Tak vám tedy nevím, kam tahle doba spěje. Místo, aby se řešily problémy, které k řešení jsou, a užívali jsme si spokojený život, když můžeme, vždycky přijde někdo s nějakou pitomostí, a ostatní ze strachu, aby nebyli taky za pitomce mu to odsouhlasí. A protože je taková skupina lidí dostatečně uřvaná a agresivní, ostatní se jim bojí oponovat. Já tomu prostě nerozumím. Co mi vyrazilo dech je, že Německé nakladatelství stahuje z prodeje některé knihy o Vinetouovi. Cituji: " Německé nakladatelství Ravensburger oznámilo stažení několika dětských knih na motivy příběhů o Vinnetouovi. Učinilo tak po kritice a obvinění z rasových stereotypů o původních obyvatelích Severní Ameriky a nevhodném přivlastňování jejich kultury, píší německá média". A tak si říkám proč? Komu to prospěje? karel may přeci nikdy v Americe nebyl, indiány neznal, vše si vymyslel. Naopak indiány měl rád -jinak by Vinetou nebyl kladný hlavní hrdina. Tolik generací s knihami a filmy o Vinetouovi vyrostlo a vštípilo si do hlavy, že přátelství je důležité a zlo je potrestáno! Tak proč teď takové blbé nápady? Já tedy nevím, jak to vnímáte vy, ale mě to doslova vyrazilo dech.

Dneska bych tak trochu chtěla rozvířit diskuzi na téma rajčata. Mám moc ráda rajčata. Jako malá holka jsem byla spokojená, když jsem měla k svačině rohlík a rajče - byla to svačina, která mě zasytila, díky rajčeti osvěžila -a hlavně mi moc chutnala. Pamatuju se, že jsem vždycky musela dávat velký pozor, protože když se do rajčete kouslo, vytekla z něj spousta šťávy a semínek. Rajčata byla krásně červená a sladká. A tím jsem se dostala k problému dnešní doby. Mám velký problém s tím, koupit dobré rajče. Je to daň za to, že rajčata jsou k dostání celoročně, a ne jen v létě. Ale klidně bych to oželela. z mého pohledu jsou totiž rajčata ze super a hyper marketů prostě kyselá. Oranžová a kyselá. Vůbec mi nechutnají. Pokud z těchto rajčat udělám salát, nebo lečo - je to kyselé a pálí mě žáha. A taky jsou tvrdá. Takže je radši nekupuju. když chci cítit rajčatovou chuť, koupím si ta malá, cherry rajčata. Jenže co si budeme povídat - u těch je cena taková, že si je kupuji spíš výjimečně, jako laskominu. Na tenhle stav nadávám dost často. Prostě mě to štve. Alespoň v létě bych chtěla v obchodě krásně zralá, červená, dobrá a sladká rajčata. Přesně taková jako mi včera donesl manžel od kolegy, který je má na zahradě. Když jsem ta rajčata viděla, skoro jsem tleskala nadšením. Když jsem pak do něj kousla, vytekla šťáva, vyvalila se zrníčka a já zase cítila tu skvělou rajčatovou chuť. Hned jsem si udělala lečo -a paráda -žádné pálení žáhy, jen skvělá chuť. Lidi, jakou já měla radost. Tím mi ale došlo, že pokud budu chtít dobré rajče, musím chodit škemrat u zahrádkářů. V obchodě je ani za drahý peníz nekoupím -tam mi připadají nezralá, kyselá a nedobrá. A tak se ptám- mám to tak jen já? Vám rajčata ze supermarketu chutnají (myslím klasické rajče, ne ta malá cherry rajčátka za spoustu peněz)?

Když jsem dnes dávala prát povlečení, vzpomněla jsem si na ty "manévry", které byly kolem praní povlečení když jsem byla malá. Automatickou pračku jsme tehdy neměli, jen malou vířivku. Proto se chodilo do prádelny ve sklepě - tam byla ohromná bubnová pračka (vlastně taková jakoby automatka). Nejdřív se ale den předem do kovových nádrží na kolečkách v "máčírně" namočilo přes noc prádlo. To se pak i s nádrží převezlo do prádelny. Přendalo se do pracího bubnu, napustila se voda a nastavil se jeden cyklus. Po vyprání se prádlo velkou vařečkou vytahovalo do kamenných nádrží s kohoutky na vodu na máchání. Po několika mácháních se prádlo přendalo do ždímačky. Řeklo by se že hotovo, ale omyl. Ještě bylo třeba vypustit vodu. To jsme jako děti milovali - dostali jsme rýžová košťata a maminka začala vypouštět vodu na betonovou podlahu a my jsme ji košťaty směrovali k odtokovým kanálkům. Na praní se psaly pořadníky, takže po pověšení prádla se hned maminka zapisovala do pořadníku na praní další. Uf. Nechtěla bych to dnes absolvovat. Láskyplně koukám na automatku. Kdo si to taky pamatuje?

Jak jste si užili volno? Já se přiznám, že jsem všechno nechala a vyrazila si do lesa. Vždycky když mi docházejí baterky, stačí přijít na kraj lesa a je mi fajn. Nadechnu se a hned je lépe. Tentokrát jsme koukali i pod nohy, jestli nerostou houby, když v televizi říkali... a pršelo... našli jsme tak na 2 bramboračky (a to jen na jednom místě), většinu už nalezli před námi slimáci nebo divočáci. V lese je tak rozryto, že chvílemi mám trochu strach, jestli nějaké prasátko na mě nevykoukne z houští. Potkali jsme dost lidí, kteří měli sebou psa. Někteří na volno. Prosím, nenechávejte v lese pejsky na volno. Je doba, kdy je v lese spousta mláďat (jen zdánlivě opuštěných) - a pes je vyděsí, nebo vyděsí jejich rodiče. Fakticky to není dobrý nápad. A jak jste se měli vy?

