O knížkách


Babička Boženy Němcové

Dnešní téma mě tak trochu hřeje u srdíčka. Už jako malá jsem Boženu Němcovou s jejími pohádkami doslova a do písmene hltala. Obdivuji ženu, která v tehdejší době dokázala starat se o rodinu, manžela, který nebyl nic moc a ještě sbírat mezi lidem pohádky a pak je upravit do podoby, při které se dětem občas napětím téměř zastaví dech, jindy jsou šťastné od prvního do posledního slovíčka.

A co teprve Babička. Když jsem se s ní poprvé setkala, bylo to v rámci povinné četby a připadala jsem si mezi otrávenými spolužáky téměř jako blázen. Já jsem z ní byla totiž nadšená. Od té doby uběhlo téměř 30 let a já babičku četla už tolikrát, že má ohmatané desky. Vlastně jsem se k ní vracela kdykoliv mi bylo těžko nebo smutno. I těžký rozvod jsem vlastně prošla s Babičkou v kabelce. Ta knížka mi prostě svým způsobem učarovala. A když jsem viděla poprvé zpracování v televizi, bylo „zamilování se“ dokonáno. Stala jsem se „babičkoholikem“. Ta s paní Brzkovou se mi líbila, ale při té s paní Kurandovou jsem brečela jak malé dítě. Už jako teenager jsem si dělala ze sebe legraci, že u filmů nebrečím- jen když zastřelili Vinetoua a umřela Babička...To dílo je prostě úžasné.

Občas nechápu, kolik citu a empatie a lásky musela Němcová v sobě mít. A kolik hrdosti musela spolknout v době, která ženám nepřála. Asi si neumíme představit život, který vedla. A každodenní boj za sebeprosazení. A vnímají to i chlapi. Tentokrát i můj přítel(který je konzervativec a feminismus pro něj znamená důvod k hádce), když jsme se o Němcové bavili mi řekl, že vlastně u maturity měl štěstí , že si vytáhl Němcovou a celou dobu mluvil o tom, že to byla první česká feministka. A já dnes, když vidím, co si prožila - špatné manželství, 4 děti, chudoba, nemoci, smrt dítěte si říkám, jak byla úžasná a je jen těžko si představit, co by asi dokázala, kdyby měla lepší podmínky.

Já knížky miluju z celého srdce a kdybych měla byt jako jednu velkou knihovnu, byla bych spokojená, ale i kdyby v ní bylo jen pár knih a jednou z nich byla Babička, budu šťastná. Ta knížka mě neskutečně nabíjí a povzbuzuji. i v dalších letech plánuji být jejím velkým fandou, i když za chvíli ji budu moct vnukovi před spaním místo čtení recitovat zpaměti :)).



Ondřej Sekora - Kuře Napipi a jeho přátelé

 

Chcete pobavit svoje děti? Přečtěte jim Kuře Napipi

S knížkou Kuře Napipi a jeho přátelé pana Ondřeje Sekory jsem se poprvé setkala jako malá holčička a musím přiznat, že to setkání bylo osudové. Už nikdy jsem se k žádné knize nevracela tolikrát a s takovou chutí jako k této knížce o ošklivém, trochu sobeckém, někdy poťouchlém ale přitom dobrosrdečném kuřeti.

Knihu jsem četla jako malá mnohokrát, když jsem měla pocit že mi není dobře. V této knížce totiž je tolik laskavosti a dobroty a veselí, že nejde ji nemilovat. Když začaly chodit moje děti do školy, Kuře Napipi získalo další příznivce - i ony si knihu zamilovaly a já se už dnes těším, až z ní budu číst vnukovi.

V knížce se samozřejmě nepíše jen o Napipi, ale také o psu Brokovi, který má z kuřete občas nervy nadranc a o dětech Zdendovi, Stanislavovi, Márince a Božence.

