Tak vám nevím

Některé dny začnou divně. Jsou to takové ty dny, kdy si říkáte v podvečer :Kdyby dnešek nebyl, vůbec nic by se nestalo... A k tomu všemu když tak začne pondělí, mám pocit, že tenhle celý týden bude nic moc.. To se tak ráno vzbudím, mám pocit že mi je asi 108 let, bolí mě všechno, tam kde mě nebolí, tam mě alespoň píchá nebo něco svědí, nemůžu se probrat a nic se mi nechce.. Tak si říkám: A je to tady. Můj "oblíbený" den na nic je tady. jenže pak stačí maličkost a je to pryč. Třeba mě dnes  ráno překvapil přítel- vstal dřív a donesl k snídani čerstvé rohlíky. A nebručel. Můj přítel je totiž tak trochu bručoun, zřejmě se při reinkarnaci zapomněl převtělit a zůstalo v něm kus medvěda. Taky odpoledne se vyvedlo. Sice foukal vítr, který moc nemusím, ale svítilo sluníčko. Sluníčko mi po zimě moc chybí a tak jsem stála na balkoně a nasávala do sebe tu jarní energii a úplně jsem zapomněla, že ráno jsem měla nějaký divný pocit. A tak by to mělo být. nenechme se otrávit špatným bolavým začátkem dne. Sbírejme do sebe to hezké kolem, vyhřívejme se na sluníčku-byť je ještě zimní a "zubaté", každý špatný den se dá otočit do dne alespoň přijatelného. Takže všem kolem přeju sluníčkový týden a bezva den :-).