27. leden je Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

27. leden je Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Den, který se nepřipomíná hlasitě.
Dnes není den, kdy by se slavil úspěch, radost nebo vítězství.
27. leden je den, kdy si svět připomíná, kam až může dojít nenávist, když se jí dlouho nikdo nepostaví.
Je to den památky obětí holocaustu.
Den, kdy byl v roce 1945 osvobozen koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau.
Místo, kde čísla přestávají stačit a kde lidské příběhy bolí i po desítkách let.
Nejde ale jen o minulost.
Tenhle den není o tom, abychom se cítili provinile. Je o tom, abychom byli pozorní.
Protože nenávist nezačíná plynovými komorami.
Začíná větami jako „oni jsou jiní“, „to se mě netýká“ nebo „to je přehnané“.
A pokračuje tichem.
Přitom stačí málo: vzpomenout si, přečíst si jeden příběh, nebo si jen říct, že lidskost není samozřejmost.
Paměť není návrat do minulosti.
Paměť je způsob, jak chránit budoucnost.
Moji rodiče se narodili v době těsně po válce. Babičky a dědové žili v době války. Děda si z totálního nasazení přinesl velké trauma, a kterém nechtěl mluvit. Raději si ani nepředstavovat, co zažil.
Ale mlčet se nesmí.
Aby další generace nezapomněly, že : "Válka je vůl!"
Takže jedna tichá vzpomínka, pokora a úcta vůči všem obětem holocaustu. a vzkaz: My jsme na vás nezapomněli...