Moje nejoblíbenější povídka z této knížky byla O Malinovic prasátku, které chtěla Márinka zkrášlit a rovný ocásek mu natočila na horké želízko (přála si aby mělo ocásek zakroucený jako ostatní prasátka). Ocásek ale horké želízko velmi popálil. A protože Márinka nebyla zlá, pouze nedomyslela své jednání, moc ji to mrzelo a spolu s ostatními dětmi si hráli s prasátkem na doktory, ocásek ošetřili a prasátko dostalo spoustu dobrot, aby mu bolest vynahradili.

Podobných laskavých historek je v knížce samozřejmě spousta, jsou prokládané krátkými „komiksy“s obrázky pana Sekory a děti je milují. Např. názvy zvířátek, když si děti na dvorku hrály na ZOO jsou mile úsměvné: kočka tygrovitá, lev psovitý, běhající kaktus ježek, kuře divoké –Napipi, kachna královská, vepř barabum ratata a podobně - děti spolehlivě rozesmějí.

Povídka Co se stalo, když Napipi snědlo velký kus zmrzliny zase děti naučí, že nemají hltat, být lakomé a mají se dělit.

Co říci závěrem? Tuto knihu mohu všem jen doporučit. Zaujme každé dítě a její laskavost a milé příběhy jsou nadčasové, Vaše děti se k ní budou rády vracet.

Autorkou recenze je Jana Morávková

článek psán pro www.bux.cz

www.buxcafe.sk/citatelske-recenzie/kure-napipi-a-jeho-pratele-1.html


Čtenářská recenze: Tos přehnal, miláčku..

 

Na knize mě zaujal už sám název, protože je vtipný a sám o sobě vzbuzuje i zvědavost.

Hned druhý pohled mě převědčil  o tom, že si knihu koupím. Jména jako Michal VieweghIrena ObermannováVěra NoskováLadislav PecháčekEva HauserováJaroslav Rudiš,  Pavel Brycz,Markéta Mališová a Zdeněk Jizera Vonásek jsou pro mě zárukou a synonymem dobrého čtení.

Nejvíce mě z celé knihy zaujala hned první povídka, i když musím přiznat, že začátek knihy je poněkud netypický. Hned v první větě povídky , je totiž napsáno,  že hlavní hrdince zemřel manžel.

Měla jsem trochu obavy, aby kniha nebyla nějakým způsobem depresivně laděná, ale opak byl pravdou. Povídka velmi lidsky a pravdivě popisuje, jak se cítí člověk, kterému zemře dlouhodobý životní partner.

Michal Viewegh s lehkostí sobě vlastní dokázal popsat, jak se hlavní hrdinka Kristýna smiřuje se smrtí svého partnera. V určitých chvílích dokonce cítí jakousi radost z toho, že se nemusí nikomu přizpůsobit, přemýšlí nad tím, jestli se jako vdova nemá lépe, nakonec ale zjišťuje, že po dlouhém soužití jí chybí i to, co na manželovi dříve neměla ráda a žije dál jako by žila s ním. Povídka přitom vůbec nepůsobí morbidně, ani depresivně, jen velmi lidsky popisuje reálné pocity ženy, která je najednou bez partnera.

Povídka Ireny Obermannové líčí strhující lásku dívky a malíře, kterou poznamená a následně zničí potrat. V této povídce čtenář cítí obrovské dilema a tíhu rozhodnutí, které následně ovlivní vztah aktérů povídky. Je to povídka,  u které čtenář musí přemýšlet a zároveň ho při jejím čtení mrazí při představě definitivnosti některých životních rozhodnutí.

V povídce  Jaroslava Rudiše je nastíněný příběh Čecha a Španělské dívky, kteří se znali v době studií, v té době si byli velmi blízcí, pomáhali si, svěřovali se jeden druhému s trampotami v lásce i osobním životě - dívčini rodiče pocházejí z rodin, které se nenávidí. Společně si ale pomáhají studia v berlíně vydržet. Když se setkají po dlouhé době, cítí , že jsou si sice blízcí, ale neumí si to už říct.

