře, Janinko!" Tak snad na mě tam seshora občas koukne, a je na mě pyšná.
Moje babička to byl můj nejdražší člověk. A myslím, že kdyby sem teď psala ségra, tak napíše to samé.
A co vy? jaké máte vzpomínky na babičku? A líbí se vám taky film Babička?