Dětské snění a sny. Jaké byly ty vaše?

Jsou dny, kdy člověk zpomalí. Třeba když je nemocný.
Když ležím v posteli, a není mi moc dobře, najednou mám prostor přemýšlet nad věcmi, na které jindy není čas.
Mně se teď vrací vzpomínky na dětství – na dobu radosti a dětského snění u babičky na chalupě. Dobu, kdy sny byly úplně přirozenou součástí každého dne.

Jako malá jsem hodně četla. Ty příběhy z knih mě vtahovaly tak, že se z nich stávaly moje vlastní sny.
Jednou jsem chtěla žít mezi indiány, protože jsem obdivovala Vinnetoua. Představovala jsem si život v přírodě, svobodu a dobrodružství. Jezdila jsem s indiány na koních, chodila na lov, střílela z luků šípy na nepřátele. A taky jsem samozřejmě byla kámoška i Old Shatterhanda a dalších hrdinů z "indiánek".

Pak přišlo období Aljašky. Toužila jsem jet se psím spřežením zasněženou krajinou, být součástí něčeho drsného a opravdového. To když jsem četla dobrodružné knihy o zlatokopech. Mít tak Bílého tesáka...

A jindy? Chtěla jsem mít plný dům koťat a stát se veterinářkou, která se o ně stará.

Dětské sny jsou zvláštní. Neřeší, jestli jsou reálné. Prostě jsou. A právě tím nás posouvají – dávají nám směr, i když si to vůbec neuvědomujeme. Snění je strašně důležité - posouvá nás dál, když se snažíme alespoň některé naplnit.

Některé z těch mých dětských snů se splnily.
V jednom ze snů jsem si přála být paní učitelka – a to jsem si opravdu zažila.

Jiný sen, napsat knihu, zůstal někde na půli cesty. Možná proto, že mi přišel moc velký, moc složitý. Připadalo mi, že moje fantazie sice jede na plné obrátky, na napsání knihy ale nestačí.

Tak si dnes plním menší verzi toho dětského snu – píšu blog. Krátké texty, myšlenky, příběhy.

A vlastně mi to dává smysl.

Zajímalo by mě, jak jste to měli vy.

Měli jste v dětství sny, které vás úplně pohltily? Něco, čím jste chtěli být, nebo co jste chtěli zažít?

A splnilo se vám něco z toho?

Napište mi. Možná zjistíme, že ty dětské sny v nás pořád někde jsou – jen na ně občas zapomínáme.

Napsat můžete na facebook zde: dětské snění