Nebudu popisovat obsah všech povídek, pak by její čtení naprosto pozbylo cenu. Tahle knížka prostě stojí za to číst. Je Lidská i jemná, humorná i truchlivá, každý si v ní najde tu svoji oblíbenou. Všem její přečtení doporučuji.

Autorka recenze: Jana Morávková

recenze psána pro www.bux.cz

www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/tos-prehnal-milacku.html

 


Corinne Hofmannová - Příběh bílé masajky

 

Kniha Corinne Hofmanové Příběh bílé Masajky patří ke knihám, ve kterých jsou popisovány kulturní rozdíly lidí, kteří spolu žijí a narodili se každý v jiné zemi a s jinými zvyklostmi a životními standardy. Toto téma je v dnešní době velmi populární a mezi lidmi oblíbené. Jelikož tento žánr baví i mě, přečetla jsem si tuto knihu a musím říct, že je psána tak strhujícím způsobem a tak autenticky a přímočaře, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem.

Kniha Corinne Hofmanové Příběh bílé Masajky patří ke knihám, ve kterých jsou popisovány kulturní rozdíly lidí, kteří spolu žijí a narodili se každý v jiné zemi a s jinými zvyklostmi a životními standardy. Toto téma je v dnešní době velmi populární a mezi lidmi oblíbené. Jelikož tento žánr baví i mě, přečetla jsem si tuto knihu a musím říct, že je psána tak strhujícím způsobem a tak autenticky a přímočaře, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem.

 

Kniha líčí příběh mladé švýcarské dívky Corinne Hofmannové, která odjela se svým přítelem na dovolenou do Afriky. Zde se setkává s masajským válečníkem Lketingou a už od prvního pohledu je jím uchvácena, snaží se s ním navázat kontakt a posléze se do něho i zamiluje. Rozchází se se svým švýcarským přítelem a odchází žít do Afriky. V knize je velmi pěkně popsáno, jakými úskalími musí bílá dívka projít, když chce získat povolení k pobytu a povolení ke svatbě. Při pokusech sehnat jakékoliv doklady a potvrzení je nutno projít dlouhými byrokratickými průtahy a všude je nutno platit poměrně vysoké částky a uplácet. Přesto se Corinně podařilo většinu potřebných dokladů sehnat a mohla začít se svým milovaným Lketingou žít.

Tato kniha velmi pěkně popisuje, jak se dívka zvyklá všem vymoženostem civilizace přizpůsobuje velmi primitivním podmínkám života v africké vesnici Barsaloi, s jiným postavením žen v Africe a v neposlední řadě i s tím, že je jediná běloška  mezi  černošským obyvatelstvem.

Pobyt v Africe byl velmi těžký. Corinne otěhotněla, byla šťastná, ale špatná strava, špatné bydlení,velmi těžké životní podmínky  a jiné klimatické podnebí způsobily, že během těhotenství měla těžkou malárii, téměř zemřela. Po uzdravení  se  narodila  dcerka  Napirai. Corinne si čím dál víc uvědomuje, že život v Africe a se Lketingou není takový, jak si ho vysnila a snaží se přesvědčit svého muže , aby jí i dcerce umožnil vycestovat zpět do  Švýcarska..

Samozřejmě, že jsem nepopsala vše, o čem tato kniha je, to už je na každém čtenáři, aby si sám knihu přečetl.Ve mě tato kniha zanechala hluboký dojem.Na jedné straně jsem nechápala hlavní hrdinku, proč  to všechno podniká (byť jsem věděla, že z lásky), na druhé straně jsem ji obdivovala, s jakou láskou, vůlí a nezdolností překonává všechny překážky jen proto, aby mohla žít s mužem , kterého miluje. Při čtení této knihy si uvědomíme, kolik věcí kolem sebe považujeme za samozřejmé a kolik z nich pro spoustu lidí samozřejmých není.

Tuto knihu doporučuji všem, kdo mají rádi knihy napsané podle skutečnosti. Je to skvělé a napínavé čtení.

