2. svátek vánoční (svatého Štěpána)

Druhý svátek vánoční – svatý Štěpán
Po dvou slavnostních dnech začalo období radovánek.
Lidé se navštěvovali, pořádaly se taneční zábavy, jezdilo se na koních na slavnostní vyjížďky.
V kostelích se světil oves. Svatý Štěpán byl i patronem koní.
Svatý Štěpán byl křesťanský kazatel, který byl pro své učení kolem roku 36 před hradbami Jeruzaléma ukamenován.
Církev ho vnímá jako prvního křesťanského mučedníka, který svůj život položil za Ježíše Krista.
„Na Štěpána“ se také tradičně chodilo koledovat.
Koledování úzce souviselo se starými pohanskými zvyklostmi.
Věřilo se, že pomocí koledy je možné změnit svůj osud. Vykoledované předměty symbolizovaly budoucnost.
S vlivem křesťanství tato symbolika postupně z koledování vymizela a na koledu začaly chodit hlavně děti.

Koleda, koleda, Štěpáne!
Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu,
upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli,
koledu mi snědli.

Co mám smutný dělati?
Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte,
jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali,
přece se mi smáli.

Možná jste někde zaslechli také úsloví, že „Na Štěpána není pána“. V tento den totiž končila čeledínům služba, přičemž novou smlouvu podepisovali až s příchodem Nového roku. Těchto pár dní v roce si tak mohli užívat svobody.
Druhý svátek vánoční je den návštěv, a protože k návštěvám patří i dobré jídlo, je tak trochu i dnem volnějších kalhot..
Druhý svátek vánoční je ten den, kdy už víme, že pohodlí vítězí nad dokonalostí.
Po tichém Božím hodu přichází čas návštěv. Ne těch „na efekt“, ale těch opravdových.
Rodina, přátelé, sousedé… někdy jen na kávu, jindy „na chvilku“, která se protáhne až do večera.
Druhý svátek vánoční není o dokonalém stole ani perfektním programu.
Je o otevřených dveřích, teplém čaji, zbylém cukroví, a o tom, že být spolu je víc než mít všechno tip ťop.
Nezapomeňte si dát k obědu nějakého opeřence (třeba dobrou tradiční husičku pěkně upečenou), i to patří ke svatoštěpánské tradici.