Protože pálení Čarodejnic - oblíbený zvyk, který připadá na 30.4 letos asi nebude, dodržmě alespoň ten prvomájový.
Nemyslím tím průvody,ale polibek pod rozkvetlou třešní.
O původu tohoto zvyku se víceméně dohadujeme - někde zdroje tvrdí, že polibek byl odměnou dívky pro chlapce, který jí postavil pod okny májku, jiný zdroj říká, že polibek na veřejnosti byl v dřívějších dobách nemyslitelný, proto byl zvyk kdy se polibek veřejně smí velmi odvážný, a nebo jsou i příběhy o tom, že vlastně kvetoucí zdroj je symbolem plodnosti-stejně jako jsou k plodnosti připraveni zamilovaní a líbající se.
Ať je pravda jakákoliv, je to prima zvyk.
Už jen to, že vyjdeme do rozkvetlé přírody nás naplní pocitem krásna a pohody.
Rozkvetlé stromy jsou jemné, něžné a nádherné, a vzbuzují v nás velmi příjemné pocity.
1.máj kromě vzpomínky na neoblíbené prvomájové průvody v dobách socialismu ( končící ale v parku, kde byly ke koupi tehdy nedostatkové slabé párky a spousta cuktrovinek , což nás děti uvádělo do stavu blaženosti), ve mě vyvolává vzpomínku i na naši češtinářku, která nás přiměla naučit se velkou část Máchova Máje nazpaměť. Ač jsem spoustu věcí zapomněla, je zajímavé, že tuhle básničku si pamatuji pořád.A myslím, že i vy, ostatní, okamžitě vysypete z rukávu minimálně část téhle básně.
A tak vyrazte zítra do přírody, pod stromem odhrňte roušku a polibte svého partnera - budete se určitě cítit krásně. Krásný prvomájový den přeji vám všem.