Autorkou recenze je Jana Morávková

 

článek jsem psala pro www.bux.cz

 


Slzy v písku : Nura Abdi

 

Kniha slzy v písku patří ke knihám, které nás seznamují s jinakostí afrických (a jiných) kultur. V této knize vystupuje autorka zároveň jako hlavní hrdinka a popisuje rituál ženské obřízky a všeho co se kolem tohoto rituálu děje, a pocity malé holčičky, která tuto proceduru podstoupila.

Příběh začíná takto: Nura je malá somálská holčička, která žije v somálském Mogadišu spokojeným a klidným životem. Popisuje, jak maminka vedla obchod, jaký byl tatínek, a jaké byly zvyklosti afrických rodin žijících v tomto městě.  Vyprávění se dotkne způsobu života v rodinách, výchovy i počínajícího válečného konfliktu viděného očima malé holčičky.

 

Otřesnou a nesmazatelnou stopu ve mně ovšem zanechalo vyprávění o tom, co prožívala při ženské obřízce, kterou v této zemi podstupují všechny holčičky. Rituál nám připadá nelidský a surový (a takový bezesporu i je), zarážející je ale to, že samy matky malých holčiček, které samy obřízku podstoupily, k tomu dobrovolně vystavují své dcery a dokonce na tom rituálu trvají.

Autorka popisuje to, jak sama prožívala obřízku, jaký měla a má vztah somálská žena k sexu. Otevřenost a přitom zvolený lidský způsob vyprávění  se všech dotkne u srdce. Mě například téměř vehnalo slzy do očí, když jsem si přečetla, jak Nura po plastické gynekologické operaci popisuje, jak si došla poprvé bez bolesti a velkých obtíží na záchod. Pro nás naprosto samozřejmá věc, pro ni obrovská radost, úleva a spokojenost.

Jako už dospělá se Nura odjíždí ukrýt před již naplno propuklou občanskou válkou v Somálsku do Německa. Tady se dočteme, čím vším projde cizinka , která přijede do naprosto cizí země s odlišnou kulturou.

Přečtení knihy mě donutilo na spoustu věcí se podívat jinak, než jsem na ně nahlížela dosud. Obdivuji odvahu ženy, která se nebála o svém problému otevřeně promluvit, i když to pro ni muselo být opravdu velmi, velmi obtížné.

Po přečtení této knihy vím, že se k ní dozajista ještě vrátím. přečtu si ji s odstupem ještě jednou. A také vím, že už se na spoustu věcí budu dívat jinak a budu si i obyčejných věcí vážit o něco více. Jsem ráda, že mé dcery nikdy nepoznají hrůzu jakou je ženská obřízka.

Takových knih jako je tato - čtivých, milých a přitom velmi zajímavých a poučných by mělo na našem trhu být víc. Všem ženám bych tuto knihu doporučila. Stojí za to mít ji ve své knihovně.

 


Co to bude? Táňa Keleová Vasilková

Co to bude?

Táňa Keleová – Vasilková

Je léto a já si jako vždycky na léto schovávám knihy, které si chci o dovolené přečíst. Knihy plné pohody a relaxu, žádné drsné příběhy a horory, žádná psychologická dramata, která mě budou nutit k přemýšlení. Léto je pro mě synonymem odpočinku, i moje hlava chce odpočívat. Volím si tedy na léto knihy lehké, a přitom s příběhem – takové ty naše oblíbené ženské romány.

A právě takové jsou knihy Táni Keleové – Vasilkové. Jsou čtivé, lehké a přitom plné příběhů. Takové to naše holčičí čtení.

Tentokrát jsem si přečetla knihu „Co to bude?“.

Kniha je o kadeřnici Janě a její dcerce Zorce. Jana Zorku vychovala sama, mají spolu super vztah. Dospělá Zorka pracuje jako kosmetička v salonu naproti Janině kadeřnictví. Janě ale zemře náhle mladší sestra, kterou velmi milovala. Jana se tak náhle musí vyrovnat s nečekanou ztrátou sestry, a vlastně tak trochu i se ztrátou maminky, která je v domově pro lidi s Alzheimerovou nemocí a svou dceru už téměř nepoznává.

