18. červen -Mezinárodní den pikniku.

Kalendář nám občas připomene i věci, které v běžném shonu trochu přehlížíme.
Já mám kalendář na psacím stole a každé ráno mrknu, co mám udělat, kam musím zajít, a kdo má svátek. U některých dnů mi v kalendáři padne oko i na to, jaký je významný den.
Na 18. června připadá Mezinárodní den pikniku.
Jak já miluju pikniky a jídlo venku. Vůbec jsem nevěděla, že má piknik svůj den, ale asi si ho užiju. A nemusí to hned znamenat výlet s proutěným košíkem jako z romantického filmu.
Stačí kafe na zahradě, nebo na balkoně, svačina na lavičce nebo večeře na terase, balkoně, nebo někde venku.
Pamatuju si, jak moje teta, i když bydleli v Praze ve věžáku někde ve 20 patře, říkala, že si dělají piknik. Na stoleček na balkoně dala sušenky a kafe a se strejdou seděli a dívali se ven. Z té výšky měli nádherný výhled.
Většinou si piknik si představujeme jako kostkovanou deku na trávě, mravence, kteří dorazí dřív než hosti, a věčně zapomenutou lžičku na kafe.
Ale myšlenka jeto vlastně hezká. Někdy je fajn připomenout si, že oběd nemusí být vždycky ve spěchu a že i obyčejný rohlík se sýrem chutná venku nějak líp. Znám to, když přijdeme na loděnici a sedíme večer u vody na lavičce nebo na dece, i rohlík je tu fajn občerstvení – pro nás, i pro kachny, co plavou kolem a loudí. Uvědomuju si v takové chvíli, že každá minuta nemusí být dokonale využitá. Jen si sedím a „kochám se“. Už vím, že život není závod. A houska s řízkem na dece má někdy větší kouzlo než menu ve vyhlášené restauraci.
V těchto super chvilkách zjistíme, že k pocitu pohody není potřeba moc. Proto tenhle den budu dneska slavit – třeba kafem na balkoně…