Lidické děti: ani na příběhy, které bolí, se nesmí zapomenout

Jsou události, o kterých se nemluví snadno.
Přesto bychom je měli připomínat. Ne proto, abychom otevírali staré rány, ale proto, že zapomínání bývá nebezpečné.
Dne 2. července 1942 - před 84 lety - bylo v nacistickém vyhlazovacím táboře Chelmno zavražděno 81 lidických dětí mladších patnácti let.
Jejich jedinou „vinou“ bylo, že se narodily v obci Lidice.
Po atentátu na Reinharda Heydricha se právě Lidice staly symbolem nacistické krutosti.
Obec byla srovnána se zemí, většina mužů starších 15 let byla postřílena hned ten den za stodolou, ženy deportovány do koncentračních táborů a děti byly násilně odděleny od svých rodin.
Jen několik málo dětí bylo vybráno k poněmčení. Většina ostatních našla svůj tragický konec právě v plynových vozech v Chelmnu.
Je těžké představit si bolest rodičů i strach těchto dětí. O to důležitější je, abychom jejich osudy připomínali i dnes. Ne kvůli nenávisti nebo hledání viníků, ale kvůli úctě k obětem a jako varování, kam až může dojít fanatismus, nenávist a pohrdání lidským životem.
Mír není samozřejmost. O tom jsme se přesvědčili v poslední době mockrát, válku vidíme denně ve zprávách a k našim hranicím se nebezpečně přiblížila.
Každá generace má odpovědnost chránit mír a předávat dál i vzpomínky na chvíle, kdy byl ztracený.
Na lidické děti bychom proto neměli zapomínat. Jejich příběh je součástí našich dějin a připomíná nám, že lidskost, soucit a respekt k druhým jsou hodnoty, které je třeba chránit každý den.