Janina sestra Marie měla manžela Petra a malou dcerku Sáru. Petr se neumí sám o dcerku postarat. Jana tedy nabídne pomocnou ruku a nastěhuje si Petra a Sáru domů. K práci jí najednou ještě přibyla starost o malé dítě a švagra, který se moc o vlastní dceru starat nechce. Jana to zpočátku omlouvá smutkem ze ztráty manželky, brzo ale poznává, že švagr se ani vlastně starat nechce. Situace vyústí až do švagrova odchodu-a malou dcerku nechal na starost Janě. Jana konečně potkala muže, do kterého se zamilovala. Po dlouhých letech samoty má konečně vztah, o který opravdu stojí. Ale najednou musí volit – vztah, nebo péče o malou Sáru?

Možná se vám příběh zdá všední a nudný, ale věřte, že nudný není. To nejspíš můj popis je trochu nudný – snažila jsem se obsah celé knihy vtěsnat na pár řádek. Kniha se samozřejmě vyvíví, postav je v ní víc a dějových linek také. A v tom je právě kouzlo ženských románů. Jsou psané jakobychom příběh prožívaly se sousedkou z vedlejšího domu. Každá z nás zná spoustu lidí s různými osudy. A paní Keleová Vasilková to umí velmi dobře zpracovat. Takže si vezměte lehátko, slunečník, nějakou hodně vychlazenou limonádu a zeptejte se spolu s hrdinkou knihy: Co to bude?


 

kniha Memento, autor Radek John

Kniha Memento jako román investigativního novináře Radka Johna vyšla poprvé v roce 1986. Tehdy jsem si ji přečetla jako mladá dívka a velmi na mě zapůsobila. Teď po spoustě let jsem se k ní vrátila a musím přiznat, že ani po letech neztratila svou poutavost. Opět jsem byla vtažena do děje, opět jsem příběh znovu prožívala, teď už jsem se na něj ale nedívala jen pohledem náctileté dívky, ale i pohledem matky dětí v pubertálním věku.

Kniha je psaná velmi poutavě, autor v ní používá hodně slangových výrazů z feťáckého prostředí a tím je možná kniha i zajímavější.

Je to vlastně příběh několika lidí – Michala, to je hlavní postava – obyčejný  kluk, student gymnázia, který se nešťastně zamiloval do Oliny – spolužačky. Nešťastnou lásku se snaží vyřešit útěkem od problémů s kamarádem Honzou.

Po návratu domů ke starostlivé mamince a despotickému otci ale není šťastný, a proto když mu kamarád Honza nabídne drogu ve své feťácké partě, začne Michal experimentovat.

Droga mu nějakou dobu  opravdu poskytuje pocit úniku, ale zároveň ho posouvá mimo normální společnost. Je brzy vyloučen ze školy, začne chodit s kamarádkou feťačkou Evou. Tahle prazvláštní láska se prolíná celým příběhem. Michal měl šanci se drog zbavit a skoro se mu to povedlo na vojně. Bohužel jen skoro. Pak následuje několikrát vezení, „kariéra“ vařiče pervitinu ( vzdělání v oboru chemie na gymnáziu z něj udělalo odborníka na vaření pervitinu), loupeže, ani dva potraty a smrt Evy ho nedonutila s fetováním přestat. V románu jsou ještě osudy ostatních členů party – Dáši a Petra, kterým se dokonce podařilo mít spolu dítě- bohužel i v době těhotenství fetovali a dítě se narodilo závislé, Richarda – vůdce party, který se domnívá, že fetování z něj dělá nadčlověka a experimentuje s drogami ve velkém a snaží se do závislosti vtáhnout i další leckdy velmi mladé lidi, Zdeněk, který nakonec díky fetování zemře… Kniha je napsaná velmi poutavě, nechci vám vyprávět celý obsah, abych vám nechala trochu toho tajemna, které má v sobě každá kniha před přečtením. Rozhodně je to ale knížka, která stojí za to si přečíst. 


