Podzim

Podzim.

Nikdy bych nevěřila, že budu podzimem tak nadšená. Vždycky jsem byla spíš letní člověk ( léto mám ráda pořád,ale v posledních letech je slovy klasika"poněkud nešťastné" - buď je takové vedro, že se nedá vyjít ven, nebo prší), v poslední době si ale podzim vyloženě užívám. Podzim je ideální na procházky. někdy si při nich odpočinu, někdy si rovnám v hlavě co si urovnat potřebuji  - na to jsou procházky ideální, je klid a můžu si přemýšlet o čem chci, a někdy se kochám. Kochání mám asi nejraději.  Čím jsem starší, tím víc nějak vnímám tu pohodu podzimní krajiny. Nikdo nikam nespěchá, všichni jsou v takovém poklidu, všude je spousta barevného listí, dozrávají rudé šípky a jeřabiny- moc hezky se na to vše kolem kouká.  Když jsem byla malá, moc ráda jsem chodila spadaným listím a hrnula je botou před sebou, za mnou zůstávaly kopky listí a já jsem se tím ohromně bavila. Moje maminka už méně, takže větu "Zvedej ty nohy!" doprovázel často pohlavek nebo herda do zad. Maminka měla strach o moje boty, mě to ale nikdy neodradilo. Musím přiznat, že hrnout nohou listí mne baví pořád. maminka už mi sice za to herdu nedá,ale radši se rozhlédnu vždycky kolem, abych nevypadala jako blázen. Nějak mne asi to chození listím vrací do dětství, je mi to prostě příjemné. A taky na podzim zrají kaštany. Nemyslím ty jedlé (ač je mám moc ráda)., ale ty klasické, ze kterých se dá leccos vytvořit. A tak se vracím z procházek s kapsami plnými kaštanů a pak s vnukem tvoříme. Zvířátka, postavičky, auta - bavíme se u toho vždycky skvěle. Podzim je prostě celkem fajn. I když bych raději,aby ještě chvíli vydrželo počasí a nebyla zima - babí léto vypadá , že letos nebude,ač jsem se na něj moc těšila, jsem na podzim vždycky naladěná tak trochu nostalgicky,ale hlavně jsem naladěna na tu krásu všude kolem. Nemusím u toho s nikým mluvit, stačí mi chodit a dívat se-  podzim je k procházkám jako stvořený.