Jsem nemocná.

Dnešní plán: být nemocná jako profík...

Tedy žádné výčitky, že ležím.

Nepouštět se do žádné práce. I když si všimnu že je na poličce prach, maximálně do něj nakreslím srdíčko.

Vždycky když onemocním, mám problém s tím, abych zůstala v posteli a nevylézala po chvíli něco dělat. Takové ty výčitky, že se "jen válím".

Jenže tentokrát mi není opravdu dobře, antibiotika zabírají pomalu a jsem jako když na mě někdo hodí těžkou deku..

Rozhodla jsem se to marodění neodbývat, ležet pořádně.

Dneska jedu režim: čaj číslo 4, peřina a seriál, který jsem už stejně jednou viděla.

Zjistila jsem totiž zásadní věc — když si člověk nedovolí zpomalit sám, tělo mu to nařídí.

Takže dneska poslouchám šéfa.

A ten šéf jsem… no dobře, moje imunita.

Jestli jste na tom podobně, berte to jako oficiální povolenku k nicnedělání.

Dneska se léčíme.

Zítra můžeme zase zachraňovat svět.