 

Bábovky  (Radka Třeštíková)

Na knihu Bábovky Radky Třeštíkové jsem četla tolik recenzí, že jsem na ni byla opravdu zvědavá. Je to vlastně příběh 12 různých žen- každá z nich je jinak stará, pracuje na jiné pozici, ale přesto se jejich osudy nějakým způsobem prolínají, aniž by to samy věděly. Je velmi zvláštní, když se na určité situace díváte očima pokaždé jiné ženy, jinak je vnímáte, jinak prožíváte, o každé situaci si myslíte něco jiného. Každá z žen vnímá daný problém jako svůj veliký a hlavní problém, přestože ostatní ho třeba vnímají jako banální a nebo ho ani neregistrují. Každý z nás má něco, co ho trápí a očekává , že ostatní budou vnímat situaci stejně. jenže všechno je jinak.. ještě jsem popravdě takový typ knížky nečetla, opravdu mě moc bavila, jen konec mi přišel na můj vkus neuzavřený,ale tak to asi má být- nechat část otevřenou pro vlastní fantazii.

Styl psaní autorky mě moc bavil. je to takové to čtení, kvůli kterému nejdete často spát, protože vás čtení pohltí a baví. mě tahle knížka bavila moc. Takže Bábovky od Radky Třeštíkové si určitě napište na seznam knih, které byste si měla přečíst.

Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-05-02
Počet stran: 328
Rozměr: 115 x 185 mm
Úprava: 322 stran
Vydání: Vydání první

Bábovky

 

zdroj obrázku je https://www.dobre-knihy.cz/


 

Sloni v soumraku od Ivy Pekárkové

 

Znáte autorku Ivu Pekárkovou? Pokud ne, určitě si některou její knížku přečtěte. Já mám její lehký čtivý styl ráda. dokáže s lehkostí a humorem popsat i poměrně složitá témata. Jako třeba v knize Sloni v soumraku.

pokud jste puritáni, určitě si tuhle knížku neberte. Autorka s lehkostí používá výrazy, u kterých se občas lehce červenáte, jinak je ale kniha opravdu skvělá a tak čtivá, že se vám ji nechce odložit a přestat číst.

Knížka je o vztahu mladinkého Senegalce, který touží dostat se z těžkého Afrického světa do světa "bílého", který si tak trochu idealizuje a Stárnoucí hodně obézní Annie z Anglie, která díky věku,ale hlavně své obezitě nemá v Anglii šanci na normální vztah. Co tenhle vztah oběma přinese a jak ho prožívají, jaký pohled na danou situaci má každý z nich? o tom je kniha Sloni v soumraku... určitě si ji přečtěte, mě bavila celkem dost. Už se těším, až si přečtu další knihu od Ivy Pekárkové.

Sloni v soumraku

  • Nakladatel: Mladá fronta
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 176 stran, 13,5 × 20,6 cm, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,6 cm
  • Rok vydání: 2016 (1. vydání)

 


Vášnivý Hříšník - (Christina Laurenová)

 

Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas; co se ale ve Vegas nestane, může se stát kdekoli jinde…

A je to tady! Kdo nám ještě chybí do mozaiky božských, vášnivých a hříšných přátel? Lola a Oliver. Sem s nimi.

Lola miluje komiksy, sama je píše a kreslí.

Oliver vlastní obchod s komiksy, je jejich vášnivý fanoušek.

Už vám to došlo? Jim dvěma ještě ne. Milují se, ale ještě o tom nevědí.

Od začátku až do konce pořádně zamotaný příběh. A od začátku až do konce nabitý vášní, emocemi, sexem, ale i nedorozuměními a hádkami. Lola už prostě čekala moc dlouho, až se splní její dětský sen udělat film podle svého vlastního komiksového scénáře, a Oliver je vážně trochu moc nesmělý a upjatý.

Pochopí Lola, že láska je stejně důležitá jako pracovní úspěchy? Najde Oliver mužské sebevědomí a odvahu pustit se do vztahu, který skrývá nebezpečí, že ho zničí?


