20.3 - Mezinárodní den štěstí.

Zítra -tedy 20.3. je Mezinárodní den štěstí.

Štěstí... a kde a kdy ho jako máme hledat?

Zítra je ten den.

Ne, nemyslím výplatu (škoda), ale Mezinárodní den štěstí.

A já si říkám – to je krásný.

Jen teda… kde si ho vyzvednu?

Posílají ho poštou, nebo si pro něj mám dojít do nějaké speciální fronty?

Protože jestli čekám, že mi dneska někdo zazvoní u dveří se slovy „Dobrý den, nesu vám jedno štěstí, podepište se tady,“ tak zatím nic.

Ale víš co? Ono to asi nebude takhle jednoduchý. Bohužel.

Štěstí není velká věc.

To je na tom to nejhorší i nejlepší zároveň.

Máme všichni takovou tendenci čekat na „velké štěstí“.

Takové to filmové: vyhraju milion (nebo ještě lépe těch milionů hned sto..), zhubnu přes noc i když budu "žrát jako housenka", děti budou týden bez hádání, a partner konečně uklidí ponožky a dílnu nebo garáž bez připomínky

No… tak tohle dneska asi nepřijde

Ale víš co přijde?

Kafe, který je fakt dobrý (a nevychladne), chvíle ticha (vzácný druh)

zpráva od někoho, kdo si na tebe vzpomněl, nebo ten pocit, že dneska „to nějak jde“. Bez "prů*erů" a špatných zpráv..

A tohle je přesně ono.

To malé, nenápadné štěstí, které má blbou vlastnost – že ho často přehlížíme.

Já jsem si dneska dala malý test: Řekla jsem si: „Tak jo, dneska ten den štěstí beru vážně.“

A víš co jsem udělala?

Nic extra.

Jen jsem si dala kafe v klidu, sedla si na chvíli bez mobilu a neřešila, co všechno bych měla, koukala jsem z okna na ptáčky a přečetla si kus knížky co ležela měsíc rozečtená na stolku.

A světe div se – ono to funguje.

Ne jako ohňostroj plný dobré nálady a štěstí...

Spíš jako takové to tiché „jo, je to dobrý“.

Možná to štěstí není cíl, ale vedlejší efekt toho, co máme nastavené v hlavičkách.

Tohle je trochu nepříjemná pravda.

Štěstí většinou nepřijde, když ho honíš jak splašená.

Ale přijde, když zpomalíš, přestaneš všechno řešit najednou

a dovolíš si být chvíli jen tak v pohodě sama za sebe.

Ano, zní to jako klišé. Já vím.

Taky na to občas protočím oči.

Ale bohužel… ono to funguje

Takže dnešní úkol (ne, není povinný): Zkus si najít kolem sebe jedno malé štěstí.

Fakt malé.

Nečekej zázrak.

Spíš si ho všimni.

A když nic nenajdeš?

Tak si ho prostě vytvoř!

Dej si něco dobrého, napiš někomu milou zprávu, nebo si na 10 minut sedni a nedělej NIC (ano, i to je výkon).

Závěr, který není moudrý, ale je reálný : Štěstí není permanentní stav.

Není to ani povinnost.

Je to spíš taková návštěva, co se občas staví.

A někdy jen na chvilku.

Tak když dneska nebo zítra přijde, zkus tu chvilku nezahodit tím, že budeš řešit, co všechno ještě není hotovo. Chyť ten prchavý okamžik za pačesy a dej mu šanci rozsvítit ti den.

Tak jo. Už to víte? Zkuste to, fakt to funguje!

Krásný Mezinárodní den štěstí.

A kdyby nic… tak aspoň to kafe ..