Dnes vyšetření na mamografu. Dámy, neodkládejte to, a nezanedbávejte. Vyšetření nebolí, je jen trochu nepříjemné. S dnešními vyšetřovacími metodami lze nádor prsu odhalit včas a vyléčit. když to zanedbáte, může být pozdě. Rakovina totiž nebolí.. Zrovna dnes jsem byla svědkem paní, která s pláčem odcházela z ordinace, byl problém.. Tak šup, objednat se co nejdřív. Máte nárok každé dva roky na vyšetření mamografem hrazené pojišťovnou.

Včera jsem v televizi zase nechala puštěné zpravodajství- někdy si říkám, proč to dělám, vždycky mě to totiž naštve. Tentokrát to byla zpráva o tom, že budou drahé brambory, protože je na Ukrajině válka.. a ony by jako jinak drahé nebyly? Když se skokem zdražilo úplně všechno? Naštvalo mě to o to víc, že pocházím z Vysočiny, kde vždycky byly brambory na polích hlavní plodinou. Byla to bramborářská oblast - v produkci brambor jsme byli soběstační. Na gymplu jsme jezdili každý podzim na bramborovou brigádu. Byli jsme nadšení - nemuseli jsme se učit a ještě jsme si přivydělali. Kdo tuhle fotku tehdy fotil už nevím - foťáky byly celkem drahé, a fotky uměl vyvolat doma málokdo, takže se trochu divím, ale ano - na té fotce jsem já na bramborové brigádě. Není to ilustrační fotka, opravdu je to důkaz mé pracovitosti. Jezdili jste také se školou na brigády pomáhat do zemědělství?

Uf. Tak bych jedním výrazem shrnula dnešní dopoledne. Byla jsem na plicním. Tam to vždycky trvá, dnes to bylo ale obzvláště "výživné". Rentgen a spirometrii jsem odbavila celkem tychle a pak jsem hodinu a půl čekala, než na mne přijde řada. Za tu dobu byli v ordinaci přede mnou 4 lidi. Fakt nekecám, ale jen 4. Pak mezitím paní doktorka pobíhala, přebírala si balíček od PPL, vařila si čaj a ještě nevím co dalšího. Já mám z čekáren kopřivku jen tam vlezu - natož když tam stojím a je tam deset kašlajících lidí na 3 metrech. Už jsem myslela, že na ni zaťukám a něco řeknu. Ale já to nějak neumím. Jsem vychovaná v tom, že mám čekat a pana doktora nedráždit. Vždyť ho potřebuju (u nás v okolí jiné plicní prostě není). Mám strach, že když ho naštvu, tak mě nevezme, nebo bude nepříjemný a nebude mne léčit .. Taky je super elektronická krabička, kam vložíte kartu pojištěnce a zvolíte, na jakou vec jste objednaní. Pro staré lidi to byl celkem mazec pochopit a byli z toho upřímně zoufalí. Tak jsem si krátila čas tím, že jsem jim radila jak se zaregistrovat. Tak se ptám. Je mezi vámi někdo, kdo nemá strach se ozvat, a klidně doktora upozorní, že by měl pracovat rychleji, nebo třeba že je na ředě, a nebojí se důsledků. Já jsem poseroutka. je tu nějaká hrdinka, nebo hrdina? Na fotce je jediné prázdnější místo na celém plicním- ostatní prostor přecpán

Měli jste jako děti rádi lízátka? Já moc. nejčastěji jsme dostávali lízátka - takový stromeček na dřevěné tyčce - byla to moc dobrá lízátka, byla malá, takže jsme je snědli najednou -ale já jsem se vždycky bála, že si do rtu nebo jazyka zadřu třísku. Ty tyčky leckdy nebyly úplně opracované. Mnohem raději jsem pak měla lízátka placatá s kytičkou, nebo obličejem -ta už pak měla tyčku z plastu a to byla paráda. Co jsme ale milovali všichni byla lízátka Roks tyčka. Byla dlouhá. Za 1 korunu to bylo spousta lízání. Až jsme měli odřenou pusu a jazyk. Lízali jsme je do špičky -kdo bude mít nejšpičatější. Když nás bylo víc -prostě jsme si lízátko rozlomili, nebo ukousli a každý měl dílek jako bonbon. To byla paráda. je tu ještě někdo, kdo měl tahle dlouhá lízátka rád, a cucal je do špičky? :-D

Znáte malování na kamínky? Mě se ten nápad moc líbí. Jen tak někde pro radost někomu druhému položit kamínek pro štěstí. Najít ho je pak moc fajn pocit. Já jsem tedy venku ještě takový kamínek nenašla, ale na facebooku je skupina, kde si lidé sdílejí fotky nalezených kamínků - ten pak přemístí někam jinam, aby dělal radost dál. Já jsem takové kamínky pro radost dostala od kamarádky Kačky (Kači děkuju ještě jednou) - aby mne nemrzelo, že jsem žádný nenašla. Tedy ten s kočkou si položím do sbírky koček, a ten a andělem si nechám - pro štěstí a radost. To je v téhle divné době prostě potřeba. Našli jste už nějaký kamínek s obrázkem venku? Nebo sami na kamínky malujete? Pochlubte se na facebooku Život v pohodě...