Stejná dávka čtenářského potěšení a gusta, na jaké jsem od dua mírně nestydatých autorek zvyklí.

 

Počet stran: 320 EAN: 9788074629891
Datum vydání: 29. 9. 2016 ISBN: 978-80-7462-989-1
Formát knihy: 130x200 Vazba: Pevná s přebalem
Překladatel: Květa Oakland Původní název: Dark Wild Night

 

 

Vášnivý hříšník

zdroj  https://www.jota.cz/vasnivy-hrisnik


Kateřina Dubská: Malé zázraky

Poslední dobou jsem žila v poněkud větším stresu než obvykle. A přestože jsem náruživý čtenář, čtení miluji a čtu všude, kde se dá – doma, v autobuse, v čekárně u lékaře, venku – tentokrát jsem neměla na čtení ani pomyšlení a ani sílu. Jenže i při tom všem vyčerpání a únavě mi po čase začala písmenka chybět. A tak jsem sáhla po knize Kateřiny Dubské – Malé zázraky.

Už sám název mne lákal svým pozitivním nábojem – mezi ostatními knihami ,kde v titulu jsou vraždy, detektivní zápletky, hororové nadpisy, jak je dnes v oblibě-tenhle titul přímo přitahoval moje oči.

Taky jsem byla spokojena s tím, že kniha se skládá z dvanácti příběhů. Když je člověk unavený, uvítá spíš kratší příběh nebo povídku. No a když jsem zjistila, že povídky jsou psány na motivy skutečných příběhů, byla jsem rozhodnuta, že si tuhle knížku přečtu.

A hned první povídka mne moc potěšila a nalákala – co je pozitivnějšího, než přečíst si o někom, kdo překonal velmi těžké životní období (schválně Vám neříkám, o co v povídce šlo, nechci vás připravit o potěšení ze čtení), druhá povídka mne nadchla – mladý rom si uvědomí, že potlačovat v sobě city a pocity nebývá moc dobré, a potlačit vlastní já nás přivádí do potíží – jak to sedí na každého z nás- všichni si sebou neseme nějaký křížek ať už z dětství, nebo z dospívání, který se snažíme před ostatními skrýt. No a u třetí povídky už jsem byla ztracená, začetla jsem se a četla a četla, a četla. Tahle knížka vás prostě pohltí svým obsahem, ale hlavně svým pozitivnem. Mám moc ráda dobré konce a šťastné příběhy. A když je vám jich předloženo hned dvanáct – dvanáct příběhů se šťastným koncem, dvanáct malých zázraků, je vám hned lépe na duši. I mně se poměrně ulevilo, vrátila se mi dobrá nálada, a hlavně už se moc těším na další čtení. Tahle kniha by měla být předepisována místo antidepresiv. Vždyť co je lepšího, než zjistit, že se život může obrátit v dobro, že všude nečekají jen problémy a potíže. Pokud potřebujete pohladit po duši a užít si pozitivno, které z knížky přímo sálá, sáhněte po úžasně čtivé povídkové knize Kateřiny Dubské Malé zázraky.

knihu koupíte zde: Kateřina Dubská: Malé zázraky

Počet stran: 240 EAN: 9788075650016
Datum vydání: 23. 11. 2016 ISBN: 978-80-7565-001-6
Formát knihy: 130x200 Vazba: Pevná s přebalem

anotace zdroj: www.jota.cz

Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci.

Žijeme ve světě, kde se prý zázraky nedějí. Ve světě, který stojí na silných a racionálních pravidlech a ve kterém na žádné „úlety“ není místo. Snažíme se mít své životy pevně v rukou, ale jen ztěžka si připustíme, že právě my jsme těmi, kteří dokážou změnit nejen sami sebe, ale i věci, jež se nám nelíbí.

Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který známe, ale občas na něj zapomínáme. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit zdánlivě nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů o dvanácti skutečných lidech, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.

Malé zázraky
 

Kontakt

Jana v pohodě


Novinky

Přihlaste se k odběru novinek: